Evropská unie - nový Sovětský svaz
SSSR - to byl Svaz sovětských socialistických republik. Co je Evropská unie? Ještě zcela nedávno, před volbami v Itálii a v Rakousku, to byl téměř svaz socialistických republik. Sovětský svaz vždy prosazoval vlastní model socialismu, a pokud se někdo pokusil změnit směr, byl přepaden nebo se dostal pod obrovský tlak. Této metodě se říkalo Brežněvova doktrína. Přesně totéž se dnes děje v západní Evropě. Když se Rakousko odchýlilo od socialistického kurzu, bylo ostrakizováno. Miloševičův socialismus byl trochu jiný než ten bruselský, proto na jeho zemi dopadly bomby.
Jak se vládlo v Sovětském svazu? Vládu tvořilo patnáct nevolených lidí, kteří se jmenovali mezi sebou navzájem a kteří nebyli nikomu odpovědní. Jak se vládne v Evropské unii? Evropské unii vládnou dva tucty lidí, kteří se jmenují navzájem, nikomu nejsou odpovědní a kterým nemůžeme dát padáka. Jak vznikal Sovětský svaz? Nátlakem a velmi často vojenskou okupací Rudou armádou. Jak vzniká Evropská unie? Pravda, nikoli ozbrojenou silou, ale nátlakem a zastrašováním, kdy jakákoli země nemá možnost přežít hospodářsky mimo unii. Je to jako sňatek z donucení. Podle sovětské ústavy měly jednotlivé země právo na odtržení. Šlo pouze o propagandu, obzvlášť proto, že ve skutečnosti žádná taková procedura neexistovala a dokonce jen mluvit o odtržení bylo považováno za zločin proti územní celistvosti Sovětského svazu. Ohromilo mě, když jsem zjistil, že víceméně tatáž situace je v Evropské unii. Vstoupit tam můžete, odejít nikoli. Nikdo zatím neřekl, že odejít nelze, ale procedura, která by odchod umožňovala, neexistuje. Vypadá to velmi podobně jako to, co jsme znávali.
Sovětský svaz byl stát velmi agresivní; nemohl by existovat, kdyby nešířil svůj model socialismu stále dál a dál. Ve chvíli, kdy s jeho šířením přestal, začal se hroutit; mám podezření, že totéž platí o Evropské unii. Z ekonomického hlediska nemá pro stávající členské státy smysl lákat další země, přesto vyvíjejí na polovyvinuté východoevropské a některé jiné evropské země jako třeba Švýcarsko mimořádný tlak, aby se k EU připojily. Zdá se, že důvody jsou ideologické. V Sovětském svazu se říkávalo, že jeho úkolem je vytvořit novou historickou entitu, sovětský lid. Očekávalo se od nás, že zapomeneme na svou národnost, na své etnické tradice a zvyky. Kdo vyrůstal v Rusku, nedokázal rozeznat Rusa od Ukrajince. Nepředpokládalo se, že se o tom bude vůbec někdo zmiňovat, protože se od nás očekávalo, že budeme jedna entita. Zdá se, že totéž platí o Evropské unii. V Bruselu nikdo nechce, abyste byli Britové nebo Francouzi. Chtějí, abyste všichni byli nová historická entita - Evropané. Jedním z hlavních cílů socialismu vždy bylo zničit národní stát. Podle letitého přesvědčení mají státy zmizet - s jistou pomocí ze strany socialistů. A přesně to dnes pozorujeme v Evropě. Cílem tohoto shlukování, které Brusel provádí, je pohltit národní státy, které by tak měly přestaly existovat.
Někdo by mohl říci, že mé srovnání není přesné, protože Sovětský svaz byl stát ideologický a Evropská unie je uskupení praktické, pragmatické. Ve skutečnosti je základem dnešní EU přísná ideologie: ideologie centrálně plánovaného hospodářství, jejíž součástí je také zachování socialismu navěky, a pravidlem se stala také ideologie politické korektnosti. Někdo by mohl říci, že Sovětský svaz měl gulagy a dokud nějaká země gulagy nemá, nelze ji se Sovětským svazem srovnávat. Myslím, že náznaky gulagu už v Evropské unii máme; přinejmenším gulagu intelektuálního. Pokud se kdokoli pokusí dát otevřeně najevo své mínění v rasových záležitostech nebo záležitostech "gender" a jeho názor je jiný než názor schválený, je ostrakizován; může se stát, že nesmí vykonávat určité povolání nebo vydat knihu. To jsou začátky gulagu. Ministr vnitra se pokouší předložit návrh zákona, podle kterého by "nenávistný" výrok byl trestným činem, což je zcela proti zvykovému právu této země. Ve smlouvě z Nice jsou obsažena ustanovení o zřízení Evropských policejních sil, které budou mít obrovské výsady včetně diplomatické imunity. Dovedete si představit, že k vám přijde policista, zbije vás, vezme si, co bude chtít, a vy na něj ani nebudete moci podat žalobu, protože ho bude chránit diplomatická imunita? Pokud vložíte do počítače nějaký podvratný nenávistný výrok, můžete být bez jakéhokoli předchozího výslechu a bez jakéhokoli práva na ochranu místními zákony vydán do jiné země. Zažil jsem na vlastní kůži, jak snadno lze svobodu ztratit a jak těžké je získat ji zpět.
