..... jako za bolševického protektorátu nepohodlný, a sndno vymodelovaný "Třídní nepřítel" dostával za uši, tak se dnes stejně pracuje se slovy jako: Extremista, Anarchista, Terorista, Rasista, Antijudaista, Sionista Antihumanista,..... živeno a umělě přikrmováno zvenčí ... pro jednoduchý a tvrdý kopanec do slabin.

Nevím, co si o vás mám myslet - jestli jste vysloveně demagog, nebo jestli jste jen z důvodů duševní chudoby, tak známé z okolí Občanského institutu, nedobře pochopil otázku. Ta rozhodně nestála tak, že by se v ní jednalo o vztah mezi konzervativismem a referendem - jako separátní politickou kategorií.

Není mi zde moc jasné, jestli jako onen proklamovaný konzervativec alespoň dostatečně chápete rozdíl mezi jinak i tou veřejností s jejím laickým míněním tak dobře chápanými a rozlišovanými pojmy "volby" a "referendum", a jestli náhodou vaše reagování není jen výrazem řekněme jisté oné stereotypnosti myšlení - neschopného ani jen dostatečného rozlišování významů poměrně ustáleně definovaných pojmů - která tak často bývá v souvislosti s různými "konfesními" proklamacemi ignorantů zaměňována s konzervativismem - ačkoli se ve skutečnosti jedná o častý podklad extrémismu (jakési oné myšlenkové rigidity onoho řekněme Svědka Jehovova - majícího na vše citát z bible, který nicméně často sám moc nechápe, o co v něm jde, resp. jej užívá ke své evangelizační demagogii hlava nehlava). Snad se jen mýlím a jedná se z vaší strany pouze o nezamýšlené faux-pas.

Každopádně to vypadá, že jste se svými citacemi sám poněkud kousnul do ocasu. A tak nějak mi to má intuice dala i čekat - proto jsem se tak těšil na tu vaši teórii...

Ono šlo totiž naopak jasně právě o ono volení lidí s oním úsudkem, oněch řekněme třeba "Edmundů Burků" - kteří by měli, a byli schopni, fundovaně rozhodovat za onu laickou veřejnost, lidí, v něž by bylo vůbec lze svěřit svou důvěru - zcela odhlédnouce od princiiálních politických postojů, které snad zastávají, a jaký je náš osobní vztah k těmto principům.

Psal jsem o europarlamentních volbách, které jsem referendem nazval pouze v uvozovkách, a pokud si dobře vzpomínám také nikoli o tom, že referendum bylo nebo nebylo odhlasováno ODS, podle těch či oněch politických principů, anýbrž o tom, že se tento spolek, honosně stále nesoucí název "politická strana", neodhodlal zaujmout k otázce referenda o Lisabonu vůbec jakékoliv stanovisko - byť třeba konzervativní - anýbrž se alibisticky schoval za odporné procedurální veletoče s nehlasovatelností.***

A to právě svědčí již o tom, že ODS žádný úsudek tvořit nechce resp. nechce jej sdělovat veřejnosti a tabuizuje ho i v rámci svého vlastního kolektivního rozhodování a demokratického vyjadřování postojů resp. připomíná spíše onu laickou veřejnost s jejím ať už informačně nebo principielně nefundovaným míněním, než politickou entitu s kvalifikovaným úsudkem. - A tudíž je již třeba volit někoho jiného - protože lidi resp. strany, jejichž jasné stanovisko k určitým otázkám je voličům "demokraticky" odpíráno, takoví lidé resp. strany jsou nevolitelní. - Nikdo by přece neměl při zachování zdravého ruzumu volit někoho, kdo onen úsudek (jejž vy s takovou radostí, jak jste mne domněle dostal, citujete z Burka) nechce mít, resp. sdělit těm, kteří je podle svého mínění demokraticky volí, resp. v ně vkládají důvěru - že budou odpovědně rozhodovat o vážných věcech, které se jich budou zásadně dotýkat.

Takoví lidé, kteří v demokratické debatě odmítají vůbec nechat hlasovat - dokonce i o právně zcela nezávazných postojích - a tak svůj úsudek odhalit resp. dát prostor právě oné svobodě rozumu - takoví lidé již inklinují k extrémismu či jinak právě k oné obecné despocii - zde bohužel na straně elit - před níž tak varuje váš zjevně zatím vámi nepříliš dobře pochopený Tocqueville. Takové lidi by volič s jasným úsudkem o lidech a jejich charakteru - jakkoli některými třeba anekdoticky redukován čistě k jakémusi "mínění" v odborných nepersonálních otázkách - neměl volit.

