Lisabonská smlouva činí z České republiky závislé území pod správou vyšší moci
I. část
LISABONSKÁ SMLOUVA A ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE
Úvodem
O obsahu LS zde již mluvila či bude mluvit řada diskutujících, takže bych zde jen zcela stručně shrnul její, abych tak řekl "základní parametry" tak, jak je definoval Parlamentní institut.
"Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům".
"Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší posun. Z "citlivých" oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku, energetiku, dopravu a mnoho dalších".
A jejich faktické důsledky.
Tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování, a tak likviduje v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.
Vám, co tomu nevěříte, velice doporučuji si přečíst, jak jednala včera delegace EP s prezidentem České republiky. A to jsme ještě LS nepodepsali. Jak s námi všemi budou jednat poté, co podepíšeme?
Co na to ODS?
ODS a její představitelé si byli těchto rizik vždy vědomi, o čemž svědčí řada materiálů a prohlášení - například:
Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve skutečnosti ovládán skupinou několika velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž. (Když do EU, tak s ODS - programový leaflet k referendu o vstupu ČR do EU 2003)
Přijetí evropské "ústavy" je pro ČR ve všech ohledech nevýhodné, protože zhoršuje naše postavení v EU oproti stávajícímu stavu. Proto je třeba tento smluvní dokument odmítnout. (Modrá šance 2004)
"Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou". (XVII. Kongres ODS v roce 2006)
Situace dnes
Musím se přiznat, že jsem nepochybně naivní. Ale možná že to bude věkem a jiným způsobem myšlení. Pořád jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že volení politici, kteří mají dle Ústavy reprezentovat zájmy lidu a jsou proto voleni každé 4 roky v demokratických volbách, nekřičí jako jedna žena a jeden muž.
Lisabonská smlouva NE
Trochu mne také zmátl vicepremiér Vondra svým vystoupením před US. Jeho stanovisko k přenosu pravomocí bylo dlouhé a předlouhé. Když jsem z něj vypustil slova nepodstatná, znělo totiž asi takto: "Česká republika přesunem pravomocí o pravomoce nepřijde, neb bude mít stále pravomoce v oblastech, kde k přesunu pravomocí nedojde."
Což by se dalo přeložit asi jako: "Není pravda, že jste při krachu banky přišel o peníze, protože Vám pořád zůstaly ty 2 Kč, co máte v kapse".
Nicméně - pak jsem konečně prohlédl. Máme zde zcela nový typ politiků, doufám, že ne i v ODS, který nepochybně existoval již dávno, ale jednak byl v menšině a jednak svou jinakost raději skrýval.
Jde o politiky, co svoji roli pojímají výhradně jako obchodní záležitost bez jakýkoliv emocí a závazků ke komukoliv - státu, občanům, voličům. Prostě obchod, který se posuzuje výhradně podle nákladů a výnosů.
Takovým politikům působí "vůle lidu" evidentně problém... Musí totiž neustále řešit "konflikt zájmů" svých a toho zpropadeného "lidu".
A tohoto problému je definitivně zbaví Lisabonská smlouva.
Zbaví je toho, co jim dělá největší potíže - vůle voličů.
Pokud totiž politik pojímá politiku ne jako službu lidu či státu, ale jako zdroj moci a příjmů, představuje pro něj lid a voliči problém - je totiž tlačen k tomu, aby kromě svých prosazoval i jejich zájmy. A právě tohoto problému je LS zbaví - bude se rozhodovat prostě podle direktivy 458/4/B par. 2/n schválené dne.
Takový politik - spíše vysoký eurouředník (dříve říšský místodržící) bude muset prosazovat vůli voličů jen občas, a tak nějak zvláštně - občas odjede do Bruselu vybaven váhou hlasů 2,2 %, účastní se řady recepcí, pohovoří s kolegy stejně velkých zemí, nechá se od šéfů velkých zemí v závislosti na pohlaví políbit nebo poplácat po rameni a při koktejlu se domluví, jak to tedy zítra bude.
Druhý den na zasedání bude vášnivě prosazovat zájmy občanů - aby si všimla média - v rámci předem domluvené hry. A večer při recepci se tomu budou společně smát.
Při návratu domů bude zdůrazňovat, kolik košil propotil, ale že se mu bohužel nepodařilo najít dostatečné množství spojenců pro návrh ČR, takže překvapivě zvítězil návrh Francie. A že on ho sice nepokládá za optimální, ale že byl ve většinovém hlasování schválen a že jsme tudíž povinni ho implantovat do našeho právního řádu na základě Lisabonské smlouvy, která je pro nás ovšem celkově výhodná.
