ODS na rozcestí. Bém nebo Topolánek?
Pamatujeme si to z nejedné pohádky – Cesta se rozestupuje a hrdina příběhu stojí na rozcestí. Většinou se rozhodne pro ten správný směr a zpět se vrátí s princeznou a polovinou království, zatímco jeho zhýralý bratr odbočí špatně, čímž se sám přivede do zkázy.
Občanská demokratická strana se v takovéto „pohádkové“ situaci ocitá právě dnes. Jedna z cest vede ke koncepci široce rozkročené strany s „flexibilním programem“, což je hrůzný termín současného předsedy Topolánka. Pan Topolánek je znám podporou transformace ODS ve stranu pravého středu. Stranu, v níž už neplatí ani původní program, ani usnesení kongresu. Stranu, která vyměnila obhajobu národních zájmů za servilní přitakávaní Lisabonské smlouvě, stranu v níž se daří pravdoláskové pseudopravici, tvořené levicovými liberály, stejně jako dalíkovské „ODS s.r.o“, jejíž zájmy jsou motivovány čistě ekonomicky.
Zapomínat nesmíme ani na skutečnost, že „pravice“ Mirka Topolánka je velmi výrazně spoluodpovědná za nové regulační zásahy do života jednotlivých občanů, jakož i absurdní zelené experimenty. A tento výčet není zdaleka kompletní. Degeneraci ODS pod vedením Mirka Topolánka jsme se na stránkách euportálu dostatečně věnovali a tak nehodlám nosit dříví do lesa.
Nezbývá než dodat, že pokud se po předčasném kongresu občanští demokraté vydají po „Topolánkově stezce“ bude to vražda pravicové konzervativně liberální strany a zároveň zrod politicky korektní, rozplizlé „proevropské“ partaje. Kdo ví, třeba se u ní dočkáme, že v příštích prezidentských volbách podpoří možnou kandidaturu „proevropského“ Jana Švejnara.
Jako na každém rozcestí, i v případě směřování ODS existuje naštěstí ještě jiná cesta. K mému lehkému překvapení se po ní rozhodl jít místopředseda občanských demokratů, Pavel Bém, který v mých očích nikdy nebyl příliš výrazným politikem. Nicméně, časy se mění…
Po několika Bémových veřejných vystoupeních bylo jasné, že konečně někdo z vůdčích představitelů modré strany jasně definoval ucelený soubor výhrad vůči Topolánkově nešťastnému kursu, který způsobil drtivou porážku ODS v krajských a senátních volbách. Tyto výtky totiž do té doby zaznívaly pouze z řad konkrétních zákonodárců ODS, panem Topolánkem bohorovně označovaných za potížisty.
Bémovi patří dík především za to, že v televizním pořadu Nedělní partie jasně odsoudil Lisabonskou smlouvu a bez vytáček řekl, že pro ni ruku nezvedne. Sympatické taktéž bylo, když „topolánkovcům“ připomenul stálou platnost kongresového usnesení, které členům ODS ukládá bránit předávání jakýchkoliv národních pravomocí bruselskému centru. Je to třeba, neboť se zdá, že pan Topolánek má krátkou paměť.
Pan Bém rovněž věcně odsoudil model ODS jako středové strany, rozprostírající modré perutě i nad reprezentanty směrů, majících s pravicí společného asi tolik jako medvídek Pú s egyptskými pyramidami. Stejně tak Bémova analýza volebního fiaska odpovídala skutečnosti mnohem více než Topolánkovo „argumentování“ špatnou komunikací. Znechucení pravicových voličů rozličných odstínů je pro ODS nelichotivou vizitkou, ovšem Pavel Bém našel odvahu tuto skutečnost pojmenovat.
Odvaha patří mezi vlastnosti, které Bémovi zřejmě nechybí, což dokázal ve dnech nedávno minulých. Mám na mysli téměř bolševický „hon na třídního nepřítele“, odstartovaný drtivou většinou tuzemských médií, poté co si pan prezident Klaus „dovolil“ navštívit vlivné odpůrce Lisabonské smlouvy ze smaragdového ostrova. Ano, té Lisabonské smlouvy, kterou nadpoloviční většina Irů poslala k ledu.
Zatímco pan premiér ze sebe dokázal vysoukat něco v tom smyslu, že Klaus si může dělat co chce, načež rychle média ujistil o svém nesouhlasu s prezidentovým počínáním, Bém se za prezidenta republiky se vší rozhodností postavil.
Pavel Bém je člověk s určitou minulostí, jež rozhodně není ideální a já se to ani nesnažím tvrdit. Nikdo však nemůže zpochybnit jeho konzistentní názory, dobré vztahy s Hradem, solidní míru popularity a setrvávání na původních kořenech Občanské demokratické strany.
ODS stojí na rozcestí. Bémův směr znamená cestu po modré, Topolánkův cestu do pekel.