Rusofobie, nebo realismus?
Vlastimil Podracký v článku „Rusofobové a západofobové na prahu třetí světové války” (Euportal, 8. 9. 2008 http://www.euportal.cz/Articles/3279-rusofobove-a-zapadofobove-na-prahu-treti-svetove-valky.aspx ) analyzuje postoje různých skupin k Rusům na jedné straně a západní kultuře na druhé. Nejsem si ale jistý, jestli jeho vyjádření ohledně “rusofobů” nestaví analýzu na špatné premise. Podracký se domnívá, že “základní otázkou je vina ruského národa na komunizmu.”
SSSR: nostalgie ruských nacionalistů?
Nevím, jestli někteří z “rusofobů” vnímají svůj postoj k Rusku skutečně jen jako osobní vyrovnání se s masovými vraždami a devastací všeho, od ekologie, přes ekonomiku až po lidské charaktery, za což nese primární vinu sovětský komunismus, který se musí přinejmenším jevit jako navýsost úspěšný nástroj imperiálních snah ruského národa ve verzi pro 20. století. Vlastimil Podracký však tuto premisu bere jako fakt a následně dokazuje, že ruský národ není synonymem pro komunismus. Zdůrazňuje, že SSSR byl opravdu komunisticky internacionální. Domnívám se však, že o tom vůbec není spor. V čele Sovětského svazu stály skutečně osobnosti různých národností. Jen při letmém pohledu na mapu je však zřejmé, že například sovětská Gruzie si k sobě asi nepřipojila sovětské Rusko, ani Litva neobsadila preventivně ruskou zemi kvůli zřejmému nebezpečí komunistické expanze. Možná, že ruský imperialismus nebyl prvotní hnací silou sovětského zla. Z dnešní doby však víme, že moderní symptomy ruského nacionalismu jsou velmi silně promíchány s nostalgickými vzpomínkami na časy sovětské říše. SSSR tak asi naplnil mnohé sny ruských šovinistů bez ohledu na to, co bylo iniciátorem vzniku této dřívější supervelmoci.
Zcela zavádějící je Podrackého sebezpytování, ve kterém připomíná, že “jiné národy si obvykle komunistický režim přály, třeba zrovna Češi.” Hájit Čechy opravdu nemá smysl – ano, u nás jsme si bolševiky zvolili dobrovolně, snad z nedostatku informací a v poválečné emocionální zmatenosti. Opět se však domnívám, že o tom není spor. Otázkou totiž je, jestli by komunismus u nás bez sovětské pomoci přežil. A zrovna tak je otázkou, jestli by komunismus bez sovětského vlivu měl ty nejzrůdnější atributy, které nakonec měl.
Rusko je pokračovatelem sovětské říše
Autor dále uvádí: “Každá fobie, stejně jako rusofobie je založena na záměrně lživých argumentech. Taktéž názor, že současné Rusko je komunistický stát, snad nějaký pokračovatel Sovětského svazu nebo alespoň diktatura bez demokratických prvků.” Opět nevím o tom, že by někdo dnešní Rusko nazýval “diktaturou bez demokratických prvků.” Opět mám pocit, že je problém převrácen – Rusko demokratické prvky jistě má a spíše se upozorňuje na to, že nesplňuje zcela demokratické standardy západních zemí. A to snad nehodlá zpochybnit ani pan Podracký.
Zajímavější je ale zápal pana Podrackého proti tezi o „pokračovateli Sovětského svazu.“ Ve smyslu mezinárodně-právním je ruské nástupnictví faktem, ale na to autor jistě neútočil. Měl jistě na mysli ideové či spíše charakterové nástupnictví. Jenže i tak mnozí včetně mě kontinuitu vidíme. Nebyl to miláček ruského národa, statečný bohatýr a zachránce televizních štábů před tygrem, bývalý sovětský agent KGB Putin, kdo rozpad SSSR označil za největší geopolitickou katastrofu 20. století? Nenavrátil ruské armádě znaky bolševické sovětské armády? Nedošlo v Rusku k návratu k sovětské hymně, byť samozřejmě s jiným textem? Kdo že to používá „záměrně lživé argumenty,“ pane Podracký?
Autor má celkem pravdu v kritické analýze současné zamerikanizované západní civilizace. Úpadek hodnot, aktivní šíření destabilizujících prvků jsou jedem západní společnosti a je hrůzné pozorovat, jak Západ skutečně páchá civilizační sebevraždu. Tím spíše lze chápat, když se jiné kultury tomuto tlaku brání. Oprávněný odpor k destrukci západní civilizace by nás ale neměl hnát do náruče toho, kdo civilizaci v západním smyslu práva i svobod nebyl schopný dodnes vybudovat (což přináší alespoň tu výhodu, že není co destruovat, řekl by černohumorný satirik). Současný spor „rusofobů“ a „západofobů“ by měl konzervativce přivést také k vyřešení osobních otázek. Chci já, konzervativec, skutečně svobodnou společnost, kde k morálce a ctnostem mohu vyzývat, kde se mohu snažit prosadit hodnotově orientovaný právní řád v parlamentu, ale po skončení každého volebního období budu připraven odejít na základě nesouhlasného rozhodnutí voličů po férové kampani? Nebo mi vyhojují spíše prvky autokratických režimů, kde, pravda, mnohé lze prosadit o hodně snazší cestou?
Peníze na rakety, ne na splátku dluhů
Jestli jsme si před lety mohli myslet, že Rusové jsou oběti komunismu a až komunismus padne, budou to příjemní sousedé, pak dnes již pro tento postoj není důvod. Skutečným problémem je totiž právě to, že ač Rusové komunismus ve své zemi již nemají, zachovali si mnohé z nejodpornějších atributů SSSR. Vděk za to, že jim Západ pomohl poté, co vyhrál studenou válku, je pro Rusy asi nemožný. Pokora zřejmě není tím, co by mohli exportovat z nadbytku. Přesto je však na pováženou, když to Rusko, které nezaplatilo své dluhy, nyní svým věřitelům vyhrožuje zaměřením nových raket, na jejichž vývoj Rusové peníze měli. Jsou to zkušenosti s Rusy v mezinárodní politice i v běžném občanském styku, které vyvolávají něco, co pan Podracký nazval „rusofobií.“ Vazba na doby nedávno minulé je už v podstatě nedůležitá. Bohužel pro Rusy a pro všechny, kdo po férovém a slušném partnerství mezi všemi národy skutečně toužili.
Jiří Zahrádka
Euportal.cz