Neopomene dále zdůraznit, že i příště v zájmu občanů ČR propotí stanovené či možná ještě větší množství košil.
Neřekne ovšem, že to bude jako obvykle jediný výsledek jeho bruselského jednání.
A najatá média ho budou chválit a oslavovat, jak bojuje za zájmy státu a jeho občanů.
A protože zasedání Evropské rady nejsou zase tak často, bude moci využít zbylého času k posilování postavení, rozdělování prebend podporovatelům a matení voličů.
A pokud bude svěřené teritorium administrovat dobře, bude za to nakonec odměněn teplým místem v Bruselu.
Podobně na tom budou poslanci... Povinnou implementaci či transpozici z Bruselu přicházejících direktiv ponechají na bedrech sekretariátu a sami se budou věnovat jiným problémům.
Občas se samozřejmě děsně servou o zákon, který zcela výjimečně nepřiputuje z Bruselu - třeba zda ten a ten den bude dnem památným či přímo státním svátkem.
Tématem voleb již nebude celkové směřování státu, změna zákonů, postavení občana vůči státu či energetická politika. Mediálně tvarovaní manekýni budou občanům slibovat, kolik peněz získají z Bruselu (tedy z peněz, které tam občané napřed poslali) a jak budou v Bruselu prosazovat v zájmu občanů to či ono - například snížení kvóty afrických přistěhovalců, které musíme dle "společné přistěhovalecké politiky" přijmout (jak to dopadne, bude ovšem předem jasné každému, kdo ovládá trojčlenku).
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude občanům trvat, než to prohlédnou. Nicméně v každém případě prohlédnou pozdě. A jimi demokraticky volené orgány jim vysvětlí, že je to zcela a úplně jejich chyba... Podle Ústavy platné v době, kdy se schvaloval Lisabon, byl přece zdrojem veškeré státní moci lid.
A "lid" ani necekl - tak co se diví.
Důsledky pro ODS
Nicméně naši voliči i naši členové se diví jinak a včas - velice dobře si pamatují názory ODS a jejich představitelů ještě těsně před tím, než Mirek Topolánek exemplárně porušil usnesení Kongresu a podepsal LS. Vědí velice dobře, že to, co napsal Jan Zahradil před vstupem do EU, je pravda - "Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve skutečnosti ovládán skupinou několika velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž".
Svůj "podiv" již někteří z nich vyjádřili v krajských volbách - voliči ODS prostě nechtějí, aby jim někdo mluvil do "jejich věcí". A je jim jedno, jestli to "mluvení" bude pocházet z Prahy (proto nechtějí vládu levice) nebo z Bruselu (a proto nechtěli Evropskou ústavu a nechtějí ani Lisabonskou smlouvu). A nechtějí, aby Česká republika "sloužila velkým státům pouze jako stafáž".
A vzhledem k tomu, že jeden výprask ODS evidentně nestačil, vystaví nám nepochybně další "účet" při volbách do EU Parlamentu buď svojí neúčastí, nebo podporou někoho jiného. A to bez ohledu na směšná tvrzení typu "80 % voličů ODS podporuje LS".
Závěrem
Já osobně se cítím být zavázán jak usnesením Kongresu, tak i představou, že samostatnost a suverenita státu stojí vysoko nad ostatními zájmy. Proto nikdy nic takového jako je LS nepodpořím.
A půjdu ještě dál - nikdy nepodpořím nikoho, kdo něco takového podepíše - a to ani kdyby kandidoval na místo nosiče na nádraží.
Co uděláte Vy, nevím. jen Vás prosím, abyste se trochu povznesli nad každodenní politiku, lokální zájmy a hašteření a zamysleli se nad tím, jak budete svůj případný neodvolatelný podpis po zbytek svého života vysvětlovat nejen občanům, ale i svým dětem.
A pana Topolánka bych rád požádal, aby zvážil, zda opravdu touží po tom, být zapsán do historie jako další hrobař samostatnosti a suverenity našeho státu na dobu běžně označovanou jako "dočasně".
A možná, že by bylo pro nás všechny nejčistší nechat rozhodnout o LS ty, kterých se to týká především - občany tohoto státu referendem.
