STÁRNUTÍ EVROPY
V Británii se loni počet důchodců poprvé přehoupl nad počet dětí, o 42 tisíc. (Britským důchodcem je žena nad 60 a muž nad 65, britské dítě končí šestnáctým rokem). Částka vyplácená v důchodech ze státního rozpočtu činí 77 miliard liber ročně, 6,2 procent celonárodního příjmu. Tempem propočítávaným od roku 2001, kdy bylo ještě o milion mladých víc než starých, by tato částka měla do roku 2050 vzrůst na 8 procent. Jen to, podle propočtu britského statistického úřadu, bude muset zvýšit daňovou zátěž až o 10 procentních bodů. V roce 2050 taky budou na každého důchodce pracovat jen dva dospělí. Loni to ještě byli čtyři. Kdysi, když se v Evropě začínal zavádět důchodový systém, to bývalo deset, šestnáct, či víc. Zbytek Evropy už k tomu věkovému „přehoupnutí“ taky nemá daleko.
Nekomentujme, zda je to fair k těm mladým, kteří si po zvýšeném zdanění nebudou moci dovolit ani zpolovice příjemný život, jaký měli jejich rodiče. Či zda pokles jejich životní úrovně nepovede k poklesu porodnosti, kterou za ně nedoženou ani nadržení staříci jako Anthony Quinn plodící ještě v čtyřiaosmdesáti a Dr. Julio Iglesias (zpěvákův rozpustilý tatík) v devadesáti.
Všimněme si naopak tvrzení některých lékařů, že při zdravé životosprávě, radosti ze života, tvůrčí aktivitě, dvou deci červeného vína denně a pravidelném taoistickém sexu (a kdovíčem ještě) by se měl průměrný člověk dožívat ne sedmdesáti, ani osmdesáti, a dokonce ani sta, nýbrž sto dvaceti, v nichž Mojžíš podle biblického záznamu zemřel „v plné mužské síle“. Jestli se nám to zdá dnes utopické, připomeňme si, že před sto lety se zdála utopická ta dnešní osmdesátka a před třemi sty lety i šedesátka. Takže nám nezbývá než vzít na vědomí, že přinejmenším v prosperujících civilizovaných zemích se lidský věk vytrvale prodlužuje a staříky se to tu začíná hemžit.
Proto překvapuje, když politikům nedochází, že důchodci začínají být jejich hlavní voličskou základnou, která bude rozhodovat o všech příštích vládách. Navíc je to základna nejvzdělanější, nejinteligentnější, nejzkušenější a nejméně oblbnutelná. Takže rozum zůstává stát nad pompézním urážlivým gestem, s nímž tato vláda v době, kdy se základní životní výdaje průměrné domácnosti za rok zvedají o víc než tisícovku měsíčně, přidává důchodcům 470 korun a provází to billboardovou stranickou vychloubačnou kampaní, která musela stát víc, než to zvýšení penzí. A korunuje to uzákoněním neomezené imigrace, o níž už ze zkušenosti západoevropských zemí musí vědět, že škodí nejen společenské soudržnosti, systému zdravotnictví, kvalitě vzdělanosti, kultuře života a státní bezpečnosti, nýbrž i samotné ekonomice. (Viz nedávné zjištění britské sněmovny lordů, že imigrace Británii ochuzuje ročně o 2,8 miliard liber.)
Na důchodce je obojí obzvlášť surovým útokem a v příštích volbách si to od nich někdo zatraceně schytá. Vyhraje to u nich ne párstovková almužna, nýbrž možnost udržovat si v stáří důstojnost a duševní zdraví užitečnou prací, kterou nikdo nebude zdaňovat. Ano, čtete dobře, předkládám návrh na zrušení daní ze všech příjmů z jakékoli pracovní doby všem občanům nad 65 let, bez dalšího paušálního zvyšování důchodů. Možná nás překvapí, kolik zkušených, moudrých, vzdělaných, podnikavých, tvořivých, produktivních a svědomitých lidí zaplní všechna ta údajně přebytečná místa a založí nová, kolik vytvoří bohatství a kolik na tom stát ušetří. Jestli se ještě někdy najde prozíravý politik, který by to dokázal alespoň vyzkoušet, než se tato civilizace zhroutí, vzpomeňte si, kde jste to četli poprvé.