Egoismus ve stylu eurokratů
Ministr financí Bohuslav Sobotka si po skončení summitu EU stejně jako například dosavadní „předseda“ EU Juncker posteskl, že národní egoismy zvítězily nad „celoevropskými“ zájmy. Jeho postoj patrně vychází z předpokladu, jak se každý bude dobrovolně vzdávat takzvaného egoismu (ve skutečnosti svých národních zájmů) pod vidinou údajných zájmů Evropy (ve skutečnosti a aktuálně zájmů Francie a Německa). Jistě, Britové ze svého rabatu klidně svolit mohli, ale vžijme se do jejich situace. Takzvaný rabat vznikl v roce 1984 jako kompenzace za finance vlévané Brity do evropského zemědělství (zejména francouzského). Francouzi se svým důrazem na zemědělství velkou naději na progresivní rozvoj ekonomiky Evropy (nebo třeba splnění oné Lisabonské agendy) nepředstavují. Britové naopak ano. Britové v souvislosti s jejich nadcházejícím předsednictvím vidí možnost posílení svého vlivu. Není tedy divu, že nehodlají lít zbytečně evropského rozpočtu peníze a proto se nedivme, že tento koncept stejně jako třeba Španělé či Finové nepodpořili.
Dnes je již situace odlišná a tento ústupek by klidně i mohl být zrušen. Mějme však na paměti, že sám Tony Blair prohlásil, že by byl ochoten o stažení rabatu jednat, kdyby ovšem s tím započala diskuze o důsledné reformě financí a ekonomiky EU. Francouzští zemědělci dnes požadují stále větší dotace a celková částka vyčleněná EU pro zemědělství dosahuje už teď závratných 50 miliard (!), ačkoli tvoří zemědělství pouze necelých 6% HDP Evropy a zaměstnává jen přibližně 2% lidí. Na druhou stranu, do vědy a moderních technologií míří pouhé trapné 4 miliardy (!). Ti, co nadávají na britský, potažmo anglo-saský model a stýskají si nad „národním sobectvím“ by si nejdřív měli uvědomit skutečný stav věcí a možná přijdou na to, že nejsou ani tak sobečtí Britové, jako jsou spíše sobečtí Francouzi se svými nehoráznými požadavky na zbytečně ohromné dotace do neperspektivního odvětví.
Česká vláda se nezmohla na nic jiného, než na tradiční schvalování toho, co je předkládáno ze strany států jako je Francie. Aby ne, když návrh rozpočtu měl zvýšit dotace, které by v našem případě dosáhly téměř bilionu korun. Na první pohled velmi hezké, ale nedomyšlené do konce. Skutečný posun vpřed nepřinese tato krátkozraká politika, nýbrž skutečná reforma hospodářství a financí EU. Pokud by současný návrh na evropský rozpočet prošel a dotace pro zemědělství by se nadále zvyšovaly, tak v případě dalšího rozšíření zejména o tak agrární země jako Turecko či Bulharsko by se z obdarovávaných rázem stali plátci. I když se dnes toto rozšíření den ode dne stává stále méně pravděpodobným, tento model a návrh rozpočtu pořád zůstává neperspektivním, zkostnatělým modelem, který umožňuje jen různé čachry především dvou dosluhujících figurek, skutečných egoistů prezidentů Chiraka a německého kancléře Schroedera. Kývat na navrhovaný model jen z důvodu větších dotací jak to prezentuje premiér Paroubek (mimo jiné v nedělních Otázkách ČT prohlásil Mne nejde o tu podstatu, hlavně když dostaneme ten bilion korun) mi připadá krátkozraké a jednoduché. Raději méně dotací, ale rozumnou hospodářskou politiku a realistický a skutečným potřebám odpovídající rozpočet.
Nadcházející britské předsednictví by mohlo znamenat blýskání se na lepší časy a příklon Evropy spíše k tomu liberálnímu anglo-saskému systému, než kontinentálnímu socialismu. Nejlépe vše vystihuje citace Davida Hanáka z jeho článku z MF Dnes 18.6., Británie není málo evropská, to spíše Evropa je málo britská, tedy málo politická a příliš utopická. Socialistické a federalistické snahy Francie a Německa dostaly Evropu do hluboké krize, zůstává otázkou, co dál? Summit EU nám na to odpověď bohužel nedal a místo nějakého skutečného řešení, či jen návrhu, ať v případě euroústavy, či rozpočtu, přinesl jen pokračování jalové politiky „nic se neděje“.