My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!
My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.
Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici slíbeno za prosazení euroústavy.
Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem.
Jakým jménem proto hovoří například místopředseda stany Lidové David Macek na Ústavním soudu. Čím jménem si dovolí vykřikovat věty jako: "Vládo zastav destruktivního Klause, který tě nejenom nerespektuje, ale vede dokonce i proti Lisabonské smlouvě aktivní, celoevropskou kampaň se zničujícími důsledky pro postavení naši země. To vše nás efektivně dostává do izolace v mezinárodním prostředí Západu. Náš prezident, který by měl otevírat dveře české diplomacii, není v mnoha zemích vítaný." Možná jménem členů své straničky, jejíž představitelé se děsí příštích voleb po debaklu v těch současných a sní o postech v Bruselu, ale rozhodně ne jménem všech občanů státu. Nechci vypočítávat, co vše pro tuto zemi a pro její obyvatele udělal od revoluce Václav Klaus, protože to není to tématem článku. Připomenu jen, že díky němu žijeme u nás v kapitalismu a ne modifikovanému komunismu ve tvaru nesmyslných třetích cest. A to navzdory podrazům tehdejších lidovců pod taktovkou Hradu při Sarajevském atentátu. Už jen to kvalifikuje Václava Klause navždy do učebnic dějepisu. A co udělal David Macek, kromě toho, že podporuje komunisty v boji proti obraně republiky při útoku teroristů. Samozřejmě těmto nulám je politik formátu Klause nepohodlný. On na rozdíl od nich se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti. A to, že se bije za svůj národ, ho v očích všech slušných a myslících občanů jen ctí.