Jan Zahradil: Evropa se opět porcuje
Pokusy o přerýsování politické scény napravo od středu neustaly
„Mirek Topolánek pochopil, že chce-li postavit a udržet pravicovou – nebo alespoň nelevicovou – vládu, neobejde se bez spolupráce s,pravdoláskovou‘ částí politického spektra,“ říká europoslanec JAN ZAHRADIL (45) v rozhovoru o krizi v ODS i radaru jako protiváze vlivu Německa a Ruska v české politice.
* T. G. Masaryk řekl, že v krizových momentech se státy udržují těmi idejemi, které stály na jejich počátku. Vztáhněme to i na politickou stranu. Co to bylo u ODS?
ODS byla původně stranou ekonomické transformace a později, ve druhé polovině devadesátých let, stále silněji stranou aktivní evropské, antifederalistické politiky. To první má společné s mnoha jinými středopravicovými stranami, to druhé ji od nich výrazně odlišuje. Oba tyto směry jsou v ODS stále přítomny, i když modifi kovaně – transformační směr už nespočívá ve snaze zavést trh, soukromé vlastnictví, ale narýsovat obrysy daňové, zdravotní, sociální a penzijní reformy. A evropská dimenze je přítomna ve stálé ambici formulovat alternativní scénář evropské integrace. Tady ovšem narážíme na reálpolitiku – nemáme dost spojenců ani doma, ani v zahraničí, abychom něco takového v blízké době prosadili. Jediný ofi ciáln,povolený‘ názor v EU je dnes eurofederalismus. To se plně ukázalo při jednání o Lisabonské smlouvě.
* Jakou nejhorší krizi jste v ODS prožil? Bylo to Sarajevo před deseti lety?
Nepochybně. Z dnešního pohledu šlo o snahu přerýsovat politické spektrum napravo od středu pod záminkou do značné míry uměle vyvolaného politického skandálu. Propojené souručenství politiků zejména okolo Havla, části intelektuálů a mediálních spin doktorů, jimž se říká „pravdaláska“, však na tenhle úkol nestačilo. Sarajevský atentát pak porodil jejich noční můru – opoziční smlouvu, kterou proto nenávidí ze všeho nejvíc. Částečné satisfakce se jim pak dostalo až ustavením vlády Vladimíra Špidly. Pokusy o přerýsování politické scény napravo od středu nikdy neustaly a dnes jsme svědky dalšího pokusu.
* Od roku 1991 fungoval dualismus na pravici, tedy že vedle ODS zde existovala druhá pravicová strana (ODA, US). Teprve v roce 2006 zde dominuje ODS. Myslíte, že si toto místo udržíte?
Dualismus na pravici přece funguje dál. Voličské skupiny, které volily ODA, se pak přelily k US, od ní k Evropským demokratům a dnes jejich velká část zřejmě preferuje Bursíkovy zelené. Na druhou stranu je třeba přiznat jednu věc: Mirek Topolánek pochopil, že chce-li postavit a udržet pravicovou – nebo alespoň nelevicovou – vládu, neobejde se bez spolupráce s touto,pravdoláskovou‘ částí politického spektra a jejich voliči. To se mu do značné míry povedlo, poněkud zasypal ten příkop, který zel napravo od středu od dob sarajevského atentátu. To je ta symbolika, v níž členem ODS je Saša Vondra a v Černínském paláci sedí pan Schwarzenberg a díky níž nás volí i ti, kteří by nás jinak nikdy nevolili. Jako strategická úvaha je to správné. Za situace, kdy se nedá spolupracovat s Paroubkovou ČSSD, je to jediná alternativa.
* Proč?
Paroubkova mentalita handlíře ho vede pouze ke snaze partnera nějak přechytračit a podrazit, aby přitom sám dominoval. Nic se však nesmí přehánět. Nesmíme zapomenout, že,pravdaláska‘ si nepřeje silnou, byť vstřícnou ODS. Přeje si programově přeformátovanou ODS a nejlépe slabou anebo rozštípnutou ODS. Proto také Bursík – dnes nejviditelnější exponent „pravdoláskovců“ – už od prezidentské volby komentuje vnitřní poměry v ODS, hřímá, že ODS se konečně musí emancipovat od Klause, a věští fatální střet mezi tzv. klausovci a topolánkovci v ODS. Totéž se děje ve spřátelených médiích a mezi komentátory typu Jiřího Pehe, kteří ponoukají k jakémusi,poslednímu střetu‘ s vlivem Václava Klause. Dobře vědí proč – na jeho konci by nejspíš stála rozštípnutá, patnáctiprocentní strana, jejíž podstatná část voličů by se za existující situace přelila nejspíš k Bursíkovi. Proto ten dělá, co dělá.
* Jak byste předsedu Strany zelených charakterizoval?
Je to chladný pragmatik, člověk, který si z ochrany životního prostředí udělal slušný politický byznys a jenž ví, jak oslovit městského intelektuála ze střední třídy nebo mladého voliče. Bylo by tedy chybou to s naší vstřícností k pravdělásce přehnat, například tím, že bychom si nechali vnutit onu démonickou interpretaci opoziční smlouvy jako pramene všeho zla v politice.
* Jaké nejdůležitější úkoly vidíte před Topolánkovou vládou?
