Budeme díky Topolánkovi otroky Bruselu?
Doby, kdy senátor Topolánek mluvil v televizi o Evropské unii jako o Svazu evropských socialistických republik jsou již dávno pryč. Zřejmě komplexy z Klause v počátku Topolánkova předsedování ODS vedly dnešního premiéra k hledání podpory u ještě silnějších partnerů, než jsou domácí politické subjekty. Snad proto se z Topolánka – euroskeptika zrodil Topolánek – euroschvalovač.
Řád, nebo svévole?
Jeho euroteze však neodpovídají vždy přesně realitě. Například o EU mluví jako o prostoru pravidel, která dávají Unii pevný řád a jistotu (MFD, 20. 11. 2008). Ve stejné době však bývalý ústavní soudce a prezident SRN Roman Herzog s Lüderem Gerkenem, ředitelem Centra pro evropskou politiku, prokazují v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, že Evropský soudní dvůr si vykládá ona dohodnutá pravidla zcela svévolně. Nelze se pak ubránit dojmu, že Topolánkovo pojetí slov „řád“ a „jistota“ je snad až příliš široké.
Premiér však předkládá zásadnější myšlenku: nepřijetím Lisabonu bychom se dostali do mocenské sféry Moskvy. Ponechme stranou právně zcela nestoudný premiérův výrok, že v takovém případě „je třeba z EU vystoupit.“ Jak je tomu ale s rizikem návratu pod mocné z Kremlu?
Vyloučit nás nemohou
Současné smlouvy o založení ES a o EU dávají naší zemi to, co je pro nás výhodné: společný trh s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Tyto smlouvy jsou jednostranně nevypověditelné, což potvrzuje sám premiér konstatováním, že až Lisabonská smlouva možnost vystoupení nabízí. ČR by tedy v případě jejího nepřijetí měla současnými smlouvami zajištěny výhody členství v EU. Ostatní státy by nás bez našeho souhlasu nemohly „vyloučit.“ Ale co kdyby si samy vytvořily jakousi novou Unii, do které by Česko prostě nepřizvaly? Ano, to je právně možné. Jenže vznik nových smluvních závazků neruší stávající závazky s ostatními subjekty mezinárodního práva, jako je ČR. Jinými slovy, federalistické země EU by si mohly budovat svou evropskou říši s centralizovanou politickou, policejní, či vojenskou mocí bez Česka. Ale volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu by naší zemi právně zrušit nemohly.
Jistě, je možné, že by zvítězila prostá moc a na mezinárodní smlouvy by mocné evropské státy nebraly ohled. Pak by ovšem z jakýchkoli mezinárodních smluv učinily nezávaznou slohovou práci. Mezinárodní právo by de facto přestalo existovat. Vídeňská úmluva o smluvním právu (která řeší nevypověditelnost určitého typu mezistátních smluv) by se mohla hodit do koše. Evropská unie, onen vzor práva, řádu a jistoty, by ukázala svůj pravý charakter: svoboda ano, ale jen když souhlasíte s mocnými. To nemá nic společného s právem, ani s řádem platných smluv, snad jen s jistotou. Chladnou a tísnivou. Evropané a celý svět by však poté aspoň věděli, na čem jsou.
Je-li Evropská unie takovouto říší bezpráví, pak vyjde celkem nastejno, jestli budeme otroky Bruselu nebo opět Moskvy.
Jiří Zahrádka