Koruna nás chrání před krizí – nezahazujme ji předčasně
Stížnosti českých podnikatelů na posilování a volatilitu kurzu koruny se v poslední době natolik množí, že by nezasvěcený čtenář mohl nabýt dojmu, že koruna je největším nepřítelem naší ekonomiky. Tyto nářky zdánlivě dodávají argumenty příznivcům rychlého přijetí eura. V tomto duchu se nesl článek Luďka Niedermayera „Euro – rizika klesají, atraktivita roste“ (HN 25.9.2008).
Opravdu rizika přijetí eura klesají? Prvým argumentem Luďka Niedermayera je tvrzení, že sladěnost české ekonomiky s ekonomikou eurozóny se v průběhu času zlepšuje. Ponechme odborníkům z České národní banky, aby posoudili, nakolik to platí. Až dosud dávaly jejich analýzy nejednoznačné výsledky – ale i kdyby tomu tak nebylo, sladěnost „lepší“ zdaleka ještě neznamená sladěnost postačující. Podobně problematický je argument, že pokles nezaměstnanosti v české ekonomice signalizuje rostoucí pružnost pracovního trhu – jde totiž spíše o důsledek několika uplynulých let vysoce nadprůměrného růstu, převyšujícího náš dlouhodobý potenciál. Snížení fiskálních deficitů pod hranici danou Maastrichtským kritériem je důsledkem téhož, a v podmínkách zpomalení růstu bude to bude daleko náročnější. Důchodová reforma-nereforma, kterou provádí současná vládní koalice, sice neohrožuje fiskální situaci v nejbližších letech, ale o to více může ohrozit její dlouhodobou udržitelnost. Nelze než konstatovat, že rizika pro přijetí eura v těchto oblastech stále přetrvávají.
Také relativní cenová hladina České republiky se sice posouvá nahoru směrem k průměru eurozóny, rozdíl je však stále ještě dost velký na to, aby přijetí eura nevyhnutelně vyvolalo silný nárůst inflace. Byla by vysoká míra inflace opravdu o tolik přijatelnější, než posilování koruny? A pro koho – pro podnikatele, nebo též pro ostatní občany a jejich úspory?
Potíže českých vývozců s kurzem koruny nelze bagatelizovat. Nicméně jejich závažnost je značně oslabována faktem, že náš vývoz má více než dvě třetiny „dovozního obsahu“. Silná koruna je navíc jen jedním faktorem jejich potíží – dalším je a bude pokles poptávky ze strany zahraničních odběratelů. Potíže i bankroty podniků bývají běžným, byť bolestným, průvodním jevem zpomalování hospodářského růstu. Růst české ekonomiky v číslech kolem 6% bohužel není dlouhodobě udržitelný žádnými kouzly hospodářské politiky.
Rychlejší posilování koruny v posledních měsících, stejně jako zvýšená volatilita jejího kurzu, navíc představovaly odchylku od dlouhodobého trendu. Dnes už je její vysvětlení zřejmé – šlo o vedlejší projev rostoucího napětí na světových finančních trzích. Kumulující se globální nerovnováhy nakonec vyústily v procesy, které dnes komentátoři nazývají finanční krizí. Probíhající změny vytvářejí novou situaci, kdy je nutno z nových hledisek posoudit také otázku výhodnosti či nevýhodnosti zachování vlastní měny v České republice.
V současnosti nás koruna chrání. Dokud je český finanční trh oddělen od zahraničí alespoň měnovým kurzem, nepřelévají se sem tak snadno turbulence, které již postihly nejen americký finanční trh, ale i řadu zemí eurozóny.
České banky zůstaly relativně oddělené od svých zahraničních „matek“, mají jinou strukturu aktiv, vykazují dostatek vlastních prostředků, takže nejsou závislé na půjčkách z finančního trhu, zaměřovaly se na jiné teritorium a na jiné druhy služeb, investic a transakcí. Oddělenost, k níž významně přispěla existence vlastní měny, nás zatím ochraňuje před nedostatkem likvidity a před tzv. credit crunch neboli zhroucením úvěrového systému – kdy si banky v eurozóně, zatížené vysoce rizikovými aktivy, přestávají důvěřovat a nechtějí si vzájemně půjčovat. Evropská centrální banka je nucena dodávat na trh likviditu, protože zhroucení úvěrového systému by odstavilo podniky od finančních prostředků a vrhlo celou ekonomiku do hluboké recese. Záchranná opatření ECB však budou mít své náklady.
Český finanční trh a úvěrový systém může zůstat podobných problémů ušetřen - pokud si sami nepodřízneme větev zbytečnou panikou a nedůvěrou. Je to šance, kterou nám dává existence koruny a která pro české podniky bohatě vyvažuje náklady, spojené s možným dalším zhodnocováním kurzu či s jeho větší volatilitou. Je reálná naděje, že finanční krize nás postihne jen svými druhotnými efekty – tím, že čeští exportéři budou muset omezovat výrobu a hledat si nové trhy a nové příležitosti.
Finanční krize, která začala ve Spojených státech, přitom není jen důsledkem chybných investičních rozhodnutí a podcenění rizika. Viníkem nejsou jen americké (a na ně napojené západoevropské) banky a další finanční instituce. Jde o důsledek dlouhodobě narůstajících nerovnováh ve světovém finančním systému. Ekonomové se již léta přeli, zda kumulující se nerovnováhy nakonec dovolí Spojeným státům „hladké přistání“. Dnes již částečně známe odpověď. Proces nápravy však teprve začíná – a je otázka, zda mu záchranná opatření jednotlivých vlád napomohou, či jej naopak zbrzdí. Nebude to otázka měsíců, nýbrž let. Důležité je, abychom se díky existenci vlastní měny co nejvíce vyhnuli vysokým nákladům ozdravných opatření, která probíhají na velkých světových trzích.
Stanislava Janáčková, poradkyně prezidenta republiky, Hospodářské noviny, 8. října 2008
www.klaus.cz