Tomáš Vaněk
autor je místopředsedou ODS Praha-západ a členem zastupitelstva Středočeského kraje
II.část
ENERGETICKÝ BALÍČEK EU - PROČ A ZAČ
(aneb hrabivá zelená pracka v peněžence každého občana)
Úvodem
"Cílem EU je zaujmout v mezinárodním společenství přední pozicí v boji proti klimatickým změnám, což potvrzuje svým aktivním vystupováním v mezinárodních jednáních, v rámci nichž se snaží o postupné sbližování zatím stále rozdílných představ významných znečišťovatelů o nové podobě společného závazku v boji proti změně klimatu." (1)
Předseda české vlády uvedl, že energetický balíček by měl být přijat ještě do konce letošního roku. "Nechceme nic blokovat, nechceme nic vetovat, ale jde nám všem společně o to, aby balíček byl přijat v takové podobě, která nepoškodí naše ekonomiky." (2)
1) Obsah a základní charakteristika tzv. energetického balíčku
Tzv. energetický balíček Evropské komise tvoří devět vzájemně souvisejících
dokumentů, které společně představují nový koncepční rámec energetické politiky EU pro následující desetiletí.
Energetický balíček EU vytyčuje budoucí směřování evropské energetiky s cílem zajistit Evropě bezpečné zásobování čistou (tzv. nízkouhlíkovou) a konkurenceschopnou energií. (3)
Základními pilíři nové energetické politiky, jsou:
1) boj proti změně klimatu
2) snížení vnější závislosti EU na energetických dodávkách ropy a zemního plynu
3) podpora konkurenceschopnosti
2) Z těchto devíti dokumentů vybírám ty s největším ekonomickým dopadem na obyvatele
2.1 Strategický cíl
Cíl EU v rámci mezinárodních vyjednávání omezit do roku 2020 emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % ve srovnání s rokem 1990. Do roku 2050 je pak nutné snížit celosvětové emise skleníkových plynů až o 50 % (ve vyspělých zemích o 60-80 %).
Jednostranný závazek EU, bez ohledu na výsledky mezinárodních vyjednávání, dosáhnout do roku 2020 alespoň 20 % snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990.
2.2. Snižování emisí skleníkových plynů a systém EU pro obchodování
s emisemi
Základním cílem je udržet zvýšení průměrné teploty na Zemi v mezích 2°C, a to ve srovnání s předindustriálními hodnotami. Předpokladem toho je splnění zmíněných cílů snižování emisí skleníkových plynů, tj. snížení emisí ve vyspělých zemích o 30 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990 a o 60-80 % do roku 2050 (na celém světě pak až o 50 %). (3)
Metodou je posílení systému EU pro obchodování s emisemi(EU ETS) od roku 2013.
Energeticky náročná odvětví tak kvůli nákupům povolenek přijdou o desítky miliard korun ročně, v roce 2020 to bude až 62 miliard korun. To se odrazí v tržbách výrobců a situace se promítne do cen zboží pro spotřebitele. (4)
Pro představu, objem trhu dosáhl přibližně 300 milionů tun CO2 v roce 2005 a přibližně 600 milionů tun v roce 2006. Jeho předpokládaný obrat by se měl do roku 2012 pohybovat v rozmezí od 30 do 60 miliard EUR ročně. (5)
Toto zvýšení cen zaplatí logicky koncový spotřebitel, tedy každý občan.
A to ještě nehovoříme o tom, že finančně silné skupiny mimo EU či hedgové fondy mohou snadno vyhnat ceny povolenek do několikanásobné výše, ať již s cíly obchodními či politickými, a mohou tím vážně ohrozit celou ekonomiku EU.
2.3. Energetická účinnost
Kromně nepochybně rozumných opatření, jako snižování energetické náročnosti budov a zvyšování účinnosti výroby a distribuce elektrické energie, je jedním z bodů i velice kontroverzní snížení spotřeby automobilů a jejich exhalací CO2.
Občané se dále mohou těšit na, cituji: "Podporu správného financování energeticky účinných investic malých a středních podniků a společností poskytujících energetické služby, prosazování energetické účinnosti v nových členských státech a na systémové využití zdanění". (3)
Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená dotace, regulace a vyšší daně.
Zbožným snem je dále: "Podpora energetické účinnosti v celosvětovém měřítku", která jistě take nebude zadarmo.
2.4. Energie z obnovitelných zdrojů
1. celkový cíl: dosáhnout do roku 2020 20 % podílu OZE na celkové skladbě zdrojů energie EU (závazně)
2. minimální závazný cíl pro biopaliva do roku 2020 ve výši 10 % (podílu biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot v dopravě)
Těchto cílů má být dosaženo pomocí:
_ vytvoření systému pobídek/podpor pro biopaliva apodporou OZE ve veřejnýchzakázkách (čti dotace a dalši deformace trhu)
_ zahrnování externích nákladů (externalit) do cen energií z fosilních
paliv (čti zdražením pomocí zvýšených daní) (3)
Sama komise uznává, že ceny elektřiny pro spotřebitele mohou stoupnout zhruba o 5 %, což je odhad nepochybně podhodnocený, protože nezahrnuje náklady na dotace na straně jedné a dopady "ekologických" daní na straně druhé.
