Příčiny volebního výprasku aneb Na co dojela ODS ?
Tak… krajské volby máme za sebou a přestože nebyly přímo „referendem o vládě“, jak se nechávají rádi slyšet oranžoví harcovníci, jistá souvislost s celostátní politikou je mimo jakoukoliv pochybnost. Pro mne osobně, stejně jako pro velkou část lidí z mého okolí, se jednalo spíše o „referendum o straně“ , přesněji řečeno o jejím vedení a o směru, jímž se začala pod svým panem předsedou Topolánkem ubírat. Tou stranou je přirozeně ODS.
Volební debakl občanských demokratů mě nepřekvapil a proto jsem se hodně divil nechápavým reakcím. Stejně tak se divím většině „analýz“, objasňujících drtivý neúspěch modrých barev. Padají úvahy o špatné komunikaci, o tom, že lidé mají obavy z umírání před soukromými nemocnicemi, z nichž budou vyhazováni asociálním personálem, debatuje se o strachu z „radikálních daňových reforem“ (ony nějaké byly ?) nebo dokonce o radarové základně v Brdech.
Všechno jsou to víceméně pohádky, protože za odliv modrých hlasů může zejména něco úplně jiného.
Ze všech hlubokých úvah, analýz a vyjádření, která jsem zaznamenal, trefilo do černého pouze prohlášení politologa Jana Kubáčka z Univerzity Karlovy. Kubáček , zjednodušeně řečeno, řekl, že mnoho pravicových voličů prochází deziluzí z ODS pod taktovkou pana Topolánka a proto buď nešlo volit, nebo hlasovalo formou protestního hlasu. Pan Kubáček má pravdu, já jsem jeden z nich.
Občanská demokratická strana prostě zaplatila za otevřenou zradu svého programu a principů, na nichž byla vybudována. Lidé okolo Václava Klause zakládali ODS jako politickou stranu takzvaně konzervativně liberálního střihu (to není protimluv, ale politologický termín). Svým programem ODS oslovovala relativně vyhraněný elektorát z řad konzervativních liberálů, libertariánů i konzervativců. Koho se však rozhodla oslovovat v současnosti, to opravdu netuším.
Pan Topolánek a jeho tým totiž zaveleli k posunu na střed.K ideové rozplizlosti, před níž varoval pan prezident Klaus. Jediným cílem bylo udržení vlády za každou cenu. Výsledkem jsou pochybnosti zda Topolánkova ODS je stejnou partají jako v dobách Klausova předsednictví. A – samozřejmě – zmiňovaná deziluze.
Seznam hříchů špiček ODS za dobu volebního angažmá je „požehnaně“ dlouhý. Začít můžeme třeba zahraničně politickou oblastí. Občanští demokraté nejprve umožnili, aby českou zahraniční politiku formovali „pravdoláskovci“ Karel Schwarzenberg a Alexander Vondra. Od toho se v zásadě začalo odvíjet vše podstatné v této sféře. Nejprve přišlo hrubé porušení programu a usnesení kongresu ODS, když modré elity otočily o sto osmdesát stupňů a zaujaly smířlivé stanovisko k Lisabonské smlouvě. To byla první rána. Následovalo uznání srbské provincie Kosovo a Metohija samostatným státem, spojené s neuvěřitelně pokryteckým vytáčením pana Vondry, že vláda údajně pomůže Srbsku toto trauma překonat.
Jen připomínám, že eurofila Karla Schwarzenberga označil premiér Topolánek za nejlepšího ministra zahraničí v dějinách České republiky.
Z toulek po zahraničí se vraťme k našim peněženkám. ODS nejprve odepsala pečlivě připravenou Tlustého reformu a svého předního „stranického ekonoma“ nepustila ani do ministerského křesla. „Daňové reformy“ vyhovovaly pouze nejchudším a nejbohatším, střední třída vše zaplatila. Tento fakt před časem trpce přiznala v pořadu Nedělní partie i místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a poslankyně ODS, Miroslava Němcová.
Strana, která oprávněně kritizovala investiční pobídky, neudělala pro jejich zrušení téměř nic. Její odborníci zřejmě neměli čas, neboť museli vymýšlet trapné triky se „superhrubou mzdou“ dědickou daní, daní na investice, nebo se značně podivnými pravomocemi starostů při vybírání daně z nemovitostí.
Další lahůdku z kuchyně ODS představovalo zavedení takřečených zelených karet. ODS sice dlouhodobě kritizovala plány řízené imigrace a dovážení migrantů, nicméně to jí nebránilo v tom, aby kritizované návrhy později sama zavedla. O kapitulantském postoji ODS k antidiskriminačnímu zákonu, z nějž se každému alespoň trochu svobodymilovnému člověku dělá zle, netřeba hovořit.
Třešničku na dortu modrých průšvihů představují mafiánské praktiky vlivných osob okolo ODS. Premiérův blízký přítel Marek Dalík, soudně certifikovaný korupčník s dlouhodobě mizernou pověstí, se konverzačním tónem přiznává k vlastnictví fotek z tajemného Mrázkova archivu, na některých lokálních úrovních fungují nejrůznější modrá bratrstva (pravda, zdaleka nejen ta modrá), jejichž zájmy jsou čistě ekonomické a aby toho nebylo málo, občanští demokraté s klidem nasazují do senátních voleb kandidáty, kteří ujíždějí od dopravních nehod nebo odmítají pomoci zraněnému člověku.
Ten Augiášův chlév jste nevyčistil, pane Topolánku…
Příčiny odlivu přízně pravicových voličů od ODS tedy hledejme ve výše zmíněném, nikoliv v „socanském“ strašení zdražováním, poplatky a v podobných záležitostech.
Mirek Topolánek dnes v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že ODS prostě špatně komunikovala s voliči a bude to muset do budoucna zlepšit. Jak chce ovšem pan Topolánek „vykomunikovat“ fakt, že špičky ODS proměnily program ODS v cár papíru, to by mě tedy vskutku zajímalo.