Národní státy nejsou zárukou svobody a demokracie, to je první věc (mimochodem, Svatý otec je doživotním, neomylným, nadzákonným a jediným vládcem...to je demokracie?) Katolická církev dodnes vychází z ideje jediné obce boží, která je nadřazena obci světské (a mimochodem obojí je v singuláru)...tedy katolická církev oficiálně proklamuje, že mezi státem a církví si praví věřící vyberou církev, která má právo rozhodovat o vnitrostátních věcech (to že se tak neděje vychází z konfliktu mezi církví a státem). Katolická církev podporovala EU tuším až do samého rozhodnutí, že v euroústavě se nebude mluvit o křesťanství...naopak podporovala, co nejširší podřízení států univerzální organizaci. Jedna z prvních věcí, kterou národní stát musel udělat, když vznikl, bylo postavit do latě katolický klér a vynutit přísahy věrnosti a omezení práv církve (ostatně není náhodou, že první národní státy byly protestantské - tedy církev v nich byla přímo podřízena vládě). Nešlo o čirý boj o vliv mezi církví a státem, šlo o ideologický spor mezi agresivním nacionalismem (pojem z Pamětí W.Churchilla) a křesťanským univerzalismem.

Ne snad přímo "pohrdání národním státem", ale "křesťanský univerzalismus" - Lumen gentium z konstitucí 2. Vatikánského koncilu:
"1. Kristus je světlo národů. Proto tento posvátný sněm, shromážděný v Duchu svatém, má vřelou touhu hlásáním evangelia všemu stvoření (srov. Mk 16,15) osvítit všechny lidi jasem Kristova světla, které září na tváři církve. Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva. Proto navazuje na jednání předešlých koncilů a má v úmyslu zřetelněji objasnit všem svým věřícím i celému světu svou podstatu a své všeobecné poslání. Současné poměry zvyšují naléhavost tohoto úkolu církve, totiž působit k tomu, aby všichni lidé, když jsou dnes těsněji spojeni různými pouty společenskými, technickými a kulturními, dosáhli také plné jednoty v Kristu."

nebo naproti tomu křesťanský individualismus - v Gaudium et spes z konstitucí 2. Vatikánského koncilu:
"This kind of evolution can be seen more clearly in those nations which already enjoy the conveniences of economic and technological progress, though it is also astir among peoples still striving for such progress and eager to secure for themselves the advantages of an industrialized and urbanized society. These peoples, especially those among them who are attached to older traditions, are simultaneously undergoing a movement toward more mature and personal exercise of liberty."

...nebo "křesťanský internacionalismus" tamtéž:
Differences crop up too between races and between various kinds of social orders; between wealthy nations and those which are less influential or are needy; finally, between international institutions born of the popular desire for peace, and the ambition to propagate one's own ideology, as well as collective greeds existing in nations or other groups.
What results is mutual distrust, enmities, conflicts and hardships. Of such is man at once the cause and the victim."

Jsou to samozřejmě jen příznaky a je to do značné míry věc interpretace. Nelze z toho úplně usuzovat na skutečnou vlivnost takovýchto idejí - nad kterými trochu vstávají konzervativci vlasy na hlavě - nicméně lze možná už říci, že katolická církev po 2. Vatikánském koncilu podle mého názoru více než kdy předtím prakticky i ideologicky víceméně stála proti sekulární ideji národního státu. Podle mého názoru za tím mj. stojí právě ony "socialistické ideály" novothomismu. Církev se ze svého "poblouznění křesťanskosociálním internacionalismem" probouzí pomalu teprve v poslední době - kdy ji výrazně ateistická a v zásadě socialistická byrokracie Bruselu v Lisabonské smlouvě - budujíc svůj "euronacionální socialismus" s prvky fašismu pro neexistující národ (důvěrně připomínající Hitlerovu ideologii) - už otevřeně "vyšoupla" z podílu na duchovní moci v EU. Doufejme, že si Vatikán a hlavně katoličtí věřící raději dříve než později uvědomí, že tato "ztráta pozic" by mohla být pro katolickou církev a vůbec pozice tradiční křesťanské morálky v Evropě fatální a aktivně s tím začnou něco dělat...