ODS před maturitou
Tenhle text jsem napsal před kongresem ODS:
„Následující slova jsou mým osobním úhlem pohledu. Píši je s vědomím, že delegáti kongresu ODS jsou jedinými suverény, kteří rozhodnou o budoucnosti své strany.
Především rozhodnou o novém předsedovi a celém vedení. A před novým vedením budou stát tři skupiny úkolů, důležité i pro celou naši zem. Mám na mysli úkoly krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.
Krátkodobě je třeba stabilizovat situaci v ODS. Slabinou strany je už mnoho let parcelace na skupinové a regionální zájmy, která zatlačuje do pozadí vlastní politiku a program. Dost možná, že k obratu nedojde bez změny stanov, ale především je třeba změnit dosavadní praxi "vytloukání" konkurenčních kandidátů a volby probíhající na základě dohod a obchodů a to už od nejnižší úrovně. Zde ODS nevykročila dobře už při svých regionálních sněmech. Nikdo mi nevymluví, že pokud třeba v Praze vyhrál nominaci na předsedu s převahou Jan Zahradil a Petr Nečas jen paběrkoval, zatímco na Jižní Moravě tomu bylo přesně naopak, že se delegáti rozhodovali více podle trvalého bydliště kandidáta než podle politických názorů. Nové vedení pak také musí rozhýbat stroj Hlavní kanceláře a celé manažerské struktury, který by straně mohl sloužit určitě lépe.
Střednědobě nemůže ODS jít o nic menšího, než vyhrát příští volby. Zemi by asi nejvíc prospěly volby předčasné, které by ukončily špidlovsko-škromachovský socialismus, růst daní, zadlužování a rostoucí omezování svobody občanů, jenže ODS musí jít do voleb především vnitřně zdravá a také s jasnou strategií. Jakou? ODS se musí stát mluvčím nespokojených a poskytnout jim naději, že po letech, kdy je země špatně řízena z Lidového domu, může dát ODS lidem konečně pořádnou vládu.
Budu rád, když na kongresu nezapadne myšlenka na dlouhodobý úkol ODS: pevně zakořenit silnou pravicovou stranu do české politické scény. To je totiž nejtěžší a zde také bude čekat nejvíc nepřátel. Jsou to ti, kteří bojovali proti vzniku ODS a házeli jí na hlavu údajné rozbití OF, které sami rozbili poté, co se rozhodlo stát se pravicovou stranou v čele s Václavem Klausem. Jsou to ti, co režírovali sarajevské události před pěti lety, a jsou to i architekti dnešního vládního slepence. Dnes mají jiný cíl. Ochočit si ODS, odejmout jí její ideové a programové jádro a učinit z ní poslušné kolečko společenského soukolí ovládaného sociálními inženýry.
Podívejme se kolem sebe. V Německu máte na výběr mezi sociálně tržní koncepcí CDU a sociálně tržní koncepcí SPD. V Rakousku lidi v zoufalství ze stejné situace utíkají k těm, co jim slibují konec falešné politické korektnosti ale ve skutečnosti nabízejí moderní populismus. V Polsku, na Slovensku a v Maďarsku se k pravici řadí drobné liberální strany, ultrakonzervativní národovci a laciní populisté. Nikde nemají silnou občanskou pravicovou stranu. A přesně to chtějí staří i noví protivníci ODS i u nás. Dnes jsou schopni ODS vzít na milost, ale musela by být jaksi jejich. Proto jejich zájem o kongres.
Právě z hlediska dlouhodobého bude velkou zkoušku způsob, jakým se nové vedení ODS postaví k české transformaci 90. let. Zde probíhá základní polistopadový interpretační konflikt. Oponenti ODS a větší část médií vedou celá léta kampaň, že základní pilíře transformace byly mylné, špatně připravené a dokonce ze zlé vůle deformované. Je namístě říci, že tuto diskusi o interpretaci transformace ODS zatím nevyhrává a že příčinou momentální společenské situace, jejímž odrazem je i výsledek jarních voleb, je fakt, že obecněji sdílena je interpretace soupeřů.
Vidím dva přístupy, jak se s tímto faktem v ODS vyrovnat. První spočívá v tom, že se s interpretační porážkou ODS smíří a k příštímu vítězství ve volbách dojde tak, že se své interpretace vzdá, přizpůsobí se a také se programově i personálně distancuje od garnitury, která je s transformací spjata. Druhý - a podle mne jedině možný - přístup spočívá v tom, že o interpretaci transformace bude ODS bojovat dál a bude se ji snažit dokončit v původním duchu. Jen tak zůstane sama sebou, jen tak se nestane bezzubou, jen tak bude alternativou vůči socialismu.
V sále, kde se kongres koná, jsem měl svůj maturitní ples. I ODS by ho mohla mít. Nejdřív ale musí složit maturitu. Dospět zkrátka musí, příště se už na tatínka nemůže spoléhat.“
Čtenářům jistě už došlo, že jsem tento text napsal před kongresem ODS v roce 2002. Jistě jim dojde i tom, proč ho po šesti letech vytahuji na světlo. Já v tom napovídat nebudu.