Kdo by měl být novým předsedou ODS? Bém?
Autor:
LP | Publikováno: 9.11.2008 | Rubrika:
Zamyšlení
Odpověď je jednoduchá. Novým předsedou ODS by se měl primárně stát ten, kdo bude garantovat, že Česká republika zůstane alespoň formálně suverénním státem. Tedy ten, kdo vystupuje proti přijetí socialistické, nedemokratické a centralistické Lisabonské smlouvy. Ostatní věci jsou v případě boje o holé přežití české státnosti relativně podružné.
Pokud se mají v České republice provádět vůbec nějaké reformy a pokud by měli čeští občané mít vůbec právo rozhodovat o osudech své země, je samozřejmostí, že rozhodování o českých zákonech musí zůstat v rukách zástupců volených českými občany, a ne v rukách bruselské byrokracie a evropských velmocí typu Francie a Německa.
Kandidaturu na předsedu oznámil již primátor Pavel Bém, dále se hovoří o Miroslavě Němcové, Jaroslavu Kuberovi, Evženu Tošenovskémi či o Janu Zahradilovi. Proti Lisabonské smlouvě se jasně vyslovují Jaroslav Kubera i Miroslava Němcová, Zahradil lavíruje, názor Tošenovského není znám. Bémův názor také nebyl dlouho znám, ale v nedělní Partii na Primě se jasně vyslovil proti Lisabonské smlouvě.
Kubera je charazmatická osobnost se smyslem pro humor, která se nebojí říct politicky nekorektní věci a je to člověk, který má názor. Sice osobně jako konzervativec nesouhlasím s některými Kuberovými libertariánskými názory, ale určitě by mohl být vhodným kandidátem.
Miroslava Němcová by po mém soudu mohla být rovněž vhodnou předsedkyní, je více konzervativnější a vůbec by nemuselo vadit, kdyby se z ní stala česká železná lady.
Jan Zahradil je jistě inteligentní člověk s velkými znalostmi zahraniční politiky a je politikem, který by funkci předsedy zvládl. Rovněž je jakýmsi mostem mezi pro a protilisabonskou částí ODS. Sice mi mohou vadit nějaké jeho levicově liberální názory týkající se společenských otázek, ale klíčovým by pro mě byl jeho postoj k zahraničně politickým otázkám, tedy k Lisabonské smlouvě. Zahradil zatím lavíruje a jeho definitivní postoj není zřejmý.
Evžen Tošenovský je podle všech mých informací slušný člověk a podporuje ho i jeden poslanec, kterého si osobně velice vážím. Otázkou ale je, zdali to je člověk s pevným ideovým zázemím a vizí. Pokud by jasně řekl, že je proti ratifikaci nové eurosocialistické Lisabonské smlouvy, rovněž bych v jeho předsednictví neviděl problém.
Nakonec zde máme Pavla Béma, který svůj odpor ohledně Lisabonu již dal najevo. Je ale velkým otazníkem, zdali je to člověk, který má vizi a silné pravicové názory. Rovněž jeho působení na pražské radnici může u řady lidí vzbuzovat pochybnosti.
Na druhou stranu, pokud Bém jasně deklaroval svůj odpor vůči evropské centralizaci, je rozhodně lepší volbou než Topolánek. Pokud jde o přežití či nepřežití českého státu, musíme brát toho, kdo je na skladě, ač ho třeba nepovažujme za úplně ideálního.
Ačkoliv bych tedy, co se týče názorů, osobně preferoval Němcovou nebo Kuberu, je otázkou, zda mají šanci porazit Topolánka. Je asi faktem, že ze zmíněných kandidátů má asi největší šanci na úspěch Bém a po něm Tošenovský.
Ale volit Béma (či Tošenovského či nakonec kohokoli jiného) má smysl pouze tehdy, pokud jasně řekne, že zamezí přijetí Lisabonské smlouvy. Pokud by Lisabonskou smlouvu nakonec Bém či Tošenovský podpořili, znamenalo by zvolení Béma či Tošenovského dostat se z louže pod okap.
Svým jasným vyjádřením proti Lisabonské smlouvě dal ale nyní Bém signál, že může být přijatelný pro pravicové příznivce zachování samostatnosti českého státu. Nyní je na místě dále sledovat jeho další kroky a pokud se stane uvnitř ODS lídrem odporu proti Lisabonské smlouvě, neměli by příznivci původních idejí ODS váhat a měli by mu vyjádřit svou podporu. Nezávislost a uchování demokratické formy vlády v naší zemi je nyní nejdůležitějším úkolem a pokud tento úkol Pavel Bém zvládne, a i kdyby neprosadil již nic jiného, zasloužil by si za tento výkon velké uznání.
Pokud by ale na kongresu Topolánek uhájil svůj předsednický post, měli by již vskutku příznivci původní klausovské ODS založit novou pravicovou stranu, která by nedělala appeasement vůči zeleným neomarxistům a socialistickému Bruselu...