Pane Topolánku, volba nezní: Lisabon, či Moskva..
Musím se nepokrytě přiznat, že úvaha M. Topolánka mne, jak jako člena ODS tak především občana ČR, tak říkajíc “nadzvedla ze židle”. Obsahuje totiž řadu nejen sporných, ale i, slušně řečeno, ne zcela pravdivých tvrzení, která jsou v následujícím textu uváděna kursivou.
Podpis Lisabonské smlouvy samozřejmně není “logickým pokračováním procesu, který začal Václav Klaus, když podal přihlášku do Unie”, jak tvrdí M. Topolánek, a ani být nemůže – prostě proto že Václav Klaus podával přihlášku do, pokud jde o právní rámec, jiné EU.
V případě asociační dohody šlo nepochybně “o náklady ekonomické”, ale především o vstup na zcela nové “smluvní” teritorium.
Již tehdy se ovšem poprvé ukázalo, jak správně uvádí M. Topolánek, že v EU neplatí stejná pravidla pro každého - zatímco český trh se touto dohodou otevřel pro členy EU zcela, vůči českému exportu přetrvávala ze strany členů Unie řada restrikcí.
Tvrzení, že u Lisabonské smlouvy jde “spíše o náklady politické”, je hrubé zkreslování skutečnosti - díky zvýšení váhy velkých členských zemí, snížení váhy ČR a přesunu dalších 60ti oblastí do sféry většinového hlasování a možnosti celkem snadného přesunu oblastí dalších, LS fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování a tak likviduje i suverenitu členských zemí v těchto oblastech.
Stručně řečeno, činí z dosud samostatné a suverénní České republiky již definitivně závislé území pod správou vyšší moci.
Dle M. Topolánka ale není k LS alternativa - protože “Evropská unie je prostorem pravidel. Pravidel, s nimiž nemusíme vždy souhlasit, ale která tomuto prostoru po staletích nestability a bojů dávají pevný řád a jistotu.”
Ano, pravidel – ale která platí jen tehdy, když se to velkým státům a “architektům” EU hodí…. Stačí si jen připomenout, jak byli, na rozdíl od Portugalska, “potrestány” Francie a Německo za nedodržování 3% schodku , již výše zmíněné asymetrické otevření trhů, či vlastně I dnešní situace okolo LS – dle pravidel, podepsaných osobně i M. Topolánkem, by dnes již nebyl žádný důvod k ratifikaci – po Irském NE přece smlouva již nikdy nemůže vstoupit v platnost….
“ Evropská unie je, nebo by spíš mohla být hrází velmocenským ambicím Moskvy”.
To by jistě bylo skvělé – ale vidíme pravý opak…. Sarkozy si notuje s Medvedevem, že radar a rakety USA u nás a v Polsku jsou “proti zajmům Evropy”, Něměcko si buduje vlastní plynovod z Ruska s vyloučením Polska…. Proč by se tento přístup měl podpisem LS změnit, je mi poněkud záhadou.
“Lisabonská smlouva byla přijata po dlouhé a obtížné debatě, jíž jsme se aktivně účastnili a v níž jsme projevili jak schopnost bránit některým závěrům, tak aktivně spolu s ostatními prosazovat své zájmy a nakonec přispět ke konečnému konsenzu.”
Nevím jak to prosazování zájmů probíhalo a čí to byly zájmy – ale výsledek je v naprostém rozporu jak s pozicí ODS, vyjádřenou usnesením kongresu, tak i s posicí Topolánkovy vlády posvěcenou usnesením poslanecké sněmovny.
“Je jasné, že při počtu 27 zemí každá z nich častěji spíše prohraje než vyhraje. Nikdy to nebude jinak a jedinou cestou, jak se tomu vyhnout, je Unii opustit.”
Ano, to je velice zajímavá informace – představuje totiž EU jako “demokratický” spolek, kde jediná správná a povolená odpověď je pouze “ANO”.
Dosud jsem se domníval, že podobný spolek a systém jsme opustili v roce 1989.
Tvrzení, že “osmdesáti procentům voličů ODS smlouva nijak zvlášť nevadí” musím, ať se pan předseda nezlobí, pokládat v lepším případě za zkreslení skutečnosti, v horším případě demagogii. Pokud někoho zajímá proč, odkazuji ho na svůj nedávný článek na virtually. Stručně řečeno – voliči ODSprostě nechtějí, aby jim někdo mluvil do „jejich věcí“... a je jim jedno jestli to „mluvení“ bude pocházet z Prahy (proto nechtějí vládu levice) nebo z Bruselu (a proto nechtěli Evropskou ústavu a nechtějí ani Lisabonskou smlouvu).
Nicméně za naprosto skandální pokládám tvrzení následující cituji “Škodí tedy Lisabonská smlouva českým národním zájmům? Kdo odpoví ano, musí po A říci také B: V takovém případě je třeba vystoupit z Unie.”.
Opět se musím M. Topolánka zeptat, jak může něco takového tak kategoricky tvrdit - pravda by to totiž mohla být pouze ve třech situacích
1) někdo se k něčemu podobnému někde zavázal (ale v přístupových smlouvách to není)
2) v EU lze hlasovat pouze ANO (ale ani to v přístupových smlouvách není)
3) někdo (kdo, jak a kde) o tom M. Topolánka “přesvědčil”.
Sečteno a podtrženo – buď je EU domokratický spolek států, v jakém si přejeme být a smí se tedy hlasovat i “NE” - pak ovšem tvrzení M. Topolánka zcela logicky neplatí.
A nebo tvrzení M. Topolánka platí a smí se hlasovat jen “ANO”. Pak ovšem zcela logicky není EU demokratický spolek států ale jen mocenský nástroj některých ambiciozních států a politiků. A měli bychom se tedy mít velice na pozoru, poskytovat jim další pravomoci.
Přesvědčit se o tom mužeme snadno – hlasujme NE.
A když už k tomu někteří naši představitelé nemají odvahu, ať nechají rozhodnout občany v referendu - o ně, o jejich budoucnost a o budoucnost jejich potomků jde totiž především.
Jsem totiž naprosto přesvědčen, a nejen já, že volba nezní “Lisabon, či Moskva”..
ale “Lisabon nebo svoboda volby – pro nás a pro naše děti”
Tomáš Vaněk
autor je místopředsedou ODS Praha-západ
a členem zastupitelstva Středočeského kraje