Kapitalismus a socialismus jsou dvěma stranami téže mince
Ondřej Schneider si ve svém příspěvku „Intelektuálové proti trhu – zleva i zprava“ klade otázku, zda po večerech studuji finanční ekonomii. Předpokládám, že tak činí proto, aby případně zpochybnil moji kompetenci pro komentování některých aspektů stávající finanční krize v USA. Rád a bez okolků přiznávám, že nejsem v otázkách finanční ekonomie zběhlý a proto nemohu předem vyloučit, že se v odborných, ryze ekonomických otázkách, zmýlím. Jsem proto rád, když mne ekonom odborník opraví a vysvětlí, v čem mnou zastávaný omyl spočívá. Je proto pro mne určitým zklamáním, že jsem v jistě dobře míněném pokárání Ondřeje Schneidera žádné zásadní objasnění svých omylů nenalezl.
Nuže, co jsem svými neodbornými příspěvky na ekonomické téma vlastně sledoval? Mimo jiné jsem chtěl odborné ekonomické veřejnosti připomenout, že ekonomie, stejně jako jiné obory, popisující lidské jednání, pod
léhá etice. Znalci dějin ekonomického myšlení mi jistě potvrdí, že hospodářská teorie vznikala na půdě morální filosofie a teologie. Lidské jednání na poli hospodářského života tedy podléhá stejným mravním principům jako jakékoli jiné. Nejsem vyznavačem ideje automatické blahodárnosti volného trhu a to ze dvou důvodů. Již Aristoteles ve své Politice vysvětluje, proč je oikonomia podřízena politice a politika etice. Autorita, utvářející lidskou společnost ve stát, má za povinnost dbát na blaho celku a proto vyžaduje-li to obecné blaho, má nejen právo, ale i povinnost hospodářský život usměrňovat. To jistě neznamená, že má hospodářský život země přímo řídit (ve většině případů je lepší, když do řešení hospodářských potíží vstupuje až jako poslední instance), ale své základní zodpovědnosti za sociální a hospodářskou spravedlnost ve společnosti se zbavit nemůže. Druhý důvod, proč nevěřím ve všemocnost volného trhu, plyne z toho, že nevěřím na duchy. Volný, jinou autoritou neregulovaný trh, je chiméra, pouhá fikce. Hospodářský život společnosti byl regulován vždy, rozumně se lze přít pouze o to, jakým způsobem a v jakém rozsahu jsou zásahy veřejné autority do ekonomiky oprávněné.
Dějiny kapitalismu (který zdaleka není identický s volným trhem) jsou dějinami neustálých státních zásahů na jeho ochranu. Čím větší je moc velkých vlastníků kapitálu, tím více se spoléhají na stát, od kterého požadují, že jim umožní svoje hospodářské postavení dále posilovat. „Neomezená“ akumulace majetku a růst státní moci jdou tak ruku v ruce. Kapitalismus a socialismus jsou v jistém smyslu dvěma stranami téže mince. Jde jen o to, kdo má ve svých rukou kontrolu nad většinou kapitálu. Zda je to stát či nějaký, zpravidla malý, počet soukromých vlastníků. V tomto světle vnímám a hodnotím i současnou situaci na finančních trzích. Velký kapitál vydírá stát pod pohrůžkou, že nechá-li ho nést důsledky svého nezodpovědného počínání, způsobí svou neochotou půjčovat peníze hospodářský rozvrat státu.
A tak je vláda donucena použít peníze daňových poplatníků a to v takové výši, která každého Američana zatíží dluhem ve výši více než 3000 USD, aniž by bylo jisté, že tento dluh bude moci být v budoucnosti splacen. Uvědomíme-li si, že americký ministr financí Paulson byl ještě nedávno generálním ředitelem Goldman Sachs, tedy investiční banky, která se na hospodářsky i morálně nezodpovědné akumulaci kapitálu podílela, bude snad i O. Schneiderovi jasné, co jsem myslel tím příměrem s upírem…
Překvapuje mne, že bych měl ekonomovi vysvětlovat, proč se domnívám, že spekulacemi na finančních trzích trpí i akcionáři, jejichž podnik je hospodářsky zdravý a finančně solventní. Zachvátí-li trhy panika, prodává se téměř vše, tedy i cenné papíry firem s dobrým fundamentem. Svět je dnes provázán do té míry, že krize jednoho sektoru globální ekonomiky se přelévá i do jiných zeměpisných i výrobních oblastí, což znehodnocuje investice napříč celým hospodářstvím. Vím, že se opakuji, ale tvrdím, že finanční svět soudobého kapitalismu je natolik odtržen od reálné ekonomiky, že to poškozuje nejen hospodářské subjekty, ale společnost jako celek.
Nevím, zda se současný finanční systém zhroutí či se napumpováním biliónů dolarů přivede zpět k životu, aby se podobný scénář zopakoval o nějaký ten měsíc či rok později. Myslím, že nikomu z nás však neuškodí, když se budeme zamýšlet i nad jinými formami hospodářského života. S důrazem na soběstačnost, svépomocná sdružení, lokální trhy a soukromé vlastnictví výrobních prostředků v rukou co největšího počtu osob. Hledáním cesty zpět k půdě, výrobě, směně a službám, nepodléhajícím diktátu finančních elit a lichvy. Utopie?
Kyrie eleison.
Doporučená literatura
Hilaire Belloc: Otrocký stát (nákladem Jana Laichtera, 1921)
Hilaire Belloc: An Essay on the Restoration of Property (IHS Press, 2002)
Hilaire Belloc: Economics for Helen (IHS Press, 2004)
G. K. Chesterton: Utopia of Usurers (IHS Press, 2002)
Joseph Pearce: Small is Still Beautiful (ISI Books, 2006)
Rev. Denis Fahey: Money Manipulation and Social Order (1944)
Lev XIII.: Rerum novarum (1891)
Pius XI: Quadregesimo anno (1931)
Heinrich Pesch: Ethics and the National Economy (1988)
Heinrich Pesch on Solidarist Economics (University Press of America, 1998)
kolektiv autorů: Beyond Capitalism and Socialism (Light in the Darkness Publications, 2008)
Allan Carlson: Third Ways (ISI Books, 2008)
http://blog.ihned.cz/index.php?p=YSemin