Nejkrásnější sál první komory našeho parlamentu, rytířský sál,  zažil opět jeden ze slavnostních okamžiků naší historie. Pod záštitou druhého nejvyššího ústavního představitele, předsedy Senátu ČR, MUDr. Přemysla Sobotky v něm byla předána cena irskému lidu za hrdinství, že nalezl odvahu a odmítl Lisabonskou smlouvu. 

Ve světě neexistuje žádná demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu. Ani EU není státem ale pouze politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. K fungování demokratických mechanismů státu je totiž nutné, aby existoval jeho demos neboli jeho lid. Samotné používání symbolických funkcí státu od zeleného stolu k fungování státu nestačí. EU se o to přesto snaží, aniž k tomu má právní subjektivitu a její právní systém postupně získává nadřazenost nad právními systémy členských států, i když v EU neexistuje občanství, ani společný jazyk,  ani společná kultura. Pak ale nemůže vzniknout svobodný prostor pro diskusi, neboť jedině demos má právo rozhodovat, jaké záležitosti mají přijít na program jednání. Bez něj nastává úplná absence kontroly politické agendy prostřednictvím veřejnosti neboli demokracie. Podmínkou demokracie je totiž sdílená politická identita - národní stát ohraničený prostorem a domovem, obklopený cizinou.Pokud chce EU, aby všichni občané získali o ní tento pocit, musí počítat s tím, že na její nový prostor si musejí zvyknout, že jej nejde definovat od zeleného stolu, i kdyby všechny podmínky pro vznik státu byly na papíře splněny. V EU k tomu zatím navíc přistupuje neustálá změna politického prostoru v důsledku rozšiřování, díky čemuž nemá ani přesně definované hranice jako je tomu u států vznikajících v průběhu tisíciletí. Velká rychlost přijímání politických rozhodnutí vede tudíž k demokratickému deficitu a v EU  v důsledku toho probíhá vše v jakémsi hyperdemokratickém prostoru, v němž jsou Evropské elity pro překotnou a rychlou integraci, zatímco její neexistující "lid" na to není zralý. Stále se cítí být více příslušníkem svého národa, v němž zapustil staleté kořeny, než příslušníkem nového politického uskupení.

Není proto divu, že došlo již v několika národních státech v referendu k odmítnutí euroústavy pro tento stát-nestát. Lidé v Holandsku, Francii i Irsku dali již jasný signál, že se necítí být občany Superevropy, ale že si o svých záležitostech chtějí rozhodovat sami doma ve svých státech. Bylo to jasným důkazem, že  EU není pro ně zatím domovem a státem, ale jen institucí jejich státy sdružující za účelem získání výhod při obchodování a podobně. Bruselští úředníci by měli proto pochopit, že EU se nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a teprve pak, až se občané ve svých srdcích začnou cítit lidem tohoto uskupení, jednat o případné její redefinici na stát. Měli by si uvědomit, že tento proces trval v národních státech staletí, mnohdy tisíciletí a že vždy uspěchání a umělé sdružování národních států do velkých říší vedlo k jejich zániku. Jinak řečeno, nejdříve musí vzniknout v EU skutečný demos a jasný veřejný prostor s jasnými hranicemi a teprve pak by se měla tvořit jeho ústava a další atributy státu. Úspěch může mít tento proces jen tehdy, když bude respektovat demokratické mechanismy a především podmínky demokracie. Evropští úředníci by neměli zahrnovat neexistující Eurostát příkazy a byrokracií, jako by již existoval, a neměli by se rozhodně cítit politiky, ale pouze úředníky řídícími systém sloužící jednotlivým státům k jejich vzájemnému lepšímu soužití. Měli by činit vše pro to, aby si občané jednotlivých států postupně začínali zvykat na svůj nový "národ". Původní EHS mělo několik tisíc stran legislativy, nynější EU má k disposici 80 000 stran evropského práva. Přesto bylo EHS obdivováno a ctěno, zatímco EU je stále víc kritizováno. Brusel by si toto vše měl uvědomit včas, jinak začne být EU místo milovaným velmi nenáviděným prostorem. Podobně jako dříve SSSR a další velké říše.

