Přestaňte házet exkrementy po lidech, pane Uhle, pane Urbane!
Irský odpůrce Lisabonské smlouvy a zakladatel strany Libertas Dan Ganley je prý financován temně. Zhruba toto pustil do Rudého Práva publicista a spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), disident komunismu a přítel Václava Havla Petr Uhl. Minulý týden se na toto téma moc hezky rozepsal taktéž kamarád bývalého prezidenta Jan Urban.
Mně je úplně jedno, z jakých zdrojů je pan Dan Ganley financován. A je mi to jedno stejně, jako mi bylo jedno, když neblahé paměti dne 10.3.1977 na popud StB vyšel ve stejných novinách odporný dehonestační pamflet Tomáše Řezáče „Kdo je Václav Havel".
Je mi to jedno, protože mě zajímá, čeho chce onen pán Ganley dosáhnout a zda je to bohulibé či nikoli. A tak, jako jsem si pomyslel, že chce-li Václav Havel zničit komunismus, tak musím stát na jeho straně, tak také dnes stojím za panem Ganleym. Obé je totiž bohulibé, oba pánové stojí za demokracií. A v EU je demokracie totiž méně a méně.
Tehdejší komunistický blábol na Václava Havla začínal takto: „Reakční síly na Západě a leckteří lidé i u nás doma, zejména po nedávných událostech v Praze, často citují jméno československého občana Václava Havla. Mnozí čtenáři se v této souvislosti obracejí na naši redakci aby osvětlila, proč se kolem jeho osoby točí tento zájem. Kdo je Václav Havel? V Rudém právu jsme o něm psali už před časem (Tučná výslužka z Holandska, RP 22. 11. 1988). Vývoj dal za pravdu tehdejší charakteristice..."
„(...) ostatně sám Václav Havel patří mezi adresáty některých zasílaných "odměn". Právě u něho při domovní prohlídce byl nalezen seznam těch, kterým jen z jednoho "dárcovského centra" měla být v jednom jediném roce doručena provize. Na tomto seznamu sám figuruje s 9000 tuzexovými korunami, jeho žena, "chartisté" Václav Benda, Jan Litomiský, Jiří Hájek či Josef Vohryzek stejnou sumou, bývalý novinář Dienstbier s deseti tisíci, Sergej Machonin, P. Šustrová, Jan Lopatka či František Šamalík s šesti tisíci tuzexovými korunami apod..."
Všimli si drazí čtenářové, že se pan Uhl a další, pokouší o naprosto totéž, co kdysi proti disidentům dělala Státní bezpečnost? Znectít a pomluvit, očernit a zašlapat?
Což musí stát bývalí disidenti na stejné straně „pravdy", jako autor estébáckého textu?