Kdo chce číst následující řádky a jeho politicky korektní jemnocit uráží normální české neutrální slovo černoch, ten by snad ani neměl pokračovat dál. Nehodlám se podílet na všeobecním blbnutí, podle kterého se Cikánům už nesmí říkat Cikáni a černochům v USA se musí říkat Afroameričané. Bělochům se asi musí říkat Euroameričané (ale co když jsou z Indie nebo z Arábie?). Černým Angličanům budeme muset říkat Afrobritové (i když přišli třeba z Kanady). Ale dost, o tom tento text není.

 

Je o něčem jiném. Nejen pan Taylor ale i třeba afghánský prezident Hamíd Karzáí prohlásil, že Američané během prezidentské volby „hlasovali bez ohledu na barvu pleti." (MFD 6. 11.) Rodí se nový celosvětový mýtus o Americe, která prý překonala rasové rozdělení. A tleskají mu i všichni naši salónní intelektuálové. Přitom právě zvolení prezidenta Baracka Obamy určitě není školním projevem překonání rasistických stereotypů. Je to spíše naopak, tato volba v jistém smyslu je jejich potvrzením. Rasistické stereotypy podle všeho překonali američtí běloši. Ti pro bělocha hlasovali jen z 55 procent a je určitě dobře, že na jejich rozhodování se rasový motiv významně neprojevil.

 

Zato černoši hlasovali pro černocha z 95 procent. Přitom pro černocha (nebo tmavého míšence), který celý svůj život prožil v „bílém" prostředí a tudíž těžko mohli hlasovat pro jeho sociální zkušenost. Hlasovali pro barvu pleti, hlasovali podle genů. A to má být vítězstvím nad rasovými předsudky? Kdepak, v tomto má Amerika ještě pořádný kus cesty před sebou. Jen s tím, že na řadě v odstraňování svých předsudků jsou právě černoši.

 

To, že jsou v této věci pozadu, je pochopitelné. Mají nárok na pocit křivdy možná ještě dost generací. Pokud ale jejich masově většinový postoj chápeme, nemusíme ho hned ignorovat, zamlčovat a troubit do světa fráze o překonaném rasismu.

 

Ten se koneckonců projevuje i právě oním pitomým „politicky korektním" slovníkem. Slovníkem, který prokazuje, že jsme dosud ve stadiu onoho dirigenta, který své vítězství nad antisemitskými předsudky prokazuje statistikou, kolik že to Židů má v orchestru. Do stadia dirigenta, který o tom, kolik Židů hraje v jeho orchestru, nemá ani tušení, nám ještě pořádný kus cesty chybí.