Vás, jako jakkoli z důvodů snad zmatku v základních pojmech a tedy možná jen bezděčného obhájce výše zmíněného přístupu za pomoci oněch "konfesí" a "biblických" citací, bych tedy za konzervativce také nevolil - neboť rád volím jen lidi, kteří jsou nějakého vlastního úsudku - a ne jen rigidních citací z nepochopených autorů v odpověď na nepochopený článek - vůbec schopni a ochotni. Byl bych totiž nerad, kdyby o podstatných věcech pro naši společnost, rozhodovali lidé, kteří na to tak evidentně nemají. To snad raději to referendum.

***
(ODS jednala podobně jako si Ústavní soud alibisticky a navíc zjevně v rozporu s Ústavou ČR vyložil své vlastní povinnosti při svém rozhodování o Lisabonské smlouvě - právě aby se farizejsky zbavil odpovědnosti, kterou na jeho bedra Ústava ČR výslovně vkládá - a přehodil ji zpět na politiky, kteří si ji pak také přehazují jako horký brambor, navzájem se politicky vydírají a handlují ve svých rovnicích jablek s hruškami navzájem neslučitelné věci, i proto, že se už zjevně stali spíše než politiky jakýmisi lobbysty za cizí zájmy a musí si to přece nějak ospravedlnit, jakkoli nad tím způsobem, jak to dělají, zůstává rozum pomalu stát - až si jeden říká, zda by opravdu nebylo lepší plebiscitem nahradit tak nezodpovědné veletoče - které skutečně poškozují jméno ČR - alespoň u lidí se zdravým úsudkem - což se projevuje mj. sílením onoho mínění, že oni politici jsou už pomalu nesvéprávní.
A také proto, že právně zcela jasně podle čl. 87/2 Ústavy ČR prezident po onom rozhodnutí "chytré horákyně" Ústavního soudu, výslovně nesmí Lisabonskou smlouvu ratifikovat, a navíc pokud by tak na onen příkrý nátlak a hrozby z Bruselu přecejen učinil, stala by se ona ratifikace tak jako tak okamžitě neúčinnou podle čl. 51 Vídeňské konvence.
Referendum je tedy nyní již právně zřejmě možná - po té, co se ukázalo, že politici žádný úsudek nemají a nechtějí mít, pouze mají své osobní zájmy - tedy asi jediným čistým schůdným řešením, jak ratifikaci Lisabonské smlouvy v ČR alespoň čistě teoreticky učinit vůbec právně uskutečnitelnou ...případně alespoň vhodně zvolenou otázkou zamáznout onen průšvih s nepřístupností českého znění smluv o EU a ES veřejnosti v době před referendem o našem přistoupení do EU - což samo o sobě činí naše členství v EU, resp. způsob jak vzniklo, právně přinejmenším sporným - až se dá skoro uvažovat o čl. 49 Vídeňské konvence... - a nemluvě vůbec o jeho zjevné právní nezávaznosti z hlediska vnitrostátního práva - neboť znění předmětných smluv - naprosto zjevně z viny depozitáře, nikoli ČR - nebylo patrně vyhlášeno ve Sbírce jako znění rozhodné podle mezinárodního práva, ale pouze v neověřeném překladu - jak ostatně přiznalo i MZV - a smlouvy o EU a ES jsou tedy pro občany ČR právně nezávazné, neboť neplatí v souladu s čl. 10 Ústavy ČR. Já nejsem nějakým rozhodným a extrémistickým zastáncem zrušení našeho členství v EU, ale rozhodně jsem zastáncem toho, dát tyto věci do pořádku.)

Ještě bych chtěl - aby to celé nyvyznělo tak příkře - dodat, že s vámi v otázce skutečného referenda v zásadě souhlasím.

Také si nemyslím, že by zrovna referendum bylo tím správným mechanismem schvalování něčeho takového, jako je Lisabonská smlouva.

Vůbec celý ten podivný proces, započatý už oním nevoleným "konventem", kde místo demokratické diskuse došlo k jakémusi "centrálnímu plánování" ústavy a jejímu následnému "provolování" - proces, který se vleče už tolik let, bez jakéhokoli pozitivního výsledku, a který považuji za mimořádně nešťastný, neboť místo aby spojoval nad skutečně společnými zájmy, rozděluje v principu naprosto nesmiřitelnými postoji nejen politiky, ale i společnost - tedy obyčejné lidi v jejich vztahu k elitám, či jedny země vůči druhým, či v jejich postoji k celému onomu podniku s názvem EU, který už spíše připomíná mamutí korporaci, než mezinárodní organizaci či stát, založené na demokratických principech a pomocí nich.

