Chyby, jež vedly k Mnichovu? Beneš udělal tři: vsadil obranu republiky na jedinou kartu - spojenectví s Francií. Když nevyšla, republika byla bez spojenců. Dále to byl nedobrý vztah se sousedním Polskem; to bylo neodpustitelné. A konečně, když rakouský kancléř Dollfuss, než byl nacisty zavražděn, uvažoval o restauraci Otty Habsburka, Beneš preferoval ve Vídni Hitlera před Ottou. Po anšlusu však republika už hájitelná nebyla. 

Chyby Západu? Nedostatek tvrdosti. Hitler v roce 1936 vojensky vstoupil do demilitarizovaného Porýní. Kdyby na to Británie s Francií zareagovaly vojensky, jak měly, Hitler skončil. Ještě i v době Mnichova připravovali admirál Canaris a další důstojníci převrat v případě, že by Británie a Francie nepřijaly Hitlerovy požadavky, neboť se domnívali, že válka by byla pro Německo katastrofou. Británie a Francie však Hitlerovy požadavky přijaly. Bestie triumfovala. Kdyby byl Západ tehdy hrozil válkou, k válce by ani nedošlo; následoval by převrat v Německu. Nebyla by destruována Evropa, nezemřely by desítky milionů lidí, neuchytil by se komunismus v srdci Evropy. Někdy je včasná malá válka z vlastní vůle lepší než čekání na velkou, pozdější, kterou vyvolá nepřítel. 

Po Mnichovu už válce zabránit nešlo. Měla dva iniciátory, nikoli jednoho. Agresory byli Hitler i Stalin. Spojili se, aby válku rozpoutali. 

V jejím průběhu se aliance prohodily, ale Západ neměl nikdy zapomenout, že Stalin byl původním spojencem Hitlera a jeho aliance se Západem je jen a jen účelová. Když byl nacismus vyřízen, měl Západ ke Stalinovi přistupovat stejně, jako měl v době Mnichova jednat s Hitlerem: velice tvrdě. Měl Moskvě hrozit použitím atomové bomby, nestáhne-li se Stalin k hranicím z roku 1938. A pokud by ultimátum nepřijal, hrozbu splnit. Ušetřili bychom si tak komunizaci poloviny Evropy a dlouhou, mimořádně nebezpečnou válku studenou. Za relativně nízkou cenu. 

 
Publikováno v týdeníku Týden č. 39 dne 29.9.2008 pod názvem „Malá a velká válka“.