Tak samozřejmě kde bychom dnes bez sofistů byli? Stejně tak kde bychom byli bez Machiavelliho, Nietzscheho, nebo Heideggera? :-)

S lidmi jako Roman Joch je podle mě problém v tom, že vidí jen to ideální (z jejich pohledu), dějiny dejme tomu západního světa jsou nesmírně bohaté a hluboké a nelze si z nich vybírat jen to, co se mi libí. Ovlivnili nás nejen Atény, Řím, reformace a kapitalismus, stejně tak se na nás podepsali sofisté, Sparta, Persie, Byzanc, Tataři, Osmani nebo Židé.

Nelze něco milovat a něco odvrhnout jako "anticivilizační". Spíše to chápat s nadhledem ve své celistvosti...

Nemohu než souhlasit s výše uvedenými příspěvky. To co učí dekonstruktivisté postmoderny jako Derrida, Foucault nebo třeba nedávno zesnulý Jean Baudrillard je opravdu především ona výše uvedeným přispěvatelem zmíněná "pokora". Než aby byla jakýmsi koncem "veškeré civilizace", jak výkřik pana Jocha naznačuje, je spíše podkladem pro vznik nebo obnovu kultur nových. Je především útokem na svět absolutních metafyzických pravd moderny - na buržoázní kulturu, která ačkoliv nevěří v boha, právo určovat metafyzickou pravdu si zosobuje nadále (lineární koncepce světa - víra v "progres", odhodlání exportovat "nalezené pravdy" západního světa atd. atd.).

Vidět svět mimo absolutno - tedy "mimo dobro a zlo" je evidentně pro pana Jocha znakem "dekadence." Ti znalejší zde mohou naopak rozpoznat jistý návrat k hodnotám antickým a k paganismu. Ačkoliv Antika uznávala pluralitu kultur a jejich odlišné hodnoty (zobrazených skrze panteon hašteřících se bohů), neznamenalo to v žádném případě úpadek hodnotového žebříčku jako takového. Římská říše byla takovým úkazem - ačkoliv vždy uznávala pluralitu kultur - vždy je dokázala integrovat pod společný projekt.

K Vaší poslední větě: Což ovšem neznamená, že kritika stála na jiné než postmodernistické pozici.