Proč Britové volí Blaira?
Britové jsou národ tvrdohlavců, kteří se nenechají ohlupovat politiky a dělají přesný opak toho, k čemu je politici nutí. Blairova vláda nejmíň pět let systematicky a průhledně dělala všechno možné pro to, aby ji v demokratickém systému už nikdo se zdravým rozumem nikdy nemohl volit. Britské voličstvo to ale bralo jako legraci a nedalo se odradit od toho, aby si ji obrovskou většinou zvolilo potřetí.
Demontovala instituční strukturu mocenské kontroly a rovnováhy, jakou donedávna byl nepsaný ústavní systém vzájemně se hlídajících institucí vytvářejících bezpečné a stabilní politické prostředí ztěžující korupci a znemožňující vznik totalitního režimu. Zrušila instituci dědičných lordů, kteří o každém navrhovaném zákoně mohli hlasovat podle svého osobního svědomí, protože nebyli vázáni potřebou podbízet se voličům. Nahradila je dosazením svých kamarádů, kteří jí v horní sněmovně zaručují poslušnou většinu.
Oslabila nezávislost soudnictví dosazováním labouristických soudců a přeměnou nejvyšší právní královské instituce Lorda kancléře v další vládní ministerstvo. Tradičně nepolitickou státní správu zkorumpovala nasazením stranických politruků funkčně nadřazených neutrálním státním úředníkům. Ze zpravodajců MI5 a MI6 udělala poslušné poslíčky, kteří vytvářejí zpravodajské a obranné informace ne podle faktů, nýbrž na zakázku premiéra.
Ochromila policii nastolením časově náročných procedur, které jí znemožňují stíhat zločiny. Byrokratizací a stanovováním norem přeměnila školství v masovou výrobu nevědomosti a zdravotnictví v životu nebezpečnou džungli.
Kdysi vznešenou mediální instituci BBC různými triky zastrašování a výměny šéfů svými kamarády přeměnila v hlásnou troubu labourismu a pranýř konzervatismu. Vytvořila desítky nevládních a polovládních agentur, které její politiku sociálního inženýrství nastolují „v terénu“ – od monitorování a stíhání xenofobie po manipulaci s rodinnými vztahy.
Tempem pět stovek týdně vytvořila statisíce neproduktivních byrokratických pracovních míst, kde podmínkou není profesní kvalifikace, nýbrž věrnost ideologickému systému neosocialistické „politické správnosti“.
Umožnila korupci volebního systému, v němž obecní politici mohli získávat hlasy zastrašováním občanů a kradením hlasovacích lístků. V němž studenti mohou volit dvakrát, protože jsou registrování jak ve svém trvalém bydlišti, tak v místě studia. V němž se jednomu reportérovi podařilo nasbírat jedenáct hlasovacích lístků. A v němž mohou volit i ilegální imigranti, kteří se na seznam voličů dostávají díky tomu, že úředníci místních správ jejich volební způsobilost neprověřují z obav, aby nebyli nařčeni z rasismu. Snažíme se britskou demokracii vyvážet do Iráku a doma se nám stává nedostatkovým zbožím, napsal jeden novinářský vtipálek.
Poměrně stabilní ekonomika, zděděná po Johnu Majorovi, je udržovaná ve zdánlivé prosperitě vytvářením umělých a státem subvencovaných zaměstnání, kolosálním zadlužováním a vytrvalým zvyšováním daní. Průměrná britská rodina za sedm let blairismu zchudla v reálné hodnotě čistých příjmů o pětinu. A do příštího vládního období labouristé chystají další prudké zdaňování.
To vše – a mnohem víc – jim hustě sdělovaly předvolební noviny. A opět do toho skáčou jako stádo lumíků, těch svižných zvířátek známých tím, že se hromadně vrhají s útesů do moře. Symbolizuje to i nejnovější zábava elity národa oxfordských studentů a studentek, kteří slavili první máj tím, že s výšky osmi metrů skákali „odvážně“ s mostu do 60 cm hluboké říčky a vesele se mrzačili.