Těm, kdo pochybují o záměru muslimů islamizovat Evropu, se muslimové svým počínáním přímo vysmívají. Jedním z oblíbených názvů tureckých mešit v Německu je Fatih-mešita. Jsou v Brémách, Pforzheimu, Mannheimu, Ingelheimu, Duisburgu,  Essenu a v dalších městech. Při otevírání Fatih-mešit často aplaudují němečtí poslanci, představitelé měst i církví.

Jméno Fatih si muslimové v Německu nezvolili náhodně. Tuto přezdívku dostal turecký sultán Mehmed II. (1451-1481), zvaný „dobyvatel“. Plný nenávistí ke křesťanům vtrhl v roce 1453 do křesťanské Konstantinopole, kde jeho barbarské islámské hordy tři dny masakrovaly a loupily. Ulice byly všude potřísněné krví povražděných křesťanů. Posledním útočištěm se pro některé stal chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia), kde byli i s duchovními zabiti. Turečtí muslimové pak chrám přestavěli na mešitu. Pro některé křesťany je jméno Fatih totéž co pro Židy Hitler!

Není těžké pochopit, že se v těchto mešitách vyučují muslimské děti o roku 1453 jako o slavném období islámské historie, jak jim to také připomněl Fatihův obdivovatel turecký premiér Erdogan. Tyto děti se učí, že „nevěřící“ jsou občané druhé kategorie. A tyto Fatih-mešity, plné nenávisti vůči ne-muslimům, jsou všude v Evropě. V Amsterodamu přestavěli na Fatih-mešitu bývalý katolický chrám sv. Ignáce a podobně je tomu i v Londýně.

V okolí samotných Fatih-mešit vyvstávají všude stejné problémy: „nevěřící“ jsou napadáni noži, ženy znásilňovány, vyhrožování, obtěžování muslimskou lůzou a šířením nenávisti vůči křesťanům. Britští kněží jsou občas zbiti na veřejnosti, jak se to stalo M. Ainsworthovi a Kevinu Scullymu, který odmítl přikrýt kříž basketbalovým košem. Podle organizace Churchwatch byl v Londýně v roce 2007 napaden každý druhý kněz.

Podle Spolkové vlády je v Německu připraveno k násilí 24 % mladých muslimů. Podle britské studie na dvanácti univerzitách považuje 40 % muslimských studentů, tedy budoucí britská elita, vraždy a zabíjení k prosazení islámských cílů v Evropě za oprávněné.

Další muslimy zvolený název je Tarik-mešita. Tarik, berberský vůdce, vpadl v roce 711 přes Gibraltar do katolického Španělska a jeho muslimské hordy zastavil až Karel Martel v 732 u jihofrancouzského Tours. Nikdo soudný nemůže popřít, že jména obou islámských bojovníků nebyla vybrána náhodně, ale že jde o cílenou islámskou provokaci v Evropě. „Obyčejné“ mešity jsou pochopitelně také, zejména tam, kde je už nějaké území patřičně islamizováno. Tam nesou název „centrální mešity“.

Proč „centrální“? V okolí těchto mešit vyrostly islámské obchody, islámské právní poradny, islámská kadeřnictví a islámské butiky. Takové městské obvody jsou už totálně islámské. Tyto mešity dostávají rovněž státní finance. V Bruselu pochází 57 % narozených dětí z muslimských rodin. Jméno Mohamed je v Bruselu, podobně jako i v Londýně, Stockholmu, Oslu a Amsterodamu, nejčastější mužské jméno.

Všude v Evropě se před islámem ustupuje. Zdánlivý kulturní boj se doopravdy nekoná, poněvadž jsme se už našich křesťanských hodnot úplně vzdali. Jsme si toho vědomi? Čím dříve si to Evropané připustí jako hrozbu, tím lépe. Ještě můžeme něco vykonat proti další islamizaci Evropy a zabránit jejímu dalšímu odkřesťanšťování.

(křesťanský mediální magazín Pro, č.4, 2008, ko)