Lisabonská smlouva znamená konec demokracie
Musím se přiznat, že jsem nepochybně naivní... ale možná že to bude věkem a jiným způsobem myšlení. Pořád jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že volení politici, kteří mají dle ústavy representovat zájmy lidu a jsou proto voleni každé 4 roky v demokratických volbách nekřičí jako jedna žena a jeden muž –
Lisabonská smlouva NE.
Trochu mne také zmátl vicepremiér Vondra svým vystoupením před US... jeho stanovisko k přenosu pravomocí bylo dlouhé a předlouhé... když jsem z něj vypustil slova nepodstatná znělo totiž asi takto "Česká republika přesunem pravomocí o pravomoce neprijde, neb bude mit stále pravomoce v oblastech kde k přesunu pravomocí nedojde...."
Což by se dalo přeložit asi jako „neni pravda že jste při krachu banky přišel o penize protože Vám pořád zůstaly ty 2 Kč, co máte v kapse“ .
Nicméně – pak jsem konečně prohlédl. Máme zde zcela nový typ politiků, který nepochybně existoval již dávno, ale jednak byl v menšině a jednak svou jinakost raději skrýval.
Jde o politiky, co svojí roli pojímaji výhradně jako obchodní záležitost, bez jakýkoliv emocí a závazků ke komukoliv – státu, občanům, voličům..... prostě obchod, který se posuzuje výhradně podle nákladů a výnosů.
Takovým politikům působí „vůle lidu“ evidentně problém... musí totiž neustále řešit „konflikt zájmů“ svých a toho zpropadeného „lidu“.
A tohoto problému je definitivně zbaví Lisabonská smlouva.
Zbaví je toho, co jim dělá největší potíže – vůle voličů.
Pokud totiž politik pojímá politiku ne jako službu lidu či státu, ale jak zdroj moci a příjmů, představuje pro něj lid a voliči problém – je totiž tlačen k tomu, aby kromě svých prosazoval i jejich zájmy.
A tohoto problému je LS zbaví – bude se rozhodovat prostě podle direktivy 458/4/B par. 2/n schválené dne…..
Takový politik – spíše vysoký EUrouředník (dříve říšský místodržící) bude muset prosazovat vůli voličů jen občas a tak nějak zvlaštně - občas odjede do Bruselu vybaven váhou hlasů 2%, účastní se řady recepcí, pohovoří s kolegy stejně velkých zemí, nechá se od šefů velkých zemí v závislosti na pohlaví políbit nebo poplácat po rameni a při koktejlu se domluví, jak to tedy zítra bude.
Druhý den na zasedání bude vášnivě prosazovat zájmy občanů – aby si všimla media - v rámci předem domluvené hry. A večer při recepci se tomu budou společně smát.
Při návratu domů bude zdůrazňovat, kolik košil propotil ale že se mu bohužel nepodařilo najít dostatečné množství spojenců pro návrh ČR takže překvapivě zvítězil návrh Francie. A že on ho sice nepokládá za optimální, ale že byl ve většinovém hlasování schválen a že jsme tudíž povinni ho implantovat do našeho právního řádu na základě Lisabonské smlouvy, která je pro nás ovšem celkově výhodná.
Neopomene dále zdůraznit, že i příště v zájmu občanů ČR propotí stanovené, či možná ještě větší množství košil.
Neřekne ovšem, že to bude, jako obvykle, jediný výsledek jeho bruselského jednání.
A najatá media ho budou chválit a oslavovat, jak bojuje za zájmy státu a jeho občanů.
A protože zasedání Evropské rady nejsou zase tak často, bude moci využít zbylého času k posilování postavení, rozdělování prebend podporovatelům a matení voličů.
A pokud bude svěřené teritorium administrovat dobře, bude za to nakonec odměněn teplým místem v Bruselu.
Podobně na tom budou poslanci.... povinnou implementaci či transpozici z Bruselu přicházejících direktiv ponechají na bedrech sekreatariátu a sami se budou věnovat jiným problémům.
Občas se samozřejmě děsně servou o zákon, který zcela vyjímečně nepřiputuje z Bruselu – třeba zda ten a ten den bude dnem památným či přímo státním svátkem....
Tématem voleb jíž nebude celkové směřování státu, změna zákonů, postavení občana vůči státu či energetická politika.... mediálně tvarovaní manekýni budou občanům slibovat kolik peněz získají z Bruselu (tedy z peněz které tam občané napřed poslali) a jak budou v Bruselu prosazovat v zájmu občanů to či ono – například snížení kvoty afrických přistěhovalců které musíme dle „společné přistěhovalecké politiky“ přijmout (jak to dopadne bude ovšem předem jasné každému, kdo ovládá trojčlenku).
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude občanům trvat, než to prohlédnou... nicméně v každém případě prohlédnou pozdě... a jimi demokraticky volené orgány jim vysvětlí, že je to zcela a uplně jejich chyba... podle ústavy platné v době, kdy se schvaloval Lisabon, byl přece zdrojem veškeré státní moci lid.
A „lid“ ani necekl - tak co se diví......
Tomáš Vaněk
autor je místopředsedou ODS Praha-západ a členem zastupitelstva Středočeského kraje