Co mají společného válka na Kavkaze a zjevení Panny Marie ve Fatimě
Není snadné objektivně posoudit míru viny znepřátelených stran na rozpoutání kavkazského konfliktu. Soudě podle rychlých přesunů velkého množství vojenské techniky i vojáků se zdá, že obě strany se na válku cílevědomě připravovaly. S nemilosrdnou ruskou reakcí musel gruzínský prezident Saakašvili počítat a proto nerozumím tomu, proč tak tvrdě v jižní Osetii zasáhl. Počítal snad s vojenskou pomocí ze strany USA či Izraele, tedy zemí, které gruzínskou armádu a její připravenost k boji materiálně i výcvikově dlouhodobě zajišťují? Pokud ano, pak se stal smutnou obětí mesianistické zahraniční politiky té části americké administrativy, označované pojmem „neokonzervativní“. Tato ideologie se zakládá na vývozu amerického modelu „demokratického kapitalismu“ do celého světa, bez ohledu na místní tradice a zvyky. Snad nejlépe neokonzervativní (ve skutečnosti však trockistické) krédo vyjádřil jeden z jeho čelných ideologů Michael Ledeen: „Naším křestním jménem je tvořivé ničení, jak doma, tak v zahraničí. Každým dnem strháváme starý řád, od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu a film, politiku a právo. Naši nepřátelé tento vír energie a tvořivosti vždy nenáviděli, neboť ohrožoval jejich tradice (ať už byly jakékoli) a zahanboval je pro neschopnost držet s námi krok. Bojí se nás, když vidí, jak rozvracíme tradiční společnosti. Nemohou se cítit bezpečni, pokud existujeme a je to právě naše existence, nikoli naše politika, jež ohrožuje jejich legitimitu. Aby přežili, jsou nuceni nás napadat, stejně jako mi musíme zničit je, abychom postoupili vpřed v našem dějinném poslání.“
V duchu této doktríny permanentní „demokratické“ revoluce byl také podniknut útok na Irák. Její vyznavači již delší dobu volají po zásahu v Iránu, jeden ze zakladatelů neokonzervativní ideologie Norman Podhoretz spoluutváří strategii tzv. čtvrté světové války (třetí byla studená). Neokonzervatice spojuje nejen přesvědčení o výjimečném poslání Spojených států amerických ve světě, ale také nepřátelský postoj k Rusku. Zatímco Jelcinovo Rusko, zdevastované „reformami“ Západem podporovaných oligarchů, získalo v nekonzervativních kruzích sympatie, Rusko Putinovo, nepodléhající dogmatům tzv. mezinárodního společenství, je opět vnímáno nepřátelsky. Nebýt neokonzervativců a jejich spojenců mezi intervencionistickými liberály, nikdy by se v zemích bývalého Sovětského svazu neodehrály tzv. barevné revoluce. I když se jim nedostávalo masové podpory, nikdy netrpěly nedostatkem přísunu peněz, propagačních materiálů a PR poradců ze Západu.
Ale zpět ke konfliktu mezi Ruskem a Gruzií, potažmo Západem. Ze světa přicházejí výzvy k uzavření příměří. Také já přeji Gruzíncům, Osetincům, Rusům a celému světu mír, i když jej za současné konstelace politických, ekonomických a duchovních sil ve světě nepovažuji za příli
š reálný. Vím však o způsobu, jak opravdový mír ve světě zajistit. K jeho pochopení a uznání je však třeba zaujmout zcela jiný postoj k realitě, v níž žijeme. V roce 1917 se třem pasáčkům z portugalské vesničky Fatima zjevila Panna Maria. Evropa právě procházela hrůzami první světové války a stála na prahu další tragédie, bolševické revoluce v Rusku. Panna Maria vyzvala Lucii, Františka a Hyacintu a jejich prostřednictvím celý svět ke smírným obětem a pokání za zlo, které člověk koná. Jedině tak může být zkrácen čas válečných hrůz a zabráněno válkám dalším. V jednom ze svých zjevení Panna Maria výslovně zmiňuje Rusko: „Viděli jste peklo, kam upadají duše ubohých hříšníků (v předchozím zjevení spatřili děti děsivý výjev z pekla). Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování církve i Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. V Portugalsku zůstane dogma víry navždy zachováno, etc… Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“
Navzdory církevnímu uznání tohoto mariánského zjevení k zasvěcení Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie papežem a biskupy dosud nedošlo. Po dobu existence Sovětského svazu měla přednost politika vyjednávání za účelem „mírného pokroku v mezích komunistického zákona“. Jak známo, mnozí režimem pronásledovaní katolíci hodnotili tuto „ostpolitik“ Svatého stolce negativně. Bohužel i církevní přestavitelé dávali přednost prostředkům čistě přirozeným před nadpřirozenými. Zasvětit tehdejší komunistické Rusko Panně Marii se neodvážili. Nevíme proč. Báli se odvetných represivních opatření komunistické policie vůči věřícím? Ať tak či onak, výzvu Panny Marie nevyslyšeli. Možná, že ji považovali za naivní, snad nevěřili v Boží zasahování do lidských dějin. Ke škodě svých duší a celého světa. Stále ještě není pozdě, ze strany papeže a církevní hierarchie to však vyžaduje neohlížet se na jistý posměch světa a odmítavý postoj Ruska. A také, a to především, neochvějnou víru. Tu víru, jež i hory přenáší.
Chcete-li se blíže seznámit s fatimským poselstvím, jeho duchovním i politickým rozměrem, navštivte stránku www.fatima.org.
http://blog.ihned.cz/index.php?p=YSemin