Svěrací kazajka, o niž nikdo nestojí
Má ještě Evropská unie smysl?
Po krachu posledního bruselského summitu následují zoufalé snahy Německem vedeného tvrdého jádra Evropské unie a jeho úslužných satelitů znovu Evropě vnutit svěrací kazajku, o kterou nikdo nestojí. Má prý tentokrát být, jak pravil ministr Svoboda, víc sexy.
Socialistický penězovod
Jde rovněž o tučný socialistický penězovod do uměle vyživovaného zemědělství. Ten nechce zachránit jen Francie, ale i některé postkomunistické země, jako je socialisty ovládaná Česká republika. Ohroženy se právem cítí i fanaticky zaměřené, velkopansky se chovající "proevropské" organizace - občanské společnosti, jež existují jen díky financím Evropské komise. Obávají se nastávajícího půlročního britského předsednictví Evropské unie. Británie se totiž netají odhodláním rázně skoncovat alespoň s nespravedlivou rozpočtovou politikou EU.
V Evropě snad končí fanatická představa postupného zcentralizování Evropy do jediného státu, jež stála u zrodu pětapadesátileté epizody evropské integrace. Zakladatelé měli charakteristicky mnohem blíže k autoritářským způsobům vlády než k evropským demokratickým tradicím. Jejich politicky bezvýchodný experiment s Evropou končí. Vyspělým, tradičně demokratickým evropským národům došla trpělivost.
Evropská unie se může konečně vrátit k pluralitním tradicím svobody a demokracie. Místo vyčpělé evropské integrace je načase začít uskutečňovat kooperaci rovnoprávných a svobodných států. Jen tak se Evropa může stát spolehlivým základem Severoatlantické aliance a věrohodným spojencem USA.
Děkujeme, odejděte
Končí arogantní snaha vnucovat nadstátní diktaturu ovládání občanů a demokratických států neprůhlednými seskupeními svévolně jednajících byrokratických elit. Jejich primitivní, nedemokratická snaha zavést nekontrolovaný "nový globální řád" nadvlády a nadpráví nevolených uskupení nad občany musí skončit tam, kde začala, ve staré kontinentální Evropě. Česká politika by měla příležitost konečně znovu rozpoznat smysl tradičního českého pojetí evropské demokratické jednoty jako rovnoprávnosti malých a velkých demokratických států. Jedině na tomto základě lze prospěšně koordinovat evropskou politiku místo dosavadní vnucované evropské integrace německo-francouzského střihu. Ta snad již definitivně skončila.
Je nejvyšší čas nahradit politický a intelektuální primitivismus kritickým respektem svobodných vůlí demokratických národů a států.
Trapnému, okázale evropanskému posluhování nemalé části české politické, intelektuální a mediální scény bruselské vrchnosti i jejím fanatickým neevropským představám zvoní hrana. Děkujeme, odejděte!
Autor je filozof