Proklamace

článek 1

Kouření tabáku je jako většina lidských činností: může být zdrojem radosti i neštěstí, to, co někdo může chápat  jako neřest, může být jiným vnímáno jako zdroj slasti. Ať tak či tak, vycházíme z toho, že kouření je jedna z věcí, které jsou výsostným projevem svobody.

článek 2

Nedivíme se, že někteří lidé věří tvrzení, že kouření škodí zdraví, neboť v tomto smyslu je to především život sám, který škodí zdraví.

článek 3

Nikoho ke kouření nenabádáme a zároveň vyžadujeme od druhých, aby nám do našeho kouření nekecali. K tomu prosazujeme základní zásadu: kdekoli se sejdou dva nebo tři kuřáci tak, aby u toho nebyl nekuřák, do jejich kouření nikomu nic není, zvlášť když jejich kouření stopy nezanechá.

článek 4

Kouření je společenská záležitost. Kdykoli se někdo druhý zabývá tím, co je a co není dobré pro druhé, je třeba být velmi ostražitý,  násilí ve jménu nějaké zdánlivě vzletné pravdy je fašismus.

článek 5

Kouření je součástí naší kultury. Doutník jako projev noblesy, dýmka jako kultivovaný nástroj kouření a koneckonců i cigareta (pokud neobsahuje jen chemické náhražky, ale skutečný tabák) je součástí naší tradice. Tabák v Evropě po vítězné bitvě na Bílé hoře rozšířili bratři jezuité. Jsme ostražití vůči těm, kdo vystupují proti tradicím naší evropské kultury.

článek 6

Napříč kulturami je navíc uznáván samotný fakt kouření jako příležitosti k setkání, smíru, zastavení. Kuřáci jsou vlídnými lidmi, nabízejí svoje kouření druhým, nabízejí druhému oheň, kouř z jejich tabáku stoupá k nebesům jako libá vůně ke slávě Boží.

článek 7

Snad pro tuto výjimečnost jsme ostrakizováni, marginalizováni, setkáváme se se snahami omezovat naši svobodu. S touto situací se nechceme smířit, a proto hodláme upozorňovat na náš velkorysý, vlídný a rozverný vztah ke světu a k druhým.

článek 8

Nehodláme být v defenzivě, nenecháme si vnutit názor, že naše kouření je jen projevem závislosti a neschopnosti přestat. Existuje nemalé množství lidí, kteří kouřit chtějí, a ví proč. Především pro ty je naše sdružení otevřeno a těm nabízí spolupráci.

článek 9

Bráníme se vizi budoucnosti, v jejímž centru je idiot, bráněný státem a společností před sebou samým, před jakýmkoli projevem, jenž by se dal vykládat jako sebedestruktivní. Svoboda, mimo jiné, spočívá v tom, že si pro sebe mohu zvolit cestu, která není v souladu s přesvědčením většiny.

článek 10

Nabádáme sebe i ostatní kuřáky k ohleduplnosti: nechť je dýmka a dobrá cigareta projevem úcty a dobrých mravů jeho uživatele. Pravý kuřák se vždy předem ptá, ocitne-li se ve společnosti nekuřáků. Něco jiného ovšem je, když ho druzí vykazují z posledních míst, která pro něj zbyla: tradičních kuřáren v pohostinstvích, vyhrazených kupé ve vlacích, kuřáren na pracovištích atd. Jsme svobodní lidé a svobodně také chceme žít a umřít.