Nová strana – Slunovrat na české pravici
Česká politika bude mít po letech novou stranu, která by mohla mít šanci na úspěch. Pokud to mladý šéf Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach nezkazí, a rizik je mnoho, mohla by se jeho strana stát šestou parlamentní silou a pořádně zamíchat s matematikou parlamentních koalic. A také pomoci pravici ke společnému vítězství v parlamentních volbách.
Potíže s ODS
Znovuzvolení premiéra staronovým šéfem ODS zřejmě nespasí. Mlhavá hesla o komunikaci a reflexi nepojmenovala základní problémy. Premiér se měl stát revolucionářem a nabídnout ekonomický program, který by voliče ohromil. A nejen ty pravicové!
Zablokovaná situace menšinové vlády ani pragmatické myšlení premiéra takovou možnost nenaznačují. Pragmatismus pravice musí být vždy víceméně utajený, zatímco ideová hesla mobilizují. S premiérem to zatím bylo obráceně, pragmatismus (až na to hulvátství) nápadný, ideologie zato nulová.
Nespokojenost pravice s občanskými demokraty narůstá už od parlamentních voleb. Cílem původně slibované daňové reformy v Modré šanci byla nejen rovná 15procentní daň, jež měla po slovenském vzoru nastartovat růst, ale také snížení všech daní, omezení byrokracie i korupce.
Vláda učinila přesný opak. Superhrubá daň vypadala jako sci-fia podvod na voličích a celková daňová kvóta se dokonce zvedla, a to už v době, kdy začaly rapidně růst ceny energií i potravin a hospodářská stagnace byla na cestě. Nebylo právě státnickým uměním zvýšit daně na zcela základní spotřebu domácností. Cílem vlády nebyla proklamovaná liberální reforma, nýbrž likvidace státního deficitu.
Místo pro alternativu
Ani byrokracie, zvláště výběrčí daní, nezažila žádný otřes slučování a zjednodušování. Všechny vítané návrhy pochází z kosmetické dílny. A v recesi nejenže žádný úředník své místo neztratí, dostane ještě přidáno. A místo procesů s korupčníky psal tisk o korupčním patriotismu dvou ministrů.
Co na to řádný občan, příslušník střední, slušné a podnikavé vrstvy, který si žádá stranu nesocialistickou, ale sociální, stranu slušných lidí? Nešel ke krajským volbám, protože neměl alternativu a socialisty volit nehodlal.
Těžko si představit, jak asi snášel chacharské hulvátství premiéra a prostota lidoveckého šéfa, jemuž sám premiér pomohl politicky přežít. Přitom nemusel, koalice by se jistě nerozpadla.
A mohli bychom pokračovat k mrtvě narozené niceskolisabonské smlouvě a dnešním urážkám malého irského národa (ve Francii by se volby opakovat nemohly), které rostoucímu počtu českých euroskeptiků lezou silně na nervy. Útoky na Iry se na pravici, podobně jako zdánlivě bezvýznamný lékařský poplatek na levici, staly symbolem falše a zrady na voličích.
Třikrát ne
Zhrzená česká pravice teď dostane volbu, alternativu. Ta bude mít navrch významnou podporu prezidenta, jenž se rozešel s občanskými demokraty.
Bude mít nová strana úspěch? Tři negace jsou zcela nezbytné, nikoli ještě dostačující: nepřipustit zdiskreditované tváře, nebýt jenom úzce vymezenou nacionálně-antilisabonskoeuroskeptickou stranou. A v neposlední řadě nezakládat svou kariéru na pouhé teatrální nevraživosti vůči občanským demokratům.
E15 9. prosince