Jak už jsem psal jinde, myslím si, že ústava z principu nemůže být schválena za pomoci právního prostředku mezinárodní smlouvy. Ten totiž, jak jsme viděli, neumožňuje skutečné projednání jejího obsahu, které je naopak nahrazeno v podstatě direktivním předložením v podstatě hotového, rozvláčného, nesrozumitelného a ve výsledku obsahově extrémistického textu, za jehož formou a obsahem nestojí demokratický konsenzus nebo alespoň většina, či nikoliv ony principy úsudku moudrých, ale pragmatické zájmy mocných, klientelismus a jejich nebezpečné levicové doktríny v kombinaci s vulgárním konformismem, pokrytectvím, zastrašováním, a v závěru již v podstatě otevřeným politickým podvodem.

Myslím si, jak už jsem napsal jinde, že pokud by vůbec byla nějaká široká vůle k zakládání kontinentálního státu - pak jediným legitimním a zároveň na příkladu USA poměrně osvědčeným prostředkem k tomu, by bylo stanovení moudrých volebních pravidel, minimálního protokolu a jednacího řádu, a zvolení ústavodárného konventu, který by takovou ústavu nejen projednal, ale i schválil, neboť by k tomu dostal přímý mandát od voličů, a platila by pak jen pro ty státy, které by ji následně parlamentně ratifikovaly a měněna by mohla být jen dodatky, které by už neměnily její jádro. Těžkopádné? Jistě, ale za to se zárukou alespoň nějakého výsledku a jeho střídmosti.

Osobně ale nesdílím příliš nadšení ani těch poctivých federalistů a myslím si, že v Evropě zatím příliš neexistuje ona evropská občanská společnost a identita, a proto by realizace takového projektu v současnosti vedla nutně buť k nezdaru, nebo onomu nastolení Bruselské despocie obcházení a popření vlastních pravidel i elementární slušnosti, které jsme už nyní svědky.

Referendum tedy nepovažuji za vhodný prostředek schvalování něčeho typu Lisabonské smlouvy, ale - zvláště když uvážíme onen kontext a okolnosti jejího vytvoření - za mimořádně vhodný prostředek jejího odmítnutí - jako odmítnutí nikoli snad především jí samotné, ale spíše onoho už víceméně nepřijatelného stylu politiky, který vedl k jejímu vzniku, a který by se tak stal politickou normou staro-nového útvaru, který už nyní otevřeně sám sebe nazývá "impériem" a rychle si osvojuje imperiální totalitní praktiky právě oné kolektivistické zvůle a despocie, s deficitem už nejen demokracie, ale právě oné Burkeho soudnosti - ano to oni se neustále zašťiťují "většinou" - navíc víceméně podvodně - před kterou varuje váš Tocqueville.
Takže zase tak názorově vzdáleni možná nejsme - jen je třeba si odpustit blahosklonný tón a vést skutečnou jakkoli možná ostrou diskusi - abychom si své názory skutečně vytříbili - nikoli pouze šermovat citáty klasiků, ale také o nich přemýšlet - v jakém vztahu jsou k celému kontextu naší velice složité reality a jejího myšlenkového uchopování - ve snaze vyrovnat onu váhu, na jejíž druhé misce leží ony pochybné jednoduché koncepty.

Když si někoho nevážím, řeknu mu, že je hlupák. Vysvětlím, proč si ho nevážím a nesouhlasím s ním. Pokud mu začnu říkat, že je fašista nebo bolševik, pak tím nejen že rezignuji na jakoukoli konstruktivní kritiku a diskuzi, zároveň se tím začnu dostávat do situace, kdy musím pro takový názor hledat jinou argumentaci...založenou často na podivných analogiích, známých spíše jako demagogie. Stejně jako marxisté začnu vytvářet roztodivné teorie, podpírat argumenty slovy mrtvých filozofů, kteří už se nemohou bránit atd.

Najít podobnosti s fašismem je v Evropě velice snadné. Vlastně všichni, kteří tvrdili, že jsou cestou nemarxistického socialismu se vydali po cestě, kterou však navrhl Mussolini (typicky Švédsko se svými proklamovaně silnými odbory, kterým však tuto moc jednoznačně propůjčuje stát...takže jde vlastně o stavovská korporát).

Na druhou stranu je tento pojem - fašismus - technický, respektive vědecký...označuje určitý společenský model, podobný ideálům fašistické Itálie. Na těchto stránkách je však zároveň běžně používán ve smyslu nadávky, upomínající nikoli na možná špatný společenský systém, ale na koncentrační tábory a válku. Pokud je ekonomika EU podobná fašistické Itálii, pak ideje, cíle a mnoho dalších podstatných náležitostí jsou diametrálně odlišné.

Zrovna Váš příspěvek se nachází vedle evropského emblému umně zkombinovaného s emblémem SSSR...to taky považujete za přiměřené, respektive za pravdivé? Pokud tím chcete upozornit na zásadní chybu systému EU prosím, pokud tím však chcete naznačit zásadní podobnost mezi SSSR a EU, pak je to prostě extremismus.