Evropští úředníci tím, jak chtějí vše uspěchat, začínají totiž lidem připomínat stále více chování diktátorských režimů. Není proto náhodou, že se podle britského novináře a autora knihy  "Skryté dějiny evropské integrace"Christophera Bookera  "EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům, důsledkem čehož je, že obsahuje členy různých kategorií podobně, jako Orwellovská Farma zvířat."  Europoslanec Hynek Fajmon si dokonce myslí, že "EU je ještě přísnější než komunistické režimy, protože v komunistických institucích jako například v RVHP a Varšavské smlouvě nebylo nadnárodní zákonodárství a vztahy se řídily z právního pohledu mezinárodními smlouvami." Významný politolog a rektor Masarykovy university v Brně profesorPetr Fiala je přesvědčen, že česká veřejná diskuse o EU byla nekriticky optimistická a "v Bruselu by si měli přiznat, že EU není státem, neboť nemá lid a vše v ní probíhá v jakémsi naddemokratickém prostouu bez lidí." Prezident Václav Klaus hovoří zase v souvislosti s EU o postdemokracii. EU není podle něj sice prapříčinou všech výše popsaných záporných jevů, je ale "reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem. Všechno v ní není komunismus. Příměr s ním je ale možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém a to nás trápí podobně, jako kdysi něco jiného." Ale nejsou to jen politici, kteří nechtějí přeměnu EU v superstát. Červnový průzkum STEM ukázal, že 53 procent Čechů nechce, aby parlament Lisabonskou smlouvu schválil. V tom se podobáme Irům, kteří ji v referendu odmítli rovněž tříprocentní většinou.

 

Je proto potěšitelné, že se i u nás našlo odvážné sdružení – eStat, které chce opakovat úspěch irské nadace Libertas, která významně přispěla k tomu, že Irové odmítli Lisabonskou smlouvu (LS). Výroční cena Michala Tošovského (Antibyrokratická cena), kterou toto sdružení každoročně udílí na památku na svého spoluzakladatele a duchovního otce,  putovala letos prvně v historii mimo Českou republiku. Sdružení ji udělilo občanům Irské republiky za odmítnutí Lisabonské smlouvy a slavnostního předání se zúčastnil a cenu převzal předseda irského sdružení Libertas, které se na kampani směřující k irskému odmítnutí zásadně podílelo, Declan Ganley. A co podtrhuje tento akt je, že se slavnostní předání ceny konalo na půdě první parlamentní komory Senátu ČR za osobní účasti jejího předsedy MUDr. Přemysla Sobotky, který ve svém úvodním projevu mj. podtrhl, že "problém byrokracie není jen v naší republice, ale je to problém celé Evropy. Boj s ní je proto velice potřebný, neboť její negativní jevy pronikají i do procesu evropské integrace. Občané nechtějí, aby centralismus přinesl i více byrokracie. Proto si každoroční udílení Tošovského antibyrokratické ceny zaslouží nejen vzpomínku na Michala Tošovského, coby tvůrce antibyrokratického zákona, ale k uvědomění si faktu, že boj s byrokracií je v bytostném zájmu nás všech. Byrokracie je to nejhorší, co nás může postihnout. Tato cena odráží myšlenku vlivného a dostupného státu"

 

 

Vedoucí eStat.cz, ředitel sekretariátu předsedy Senátu, Edvard Kožušník,  přiblížil důvody udělení ceny právě občanům Irska slovy: „eStat.cz provedl analýzu Lisabonské smlouvy a dospěl k následujícím závěrům. Lisabonská smlouva posiluje bruselskou byrokracii a centrální regulační mechanismy a přenáší další kompetence z jednotlivých členských států do bruselského centra, což jde proti principu, že o věcech mají rozhodovat ti, kteří jsou nejlépe kvalifikovaní, jsou nejblíže problému a mají nejlepší informace. Lisabonská smlouva zcela zjevně znamená oslabení hlasu České republiky a obecně malých států při hlasování kvalifikovanou většinou a změna rozhodování z jednomyslnosti na rozhodování kvalifikovanou většinou v oblastech, jako jsou nepřímé daně či energetika, může mít negativní dopad na konkurenceschopnost české ekonomiky."

