Poslanec ODS: Neratifikujme Lisabonskou smlouvu
Rozhodnutím i průběhem jednání Ústavního soudu jsem velmi zklamán. Ústavní soud se v odůvodnění uchýlil k některým ideologickým floskulím, podobajícím se eurofederalistické rétorice zaznívající z Bruselu, a vůbec se nevypořádal s právními argumenty předloženými prezidentem republiky na jeho jednání v úterý dne 25. listopadu.
Rozhodnutí Ústavního soudu nicméně nemění nic na faktu, že Lisabonská smlouva byla zamítnuta ve svobodném hlasování v referendu v Irské republice a je tedy právně mrtvá. Považoval bych za velkou chybu, kdyby ČR ratifikovala Lisabonskou smlouvu za situace, kdy není jasné, jak bude tento proces pokračovat v Irsku. Připomeňme vyjádření Dicka Roche, irského ministra pro evropské záležitosti, který právě pobývá na návštěvě ČR. ten k tomu řekl, že možná už za rok budou Irové hlasovat o smlouvě znovu. „Do té doby … by se mohly vyřešit problémy ve smlouvě, jež znepokojují jeho spoluobčany“ (Právo, str. 2, středa, 26. listopadu 2008).
Na tom, JAK se tyto problémy vyřeší, ovšem záleží mnohé. Irská republika by si například mohla ve vztahu k ní vymoci nějaký protokol, a pak by podle některých názorů musel proces ratifikace být zopakován od samého počátku a ve všech členských zemích. nebo by si mohla vymoci nějaké výjimky či neplatnost Listiny základních práv a svobod pro Irsko tak, jak toho dosáhly již Spojené království a Polsko. Proč by ČR měla dokument ratifikovat, aniž bude mít tyto informace? Proč by jiné země měly výjimky dostat a ČR, v jejímž bezprostředním národním zájmu to je, nikoli?
Nepřijímám argumentaci, že ČR musí LS ratifkovat kvůli předsednictví. Půlroční předsednictví a potenciálně na desetiletí platná LS jsou naprosto nesouměřitelné svým významem. navíc bych připomněl, že i Nizozemské království realizovalo referendum o evropské ústavní smlouvě (což je právně dokument shodný s Lisabonskou smlouvou) půl roku před svým předsednictvím.
Nepřijímám ani argumentaci, že ČR musí dokument ratifkovat, protéože jinak zůstane „jedinou zemí“, která tak neučinila. Není to pravda, smlouvu neratifkovaly dosud Irsko, Polsko ani Německo. Postavení ČR je navíc v mnoha ohledech specifické, jak upozornil, pokud jde o možnost stát se součástí federálního svazku, i prezident republiky.
Česká republika je dále zemí, pro níž bude změna hlasovacích mechanismů mezi Smlouvou z Nice a Lisabonskou smlouvou, nejméně výhodné. Dochází totiž k zavedení tzv. principu dvojí většiny, tj. hlasování podle populace a podle států. První princip je výhodný pro velké státy, ten druhý zase pro ty nejmenší. nejvíce doplatí země v podmínkách EU střední velikosti. lze statisticky doložit, že nejvíce utrpí právě ČR.
ČR je také zemí, pro niž bude nejvíce nevýhodný přesun hlasování o energetice do kvalifikované většiny. Můžeme tedy být přehlasování a mohou být v rámci klimatického balíčku přijaty takové ambiciózní cíle v podílu obnovitelných zdrojů, které budou právě pro ČR ekonomicky nejvíce nákladné. Povede to celkem s jistototu k růstu cen elektrické energie, a to nejen pro všechny občany, ale také pro podnikatelské subjekty. To může za podmínek finanční krize poškodit ekonimu ČR.
ČR je ve specifické situaci také pokud jde o její poválečnou legislativu (nepřesně tzv. Benešovy dekrety). Je sice pravda, že samy dekrety prezidenta republiky sice ohroženy nejsou, je nutné však zmínit vyjádření ústavního odborníka prof. Václava Pavlíčka, podle nějž může přijetí LS vést k restituci sudetských Němců. Ti se totiž na základě nového instutu tzv. evropského občanství budou moci obrátit přímo na Evropský soudní dvůr se žádostí o vydání nálezu o jejich diskriminaci. Tento soud pak může příslušnému členskému státu, tedy České republice, uložit povinnost zjednat nápravu. To může vést až k restituci majetku, který dle některých odhadů reprezentuje až jednu třetinu národního majetku ČR. I když je tento právní názor neprůkazný, existuje-li sebemenší pochybnost a riziko v této věci, nesmí ČR Lisabonskou smlouvu ratifikovat.
Konečně, ČR je ve specifické situaci i proto, že sjednává smlouvy o případném umístění spojenecké radarové stanice na našem území. Je pravděpodobné, že pokud tato vláda radar prosadí, příští vláda smlouvy o radaru vypoví. Pokud mezitím bude ratifikována Lisabonská smlouva, opakované samostatné jednání o radarové stanici bude díky Lisabonské smlouvě znemožněno. V Lisabonské smlouvě se píše: "Rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahuje na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a na jiné oblasti vnější činnosti unie. Mohou se týkat vztahů unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout unie a členské státy". Společná zahraniční a bezpečnostní politika povede k tomu, že unie bude diktovat vztahy se třetími zeměmi. Smlouva o umístění radaru a Lisabonská smlouva se tedy vylučují. Jakkoli jsem zastáncem smlouvy mezi Českem a USA, protože se domnívám, že zřízení radarové stanice amerického systému protiraketové obrany zvyšuje naši bezpečnost a posiluje transatlantickou vazbu, Lisabonská smlouva je s ní v rozporu. Proto v případě, že dojde k ratifikaci Lisabonské smlouvy nevylučuji, že za těchto okolností radarové smlouvy nepodpořím.