Pokud jde o podstatu věci, o důsledcích využívání jak obnovitelných zdrojů, tak biopaliv, toho bylo publikováno dost.
Stručně řečeno - v celkové energetické bilanci nepředstavují žádnou úsporu, škodí životnímu prostředí a zvyšují ceny potravin, což působí v rozvojových zemích vážné problémy.
Je nepochybné, že ve specifických podmínkách některých zemí mohou být doplňkem energetického mixu - ale direktivně nařizovat jejich podíl je nesmyslné a z hlediska deklarovaných cílů kontraproduktivní. (např. 6, 7)
2.5. Využívání fosilních paliv
Energetická politika se bude muset vypořádat s významným problémem rostoucích emisí CO2 vznikajících při využívání fosilních paliv, zejména při výrobě elektřiny.
Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že do roku 2030 se bude vyrábět z uhlí dvakrát více elektřiny než dnes, a to zvláště v Něměcku díky politickému závazku odstavení jaderných elektráren.
Očekává se vzrůst spotřeby uhlí v EU, který by měl za následek zvýšení emisí CO2 do roku 2025 o 20 %. Cílem energetické politiky je proto předejít těmto negativním dopadům pomocí technologií zachycování a ukládání CO2.
1. podpořit do roku 2015 výstavbu a provozování až dvanácti velkých
demonstračních (testovacích) provozů s udržitelnými technologiemi na využívání fosilních paliv (čti masivní dotace z veřejných prostředků)
2. zajistit, aby všechny nové uhelné elektrárny v EU byly do roku 2020 vybaveny systémy zachycování a ukládání CO2 a stávající, aby poté postupně přešly na tyto systémy také (3) (čti dramatické zvýšení cen energií)
Důsledky těchto plánů budou poměrně drastické, a to jak pro kapsu daňového poplatníka, tak i pro životní prostředí.
Dle podrobných kalkulací se uvádí, že vlastní proces ukládání CO2 spotřebuje až 40 % vyrobené energie a cenový nárůst může činit až 90 %. (8)
Analogicky bude tedy až o 40 % zvýšena těžba uhlí, náklady na jeho transport, množství vzniklého popílku, těžba vápence nutného pro odsíření a "výroba" nekvalitního sádrovce vzniklého při odsiřování a nutnost jeho skladování. Životní prostředí to nepochybně ocení.
Cudně se mlčí o rizicích spojených s ukládáním velkých objemů CO2, především v případě jeho úniku. Příkladem může být jezero Nyos na západě Kamerunu. Při výronu CO2 zde 21. srpna 1986 zahynulo přes 1746 lidí, dalších 20 000 osob bylo zdravotně postiženo a zahynulo také na 3500 zvířat. (9)
Dle některých studií jde opět o zcela neefektivní a drahé opatření, které nepřinese žádný efekt. (10)
2.6. Budoucnost jaderné energetiky
Zásadní prioritou komise je otázka jaderné bezpečnosti a spolehlivosti, a z tohoto důvodu komise navrhuje mj. ustanovit evropskou skupinu pro jadernou bezpečnost na vysoké úrovni a přistoupit k harmonizaci požadavků na jadernou bezpečnost zajišťující dodržování mezinárodně přijatelných standardů. (3)
Vzhledem k tomu, že dodržování mezinárodně přijatelných standardů již dávno zajišťuje MAAE, jde nejen o další úřad konzumující veřejné prostředky - ale zcela nepochybně o snahu pomocí regulací "podusit" některé JE. Nejspíše ty, co nepoužívají správné, např. francouzské technologie.
2.7. Mezinárodní energetická politika aktivně hájící zájmy Evropy
V příloze 1 ke sdělení Komise o energetické politice pro Evropu jsou podrobně
Rozvedeny mezinárodněpolitické priority EU týkající se energetiky vzešlé z jednání Evropské rady v rámci finského předsednictví (prosinec 2006). Kromě těchto cílů považuje Komise za další hlavní priority energetické partnerství Afrika - Evropa (z hlediska rostoucího významu dodávek a velkého potenciálu do budoucna) a Mezinárodní dohodu o energetické účinnosti. (3)
3. Souhrn
Přijetí energetického balíčku je podle EU nezbytné proto, aby EU splnila svůj cíl "Zaujmout v mezinárodním společenství přední pozici v boji proti klimatickým změnám".
