Kořeny dnešní argumentace o evropské integraci
Dám vám hádanku. Přečtěte si následující řádky a pak si odpovězte: je člověk, který tyto řádky označí za výplod čistokrevného nacismu, provokatér, národovec a extremistický euroskeptik? Nebo spíše poučený demokrat?
„Během padesáti let se budou pokolení, jež nás budou následovat, s jistým pobavením dívat na spory, které se momentálně v Evropě politicky odehrávají. Budou vidět v „dramatických konfliktech národů“ mnoha malých evropských států pouze rodinné rozmíšky. Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v (pojmech) zemí – mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v (pojmech) kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy.
V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pravidel, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle mého názoru se musí pojem svobody nějakého národa uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti. Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému zavádění pravidel.“
Citát pochází z projevu říšského ministra Josepha Goebbelse k českým kulturním tvůrcům a novinářům, proneseného v Berlíně 11. září roku 1940. Jestliže se vám tyto řádky zdály být výplodem čistokrevného nacismu, opravdu se nemusíte považovat za provokatéra, národovce a extremistického euroskeptika. Možná jste spíše poučení demokrati.
Ladislav Jakl
(psáno pro iDnes)