Michal Semín o neokonzervativcích a tvořivém ničení
Mesianistická ideologie zahraniční politiky té části americké administrativy označované pojmem „neokonzervativní“ se zakládá na vývozu amerického modelu „demokratického kapitalismu“ do celého světa, bez ohledu na místní tradice a zvyky. Snad nejlépe neokonzervativní (ve skutečnosti však trockistické) krédo vyjádřil jeden z jeho čelných ideologů Michael Ledeen: „Naším křestním jménem je tvořivé ničení, jak doma, tak v zahraničí. Každým dnem strháváme starý řád, od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu a film, politiku a právo. Naši nepřátelé tento vír energie a tvořivosti vždy nenáviděli, neboť ohrožoval jejich tradice (ať už byly jakékoli) a zahanboval je pro neschopnost držet s námi krok. Bojí se nás, když vidí, jak rozvracíme tradiční společnosti. Nemohou se cítit bezpečni, pokud existujeme a je to právě naše existence, nikoli naše politika, jež ohrožuje jejich legitimitu. Aby přežili, jsou nuceni nás napadat, stejně jako mi musíme zničit je, abychom postoupili vpřed v našem dějinném poslání.“
V duchu této doktríny permanentní „demokratické“ revoluce byl také podniknut útok na Irák. Její vyznavači již delší dobu volají po zásahu v Iránu, jeden ze zakladatelů neokonzervativní ideologie Norman Podhoretz spoluutváří strategii tzv. čtvrté světové války (třetí byla studená). Neokonzervatice spojuje nejen přesvědčení o výjimečném poslání Spojených států amerických ve světě, ale také nepřátelský postoj k Rusku. Zatímco Jelcinovo Rusko, zdevastované „reformami“ Západem podporovaných oligarchů, získalo v nekonzervativních kruzích sympatie, Rusko Putinovo, nepodléhající dogmatům tzv. mezinárodního společenství, je opět vnímáno nepřátelsky. Nebýt neokonzervativců a jejich spojenců mezi intervencionistickými liberály, nikdy by se v zemích bývalého Sovětského svazu neodehrály tzv. barevné revoluce. I když se jim nedostávalo masové podpory, nikdy netrpěly nedostatkem přísunu peněz, propagačních materiálů a PR poradců ze Západu.