Takové špásy ovšem vždy něco stojí. Jaké tedy budou důsledky přijetí energetického balíčku v předložené podobě?
3.1. Ekonomické dopady
1) dojde k zvýšení cen energií pro občany o cca 100 %
2) dojde k zvýšení cen energeticky náročných výrobků a služeb
3) dojde k zvýšené devastaci životního prostředí
4) dojde k výraznému snížení konkurenceschopnosti ekonomiky států, které "balíček" přijmou
3.2. Reálný dopad na emise CO2
Efekt těchto nákladných opatření na celosvětové emise CO2 bude naprosto zanedbatelný - Evropa v současné době produkuje cca 15 % emisí CO2 - je tedy zcela lhostejné, zda tyto emise o 20 % sníží či zvýší - celosvětově jde o max. 3 %.
Přitom Čína, odkud mám díky spolupráci v oblasti životního prostředí informace, o kterých se v Evropě raději nemluví, zastává zcela jasný postoj - nebude emise CO2 na jednoho občana zvyšovat více než na úroveň emisí připadajících na občana USA či Evropy. Přeloženo do jazyka srozumitelného, znamená to zvýšení Čínských emisí CO2 o 300 až 400 %. (11)
A Indie a další rozvojové země nepochybně zaujmou stejný přístup.
Podíl EU a jeho snížení či zvýšení o 20 % se tím ve světovém měřítku dostává téměř na úroveň statistické chyby.
3.3. Cui bono?
Důvody vedoucí EU k tak nesmyslným krokům lze jen těžko pochopit a rozklíčovat. Nejspíš jde o kombinaci řady faktorů, jako je:
Úprk politiků "vpřed"
Jak jinak zdůvodnit fakt, že se z velké většiny velice pragmatičtí politici s "poločasem" života 2 roky najednou starají o to, co snad může být za 100 let?
Cílem je odvrátit myšlení voličů od každodenní reality, od neplnění volebních slibů a od výsledků jimi provozované politiky v reálném čase. A navíc - případné hospodářské problémy lze snadno "svést" na opatření zcela nutná k "záchraně světa".
EUintegrace "zadními vrátky".
Lze říci, že problém "klimatické změny" přišel pro politiky toužící po vzniku Europského superstátu jako na zavolanou. Po neúspěchu EUstavy ve Francii a Holandsku a po jejich problémech v Německu, se zoufale hledal důvod pro "společnou" agendu. A je zde - EUropa v popředí boje za "záchranu lidstva", jak je zdůrazněno i v Lisabonské smlouvě.
O peníze jde až na prvním místě
Je jasné, že při tak masivních opatřeních dojde k přesunu velice slušného objemu financí od obyvatel (kteří to vše nakonec zaplatí) do těch "správných kapes". A bylo by jistě škoda toho nevyužít.
4. Sečteno a podtrženo
Obávám se, že v úvodu uvedeného přání našeho premiéra, tj. "aby balíček byl přijat v takové podobě, která nepoškodí naše ekonomiky" je bohužel naprosto nereálné. To uvádí ostatně i český tisk. (12)
Zaplatíme to - a velice tvrdě - všichni, a dosažený výsledek bude, kulantně řečeno, velice problematický. A není sporu o tom, že na nízkopříjmové skupiny obyvatel bude mít přijetí tohoto "dárečku" největší dopad - se všemi následnými důsledky.
5. Závěrem
Důsledky souhlasu s energetickým balíčkem budou mít nepochybně pro ODSvelice nepříjemné politické důsledky.
Zdražení, které přinese a kterému nebudou moci (nejen) níže příjmové skupiny uniknout, bude řádově vyšší než těch pověstných "30 Kč" u lékaře. A tato škoda bude nevratná.
Zpočátku méně viditelným, nicméně o to podstatnějším důsledkem bude, že prostředky tímto způsobem doslova "vyhozené oknem" budou státu chybět tam, kde budou opravdu potřeba - tedy pro předcházení, zmírnění či odstranění reálných dopadů klimatických změn, které na nás dopadnou v každém případě.
Měli bychom se tedy pokusit zastavit toto "zelené" šílenství - a to co nejdříve, protože k podpisu má dojít ještě tento rok.
RNDr. Tomáš Vaněk, CSc.
Autor je místopředsedou ODS Praha-západ a členem zastupitelstva Středočeského kraje.
Použité prameny
1. Lisabonská smlouva
3. Energetický balíček Evropské komise jako počátek nové energetické politiky EU, F. Ficner, M. Kusák, Parlamentní institut, Informační podklad č. 5.278, srpen 2007
Tomáš Vaněk, místopředseda OR ODS Praha - východ