Eurotest I.
Španělé schválili Smlouvu o Ústavě pro Evropu, Francouzi a Nizozemci ji neschváli-ly. Parlamenty některých další států ji ratifikovaly, parlamenty dalších států se k tomu chystají. Jiné státy naopak proces schvalovací proces zastavují nebo otevřeně hlásají, že při pokra-čování tuto Ústavu EU neschválí. Tak vzniká reálná možnost vzniku „dvourychlostní EU“ či odpadnutí některých států z EU. A to je možnost, před níž nelze zavírat oči; naopak je ne-zbytné pečlivě se nad touto situací zamyslet.
Současná Evropská unie či úplnějším překladem Evropský svaz nebo modernisticky Euroland se skládá z těchto států:
I. PLNOPRÁVNÍ ČLENOVÉ:
a) Germánské státy
Německo, republika, 83,2 mil.ob.
Británie, monarchie, 59,8 mil.ob.
Nizozemí, monarchie, 16,0 mil.ob.
Belgie, monarchie, 10,2 mil.ob.
Švédsko, monarchie, 8,9 mil.ob.
Rakousko, republika, 8,2 mil.ob.
Dánsko, monarchie, 5,3 mil.ob.
Lucembursko, monarchie, 0,4 mil.ob.
b) Románské státy
Francie, republika, 59,8 mil.ob.
Itálie, republika, 57,7 mil.ob.
Španělsko, monarchie, 40,1 mil.ob.
Portugalsko, republika, 10,1 mil.ob.
c) Slovanské státy
Polsko, republika, 38,6 mil.ob.
Česká republika, republika, 10,2 mil.ob.
Slovensko, republika, 5,4 mil.ob.
Slovinsko, republika, 1,9 mil.ob.
d) Baltické státy
Litva, republika, 3,6 mil.ob.
Lotyšsko, republika, 2,3 mil.ob.
e) Ugrofinské státy
Maďarsko, republika, 10,1 mil.ob.
Finsko, republika, 5,2 mil.ob.
Estonsko, republika, 1,4 mil.ob.
f) Helénské státy
Řecko, republika, 10,6 mil.ob.
Kypr, republika, 0,7 mil.ob.
h) Menšinově zbytkové státy
Irsko, republika, 3,8 mil.ob.
Malta, republika, 0,4 mil.ob.
II. BEZPRÁVNÍ ČLENOVÉ DE FACTO
Vatikán monarchie (volená)
San Marino republika
Andorra monarchie
Monako monarchie
Athos republika
III. ZÁJEMCI O ČLENSTVÍ
Bulharsko, republika, 7,9 mil.ob.
Chorvatsko, republika, 4,5 mil.ob.
Rumunsko, republika, 22,3 mil.ob.
Turecko, republika, 68,1 mil.ob.
Údaje o počtu obyvatel jsou převzaty z Euroskopu a jsou mírně nevěrohodné.
Protože odpadnutí některých ze shora uvedených států je pro nejbližší budoucnost reálně možné, každý podporovatel prohloubení „evropské integrace“, či eurofil, euronadšenec, eurooptimista apod. by se měl v zájmu poznání vlastních názorů a k udržení vlastní identity a duševní integrity zamyslet nad několika otázkami:
1. Vystoupí-li z EU Francie nebo Británie nebo Německo, bude pro mne členství mé země v EU ještě zajímavé?
2. Vystoupí-li z EU Francie i Británie i Německo, bude pro mne členství mé země v EU ještě přijatelné?
3. Vystoupení které či kterých zemí z EU by pro mne vyvolalo nepřijatelnost setrvání mé země v EU?
4. Které země pro mne postačují pro vytvoření EU či náhradní EU s účastí mé země?
5. Které země bych v EU raději neviděl?
Upřímnost k sobě samému je velmi cenná schopnost, pomáhající snášet nepřízeň osudu a životní karamboly, proto i odpůrci prohloubení integrace EU či samotné EU, euroskeptici i eurorealisté, by si měli odpovědět na otázky:
1. Které země by byly pro mne přijatelné jako partner pro mnou zemi k hluboké integraci?
2. Které země bych snesl jako součást federace, v níž by má země byla jedním z federovaných subjektů?