Dokončit některé reformy příjmové i výdajové stránky rozpočtu. Ale pro mě je hlavní priorita jediná: radar. Schválit a instalovat toto zařízení na území ČR je pro mě bez nadsázky nejdůležitější zahraničněpolitický krok od vzniku ČR v roce 1993. Důležitější než náš vstup do NATO i do EU. Je tomu totiž třeba rozumět v současném zahraničněpolitickém kontextu. Doba velmocenské politiky je zpět. Žádný konec dějin se nekoná. Rusko se vrátilo na scénu. Mocenský boj probíhá i v Evropě. Zapomeňme na evropskou integraci. To je dnes prázdný pojem. Lisabonská smlouva nastavuje úplně nové mocenské poměry v Evropě, je to návrat ke starému dobrému konceptu velmocí. Začalo nové porcování sfér vlivu, jež ve střední Evropě dobře známe. Veřejné mínění je tomu nakloněno – například podle průzkumu by padesát procent Němců nechtělo riskovat konfrontaci s Ruskem, pokud by se Moskva dostala do konfl iktu s pobaltskými státy (které jsou členy NATO a EU!). Samozřejmě, raději se s Ruskem domluví, aby měli dál ropu a plyn. To je evropská „solidarita“.
*
Nebude aktivní hlasování ze strany ODS pro Lisabonskou smlouvu považováno za zradu vašeho volebního programu?
Neuměli jsme zabránit Lisabonské smlouvě, to je fakt. Pokud to však někdo nazývá zradou ideálů a programu ODS, pak neví, o čem mluví. Dělat můžete jen to, na co máte sílu a spojence. Ano, teď nastala nová situace díky irskému NE a tu je třeba využít. Je tu však na stříbrném podnose přinesený dárek, jímž můžeme vykompenzovat ztráty, které přináší Lisabon – radar. Jeho instalací se dostaneme do úplně jiné mocenské kategorie, staneme se strategickým spojencem USA. S nadsázkou řečeno: bude-li zde radar, pak nehrozí, že jedna půlka této země bude patřit fondům z Ruska, financovaným z ropy a plynu, a druhá půlka bude kolonizována dominantně německým byznysem, jenž si vyčistí trh od konkurence pomocí na klíč vyrobené evropské legislativy.
* Jednou z velkých inspirací ODS v době vzniku byla Konzervativní strana Velké Británie. Jak vidíte její posun doleva?
Ta inspirace stále platí. Posun doleva? Možná se to tak dá chápat. Ale mohli bychom také říci, že to, o čem mluví David Cameron, je ochrana tradičních, tedy konzervativních hodnot v novém obalu: jak přirozených autonomních lokálních komunit, tak země, kterou jsme zdědili po předcích. Vždyť i tak se dá chápat volání po společenské soudržnosti nebo po ochraně životního prostředí, na které rozhodně nemá monopol levice. Nejzajímavější je pro nás ale stejně jejich přístup k evropské integraci. Je třeba se starat, aby zde hlouběji zakořenil. Společný projekt nové frakce ODS a konzervativců v EP je proto mimořádně důležitý. Lidem to sice nic moc neřekne, nezajímá je, co to je EPP a PSE, co to jsou parlamentní frakce. Ale v evropských institucích a politických stranách typu CDU z toho mají hrůzu. Pokud by se to povedlo, znamenalo by to začátek konce jednoho politického monopolu na projekt evropské integrace.
* Hradní kancléř Jiří Weigl nedávno ve své přednášce u příležitosti úmrtí prezidenta Beneše řekl: „Moderní česká státnost ve svém vnějším zakotvení za 90 let své existence opsala kruh. V roce 1918 radikálně vybočila z německé střední Evropy, opřena o mocnější politické soupeře Německa. Nebyla však schopna toto nezávislé směřování ustát a byla násilně vržena zpět buď do nacistické nové Evropy, nebo do sovětského područí, aby se znovu, tentokrát dobrovolně, vrátila zpět do uspořádání s německou hospodářskou i politickou převahou.“ Vnímáte to stejně?
V zásadě ano. Musí být ovšem řečeno, zda existuje nějaká alternativa. Myslím, že je třeba ji v prvním plánu hledat v intelektuální rovině, v tom, čemu se říká „mindset“. Německo si v podstatě vytvořilo monopol na projekt evropské integrace a velmi asertivně prosazuje svoji federalistickou představu EU ve všech nových členských zemích, včetně ČR. Pomocí nadnárodních politických skupin (EPP, PSE) a politických nadací (Nadace K. Adenauera, F. Eberta, F. Naumanna) implementovalo federalistický „mindset“ do hlav celé politické třídy zleva doprava ve všech těchto zemích, a to bez ohledu na to, zda je to pro ně výhodné. Výjimkou je část politické scény v ČR a Polsku, která je ovšem za to vytrvale z Německa kritizována.
* Existuje alternativa k Weiglově tezi o návratu do německého světa?
Máme-li vybočit z německé střední Evropy a zároveň nebýt znovu uvrženi do ruského područí, potřebujeme protiváhu, a tedy silnou přítomnost USA ve střední Evropě. Jejím vyjádřením je právě radar.
Reflex 9. 10. 2008