Evropská unie je zatím jen na půl cesty, ale i tak nahání hrůzy až až. V jistém smyslu mohu říci, co vás čeká, protože upravím-li trochu slova Lincolna Steffense, prožil jsem vaši budoucnost a nefungovala. Výsledky toho, co se v Evropě děje, budou přesně opačné než to, co nám všichni slibují. Říkají nám, že Evropa musí být federálním státem, abychom se vyhnuli válkám; v této chvíli žádná válka nehrozí, ale po řadě let existence EU stane Evropa na pokraji konfliktu. Říkají nám, že až překonáme všechny předsudky a národnostní cítění, budeme žít navěky jako mnohonárodnostní společenství. Nastane pravý opak. Po éře Sovětského svazu, který byl považován za šťastnou rodinku národů, jsme měli víc etnických konfliktů než kdokoli jiný. Říkají nám, že cílem je prosperita, že ekonomika bude silná, na úrovni ekonomiky Spojených států a bude s ní moci soutěžit. Nastane pravý opak; přespříliš regulovaná, stupidně organizovaná ekonomika Evropské unie bude velmi slabá. Lidé budou stále chudší a stále více závislí na Spojených státech. Hra západních socialistů se velmi podobá hře Leninově, který se soustředil na proletariát a menšiny, aby se jejich jménem chopil moci. Západní socialisté dělají téměř to samé. Před pár lety jsem četl objevnou studii, kterou vydala Evropská komise; týkala se problémů trhu práce: do dvaceti let bude mít Evropa tak málo pracovních sil, že bude muset importovat třináct milionů lidí z třetího světa. Francie trpí v současné době vysokou nezaměstnaností a nebezpečí nedostatku pracovních sil jí nehrozí. A proč z třetího světa? Spoustu kvalifikovaných dělníků má východní Evropa a Rusko. Ty ale Evropská komise nechce; chce lidi etnicky odlišné. Sám pocházím z východní Evropy, mám pochopení pro lidi, kteří hledají útočiště před persekucí a jsem velmi tolerantní; ale jedna věc je být tolerantní k tomu, co už je, a něco jiného je úmyslně vytvářet obrovský problém, který bude mít ničivé důsledky.
Všichni víme, že vstřebat imigranty z třetího světa představuje bolestivý proces. Proč to tedy dělají? Jednak přerozdělováním bohatství a podpor získají voličstvo pro sociálně demokratické strany. Za druhé, všichni budeme vypadat, že jsme se něčím provinili. Každý, kdo o tomto problému promluví, se okamžitě stane vyvrhelem: velmi vhodné represivní opatření k umlčení opozice. Konečným cílem těchto utopistů je mít z celého světa jeden velký stát. My, necitové a egoisté, nemáme dost pochopení pro problémy třetího světa. Když třetí svět přivedou do Evropy, pochopení bude muset být mnohem víc, nebo...! Nemyslím si, že Evropská unie vybuduje nějaký řetěz koncentračních táborů, protože nemáte Sibiř. Shetlandy nejsou dost hrozné. Může se ale stát, že nás budou posílat do poraden. Místo psychiatrických žalářů budou kolektivní poradny, evropská verze gulagu.
Dovolím si předpovídat, že Evropská unie se zhroutí. Stejně jako Sovětský svaz má uvnitř semínko sebedestrukce; nechá však za sebou nesmírnou zkázu a nás s obrovskými hospodářskými a etnickými problémy. Čím dříve jí k sebedestrukci pomůžeme, tím lépe. Dobrá zpráva zní, že je mnohem snazší vzepřít se bruselským byrokratům než KGB. Jsou to jen intelektuálové; chtějí mluvit o lásce k lidstvu; nemají žádnou zkušenost s brutalitou a nejsou schopni zabít miliony lidí. Byrokrati v Bruselu se bojí davů. Vzpomeňme, jak je vyděsily demonstrace antiglobalistů. Bude-li tu skutečně masové hnutí proti bruselským projektům, na svoje plány zapomenou a utečou. Na jednu věc se můžeme spolehnout: na to, že jsou to zbabělci.
z Bulletinu Občanského institutu č. 144, srpen 2003
Základem tohoto článku je příspěvek přednesený při veřejném shromáždění v Dolní sněmovně, organizovaném Ligou proti společnému trhu v únoru 2002.
Vladimir Bukovsky strávil jako disident dvanáct let v sovětských psychiatrických žalářích a pracovních táborech jako oběť tvrdých zákroků proti politickým demonstracím na začátku šedesátých let. V roce 1976 odešel na Západ.
