Tragédie Mirka Topolánka
Legendární předsedkyně britské konzervativní strany Margaret Thatcher třikrát vyhrála volby. V čele vlády stála více než jedenáct let. V roce 1990, v situaci kdy zjistila, že její další setrvání v čele vládního kabinetu by mohlo způsobit rozkol uvnitř její strany a poškodit ji tak v očích voličů, nezaváhala ani na okamžik. Odstoupila z premiérského křesla a rezignovala na funkci šéfa konzervativců.
Proč dnes těsně před zahájením nesmírně důležitého kongresu ODS připomínám tuto událost starou osmnáct let ? Margaret Thatcher byla velkou postavou světové pravicové politiky. Byla vzorem v tom nejlepším slova smyslu. Svým vystupováním byla doslova učebnicovým příkladem konzervativní morálky. Její osobní ambice nikdy nepřevážily nad odpovědností k celku. Mirek Topolánek tvrdí, že i on je politikem, který na první místo klade právě ony konzervativní hodnoty. Ještě před několika lety se snad těmto slovům dalo s jistým váháním uvěřit. Dnes ale jde pouze o směšné fráze přecházející do tragikomické frašky.
Když porovnáme slova a činy Margaret Thatcher, se slovy a skutky předsedy ODS, je to stejné, jako bych postavili vedle sebe Alfa Romeo a Trabanta. Topolánek rozehrál bezohlednou partii při níž dal na první místo své osobní zájmy, svoje ambice a svoje ego. Odpovědnost k celku, pokud kdy u něj vůbec nějaká kdy byla, odsunul na vedlejší kolej. Tak se konzervativní politik prostě nechová. Tento přístup byl vždy vlastní levičákům všeho druhu. Ostatně při pohledu na současnou politickou linii ODS, lze konstatovat, že nejde o stranu konzervativní, ale polosocialistickou s téměř nepatrnými náznaky koketování s politikou pravicovou.
O co vlastně na kongresu ODS půjde ? Skutečně jde pouze o Občanskou demokratickou stranu ? Nikoliv. Tento kongres je vskutku historický ať už dopadne jakkoliv. Bude probíhat v okamžiku kdy dochází k masivním názorovým změnám v široké veřejnosti. Občané přestávají důvěřovat pravici a vyvstává reálná hrozba, že za osmnáct měsíců zvítězí při parlamentních volbách sociální demokracie společně s komunisty, ze všemi důsledky z toho vyplývajícími. Tato skutečnost a nic jiného, by se měla stát hlavní náplní sobotního kongresu.
Delegáti mají v rukou budoucnost naší země a její další politický charakter. V této situaci by každý soudný člověk očekával, že stávající vedení ODS na kongresu odstoupí ze všech funkcí, a nikdo z jeho členů se kongresových voleb nezúčastní. Na jejich místa by měly nastoupit nové tváře z jasnou vizí do budoucna. Pravicová veřejnost čeká na tuto změnu. Pokud k ní nedojde Mirek Topolánek pohřbí vlastní stranu a republiku odevzdá na mnoho let do rukou levice. Do jeho svědomí nikdo z nás nevidí. Lze se pouze dohadovat proč se Topolánek tak zoufale drží svých funkcí. Je skutečně tak odtržen od reality a neslyší to co veřejně říkají občané od Valašska až po bývalé Sudety ? Je skutečně tak uchvácen pocitem vlastní důležitosti a nenahraditelnosti ? Nebo jsou pravdivé hlasy, které říkají, že prostě odejít nemůže, protože je povinnován jistým kruhům vrátit to, co do něj při volbách investovaly ?
Jistá je jedna věc. Topolánek od samého začátku dělal neuvěřitelné, nepochopitelné a amatérské chyby, které vedly až k dnešní situaci. V okamžiku kdy Paroubka po jeho povolebním projevu doslova nesnášely milióny lidí, odmítl myšlenku na předčastné volby. Z nepochopitelných důvodů se zbavil Vlastimila Tlustého, autora nejdůležitějších částí vítězného volebního programu a otce reforem, kterým lidé uvěřili. Topolánek je však pohřbil a místo nich uvedl do života reformní paskvil. Když k tomu všemu připočítáme jeho neschopnost vysvětlit veřejnosti kroky vládního kabinetu, neschopnost vysvětlit a srozumitelně podat lidem význam vzniku americké radarové základny na Brdech a jeho tance kolem Lisabonské smlouvy, kterou odmítá více než 50 procent českého obyvatelstva, je jasné, že jinak než tragédií tato fraška skončit nemohla.
A tak budeme o víkendu zřejmě svědky smutné podívané. I když po tom touží, z Topolánka nikdy politik světového formátu nebude. Možná s tímto vědomím, alespoň provede nevídanou věc. V přímém přenosu zřejmě zničí svoji vlastní stranu. Tím skutečně vstoupí do dějin světové politiky. My Židé tomu říkáme chucpe.
autor je šéfredaktorem magazínu Globalpres