Právníci eStatu LS podrobně prostudovali a poslancům i senátorům rozdali seznam novinek, které členským zemím přinese. Uvádějí v nich mj., že smlouva nepřípustně rozšiřuje pravomoci Evropské komise (EK) a omezuje tak suverenitu členských států. EK bude moci  mluvit členským státům do sociální politiky včetně výplaty důchodů, do sazby nepřímých daní, energetiky a zahraniční politiky. Vznikne dokonce evropská policie. Lisabonská smlouva rozšiřuje počet oblastí, kde stačí rozhodovat kvalifikovaná většina, o celou třetinu proti stavu, který platí po přijetí smlouvy z Nice. Fakticky jde o návrat imperialismu velkých evropských zemí. Jen se prosazuje jinými prostředky. Německo, Francie, Itálie a Velká Británie tak mohou kdykoli zablokovat jakékoli záměry EK.  Její klíčový paragraf 48 svým sedmým odstavcem radě umožňuje, aby dále zvětšovala počet oblastí, kde rozhoduje Brusel nebo kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou. Tento sedmý odstavec paragrafu 48 je dračím vejcem, který Evropské unii umožní, aby se z nadnárodního uskupení změnila na SUPERSTÁT.

 

Declan Ganley ze sdružení Libertas, který cenu převzal, zdůraznil, že cena bude rozhodně velkým povzbuzením pro občany Irska v jejich dosavadním úsilí.

"Evropa ale není LS. Představuje civilizaci a myšlenky, které stojí za to bránit. Pokud ovšem přijme LS, v níž je obsaženo pohrdání základními evropskými hodnotami, toto vše popře a pošlape. Svrchovanost EU se musí odvíjet od jednotlivce a jednotlivých států.  LS by státům jejich svrchovanost o rozhodování odebrala přenesla je na instituce v Bruselu. Moc ale patří nám. Proto nás měl Brusel před tím  požádat, zda si přejeme přenést tyto kompetence na něj. Nepožádal. Proto Libertas bojoval za to, aby, pokud máme přenést na EU zodpovědnost o našem národu, jsme měli nad tím kontrolu. Projekt jako LS musí mít legitimitu a tu může získat jen od evropských občanů. Ti ať sami rozhodnou, kolik pravomocí by nad nimi EU měla mít," uvedl Ganley.  Zdůraznil, že v Holandsku a Francii mají občané mínění jako Irové. Jejich vlády ale jejich míněním pohrdají. I na ně neútočili pouze z Bruselu, ale dokonce i z irské vlády. Posteskl si, že bruselské elity dokonce tvrdí, že chyba je v nich. Problém ale není v Irech, ale v bruselských elitách. "Váš bývalý prezident Václav Havel kdysi dobře řekl, že Evropa promlouvá k hlavě, ale ne k srdci. Projekt EU je úspěšný, ale musí být zakončen demokracií. Ta je cenná a musíme ji chránit všemi silami. Jinak budeme záviset na schopnosti občanů prosadit spravedlnost silou. Proto se jako Evropan a Ir snažím prostřednictvím Libertas bojovat na půdě bruselských elit za výše uvedené myšlenky. Referendum ve všech státech by nemělo Brusel překvapit," uvedl Dencan Ganley

 „Odmítnutím smlouvy jsme sledovali především ochranu irské identity a neutrality. Stejně jako v případě analýzy eStat.cz nás znepokojovala nemožnost mít v každé komisi zastoupeného irského komisaře, rozhodování velkých zemí o EU a mizivý vliv malých států na dění v EU,“ konstatoval Declan Ganley.

 

 

 

Přítel a kamarád Michala Tošovského, komentátor Reflexu Bohumil Pečinka, připomněl, že naše republika prodělává každých dvacet let  tzv. osmičkové cykly. Období první republiky 1918-1938, komunistického teroru 1948-1968 a  mrtvé strnulosti 1969-1989. Bude-li rok koncem dalšího období polistopadové republiky 1989-2009 nebo to nedopustíme a budeme dál pokračovat v pozitivním vývoji, o tom rozhodne podle Pečinky, zda přijmeme Lisabonskou smlouvu a klimaticko-energetický balíček (KEB). KEB bude paralyzovat těžký a energetický průmysl a bude znamenat výrazné zvýšení cen energií. Bude paralyzován sklářský průmysl. HDP klesne o 1,5%, zatímco HDP Francie, která má jadernou energetiku, poroste. Michal Tošovský by varoval, že přijetím LS a KEB půjde o plíživé zdanění, které způsobí nekonkurenceschopnost českých firem. Tošovský obdivuhodně spojoval ekonomické a politické myšlení, jako málokdo po něm.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

reklama