Eurotest III.
Protože současné potíže EU vzniklé rozdílným vztahem občanů jednotlivých států k eurooptimisty předložené Ústavě Evropské unie mohou být překonány, tato nebo jen mírně změněná Ústava může být přijata a federalisace EU může rychle pokračovat, je nezbytné za-myslet se i nad méně příjemnými důsledky takového srůstání a prorůstání evropských zemí a národů. Tedy i nad tím, zda zájmy některých „souevropanů“ můžeme považovat i za naše zájmy. Ostatně naši předkové v rámci Habsburského soustátí poměrně ochotně bojovali spolu s ostatními „předlitavci“ i „zalitavci“ proti Turkům nebo Prusům, velmi se však bránili střelbě do Srbů a Rusů. A tak přestože momentálně není všeobecná branná povinnost a velká válka na cizích bojištích bezprostředně nehrozí, za 30 - 50 let může být situace velmi odlišná a proto je třeba se již nyní za své potomky zamyslet nad otázkami:
1. Pro zájmy kterého národa či v EU federalisovaného státu bych snesl vojenské nasazení mimo území EU?
2. Na území kterého státu v EU bych byl ochoten válčit s představou, že hájím svou vlast?
3.S kterou zemí mimo EU bych nechtěl zkřížit zbraně ani v zájmu EU jako cel-ku, ani v zájmu některých (a kterých) států EU?
4.Zájmy kterých zemí EU by mohly případně ohrozit mír?
5.Kvůli tradičním zájmům kterého státu a národa EU jsem ochoten opustit tra-diční české vztahy se zeměmi na jiných kontinentech?
6.Kvůli tradičním zájmům kterého státu a národa EU jsem připraven změnit svůj negativní názor na některé země a národy na jiných kontinentech?
7.Budu-li mít potíže v zemi, v níž ČR nemá konsulát, zastupitelství kterého státu EU požádám o pomoc a na které ambasádě se budu dovolávat společného „evropan-ství“?
Pro dobré uvažování o těchto nepříjemných otázkách je však třeba ujasnit si, že národ-ní zkušenost různých států EU se soužitím s jinými státy a národy je diametrálně odlišná. Pro-to je i seznam členských a kandidátských zemí nutno rozčlenit podle toho, zda jde o země s převažující expansionistickou nebo i kolonisátorskou zkušeností, nebo země s dominantně provinční nebo koloniální minulostí a zkušeností podmaněného národa. A protože uvažujeme o budoucnosti, jsou v seznamu zahrnuty i státy dnes teprve kandidátské:
I. koloniální metropole a/nebo expansionistická minu-lost:
Turecko, 779 452 km2, 64 567 000 ob.
Francie, 543 998 km2, 58 805 000 ob.
Španělsko, 504 782 km2, 39 134 000 ob.
Německo, 356 973 km2, 82 079 000 ob.
Itálie, 301 302 km2, 56 783 000 ob.
Británie, 242 429 km2, 58 970 000 ob.
Maďarsko, 93 033 km2, 10 208 000 ob.
Portugalsko, 92 389 km2, 9 928 000 ob.
Rakousko, 83 859 km2, 8 134 000 ob.
Nizozemí, 37 330 km2, 15 731 000 ob.
Belgie, 30 528 km2, 10 175 000 ob.
II. bývalé provincie a podmaněné země
Finsko, 337 030 km2, 5 149 000 ob.
Polsko, 312 685 km2, 38 607 000 ob.
Rumunsko, 237 500 km2, 22 396 000 ob.
Řecko, 131 957 km2, 10 662 000 ob.
Bulharsko, 110 912 km2, 8 240 000 ob.
Česká republika, 78 864 km2, 10 286 000 ob.
Irsko, 70 285 km2, 3 619 000 ob.
Litva, 65 300 km2, 3 600 000 ob.
Lotyšsko, 64 100 km2, 2 385 000 ob.
Chorvatsko, 56 538 km2, 4 672 000 ob.
Slovensko, 49 035 km2, 5 393 000 ob.
Estonsko, 45 100 km2, 1 421 000 ob.
Slovinsko, 20 254 km2, 1 972 000 ob.
Kypr, 9 251 km2, 749 000 ob.
Malta, 316 km2, 380 000 ob.
III. neutrální a další těžko zařaditelné země
Švédsko, 449 964 km2, 8 887 000 ob.
Dánsko, 43 094 km2, 5 334 000 ob.
Lucembursko, 2 586 km2, 425 000 ob.
Údaje o počtu obyvatel a rozloze převzaty z http://www.libri.cz/databaze/staty/index.php
Za případné špatné zhodnocení dějin těchto států se větším znalcům předem omlouvám.