Nejsem generálem po bitvě, který si chce kopnout do mrtvoly. Jednak Topolánka jsem kritizoval už před volbami ( naposled třeba zde, zde, zde, zde, zde a zde, po volbách zde), jednak ten člověk ztratil soudnost, když prohlásil po takovém debaklu, že bude nadále usilovat o post předsedy ODS. To už je nejen absolutní deficit sebereflexe, ale i sobecké vůči straně. Já v jeho situaci prohrát - a to právě s Paroubkem - asi bych šel kanály utopit se do hnojůvky. Taková potupa!

ad 1) Stačí uvést tři písmena: VAE.

ad (2) Soukromé záležitosti bych zde neventiloval, kdyby mu manželka nevyhrála stranické volby a kdyby rodinu nezneužil v propagaci při parlamentních volbách. Když takto podrazí své blízké, co je možné od něj vůbec - navíc jako od pravicového politika - vůbec očekávat?

ad (3) ODS nikdy nebyla v takovém rozkladu zvící až bratrovražedné války. Stejně jako manželku zneužil v předvolební propagaci Tlustého, aby se jej hned po volbách potopolánkovsku zbavil. Morava pak je jen sklizní za předchozí počínání. Je asi spravedlivé, že stejně zákeřně za jeho zády číhá Bém, i když ta perspektiva není vůbec radostná.

ad (4) Nejhorší je, že zdiskreditoval pravicovou politiku jako něco špinavého (Dalík, Langer) a antisociálního (Julínek). Lavírování v kauze Čunek tomu nepřidalo. Topolánkovo hulvátství, fanfarónství a arogance, dokonce i k vlastním voličům, celé neštěstí dovršilo. Pro každého nástupce, jenž by měl rehabilitovat pravicovou politiku, to bude teď těžká práce na mnoho let.

(5) Vyklidil prakticky reformní pole Kalouskovi. Mezi mlýnskými kameny se nechal tragicky zmítat pouze Julínka. Svou arogancí pomohl vytvořit mýtus, že reformy se dělají nikoliv pro ozdravění státních financí, ale pro bohaté. Nezvládl propagaci vlastního programu. Jak také, když v koalici se dostal program ODS do menšinového postavení. Ústupky koaličním partnerům byly natolik krvavé, že popřely samotný důvod, proč voliči dali ODS hlas.

(6) Všechno začalo tím, že se vzdal hned na začátku klíčových ministerstev, kde se rozhoduje o penězích a zahraniční politice (finance, místní rozvoj, obrana, zahraničí). Tragické také je předání školství Zeleným. Navíc Džamila se stala pojmem, který by sám o sobě zdiskreditoval jakoukoliv vládu, natož konzervativní.

(7) Největší obžalobou je, že podepsal Lisabonskou smlouvu (i proti rozhodnutí vlastní strany o zákazu předávání kompetencí). Svou faleš předvedl pozdějším lavírováním (Ústavní soud). Na posledním summitu, na který jel s „velkou hubou", se předvedl jen jako exot z Východu, který štěká, ale nekouše. Paradoxně se ukázalo, že nebylo třeba ani lisabonské hole, aby byl umravněn jednou nezávaznou a nic neříkající větou (o formální platnosti něčeho, co v praxi nemusí být závazné). Vrcholem všeho je, že co neprosadil v EU, chce aplikovat doma způsobem, který Česko vystavuje do konkurenční nevýhody.

(8) Z důvodů uvedených v předchozím odstavci a vzhledem k bagatelizaci krize se už se nedá utajit, že odliv hotovosti u bank se zvýšil o 100-200%. Klesající kurz koruny svědčí o převodu peněz do zahraničí.

Nechci být morbidní, ale on, jako bývalý absolvent důstojnické školy, by si měl své cti vážit poněkud více. Nerad bych  pohavlovsku glorifikoval politickou kulturu na západ od nás, ale z toho, co je mi známo, si nedovedu představit, že by po takovém debaklu šéf strany nerezignoval ihned po volbách. Vzpoměňme na Velkou Británii, kde šéfové stran odstupují i po prohraných místních volbách. Jak dlouho si u nás po jakékoliv aféře nebo debaklu necháme nadělat na hlavu?

Jeho prohlášení o tom, že část odpovědnosti nesou kraje, je nechutné. Kdyby se zachoval jako chlap, o kulích* raději pomlčím, tak by podpořil klíčové senátní volby svou rezignací. Ještě se dá zachránit aspoň Senát, zablokovat „Lisabon" a oranžovou pohromu!

* Na severní Moravě nejsou „chlapi s gulama", ale „chlapi s kulama".

http://streit.blog.idnes.cz/