Evropský fašismus dnes opět ožil v institucích Evropské unie
Hlavním prvkem fašistického systému není hlučně řvoucí diktátor, ale systém korporativistické a kolektivistické moci. Korporace, instituce a kolektivy vytvořené absolutní mocí státu (a kolektivu států) tvrdí, že vědí nejlépe než jednotlivci, rodiny, společnosti a národy a svobodný spontánní proces, který je s nimi spojený. Ale čím více tyto režimy chybují, tím více organizují. A čím více organizují, tím více jejich moc mohutní. A čím více se lidé brání jejich moci a kontrole, tím autoritativnější je jejich odpověď.
Obětování suverenity národů na oltáři nacistického konceptu „Evropských společenství” je téměř posledním krokem v procesu, který zničil svobodu a odpovědnost jednotlivců a asociací, kterým svobodně projevují svou oddanost.
Existuje mnoho skupin, některé ideologické, jiné pragmatické, majících ve své podstatě zájem na rozbití národních států v Evropě - jako předzvěst ještě ohavnějších projektů „světové vlády”. Evropský fašismus, nejúčinněji zkoncentrovaný do evropského nadnárodního státu na počátku 40. let, dnes opět ožil (přinejmenším ve své sociální, ekonomické a „geopolitické” formě) v institucích Evropské unie.
Tuzemský socialismus hledá nadnárodní prostředky k „znovuzískání” těch, kteří unikli jejich národní kontrole. Mezinárodní socialismus hledá ještě účinnější úrovně sociální a ekonomické úrovně sociálních a ekonomických organisací ke kontrole těch národních demokracií, které již tak rozhodně odmítli jejich filosofii. Komunismus měl ve svých základech Leninův plán pro Evropu ne nepodobný současnému zárodku evropského „sovětu” (Lenin byl samozřejmě provezen do Ruska v roce 1917 Němci, kteří ho též financovali). Bývalý vůdce Sovětské komunistické strany Michail Gorbačov se nyní pokouší vytvořit „nový světový řád”, ve kterém je ten druh globální moci vždy vyhledávaný komunismem přijatelný pro korporativistický Západ. (Gorbačovova organisace má svůj základnu v Kalifornii).
Korporatisté jako ti uvedení jako účastníci Bildedebergovských setkání mají snad ještě silnější ekonomické důvody pro likvidaci národních států a demokratické suverenity jejich parlamentů. Odboráři, bankéři a nadnárodní korporace, kteří se po několik desetiletí účastnili setkání korporativistických „elit” zjistili, že lingvistické, kulturní, parlamentní a náboženské rozdíly, to jsou všechno překážky jejich nadnárodních struktur a kontrol.
Existují samozřejmě další slupiny mající zájem o globalistické mocenské struktury, včetně mnoha náboženských a kvazináboženskýcgh organisací.
Rozsah v jakém byl reprodukován hitlerovský projekt v Evropě transatlantickým korporativismem od roku 1972 snad nebyl lépe demonstrován v říjnu 1997, kdy vrchní ředitel General Motors namítal, že buď se Británie vzdá libry a Anglické banky ve prospěch jednotné evropské měny nebo společnost uzavře své výrobní závody ve Spojeném království.
Paralely mezi 30. a 90. roky v Evropě (druh Kondratievova politického cyklu) jsou tak jasné že je nelze napadnout, jak popisují kapitoly 10 a 11. Nedávné zavedení výjimečných zákonů v Belgii, vlastně potlačení demokratických práv lidu, natolik připomíná podobná opatření německého kancléře Heinricha Brüninga pomocí dekretů v roce 1930 - ústavní mechanismus používaný později Hitlerem. Přinejmenším Brüning zápasil s vysokou nezaměstnaností, vzpourami, stávkami a populárními nacistickými a komunistickými stranami. To eurofanatický belgický premiér Jean Luc Deheane neměl žádnou takovou výmluvu; jeho protidemokratická akce byla navržena k vymačkání vládních půjček a výdajů, aby se připravil pro společnou evropskou měnu a vzdání se národní měny. Ale žádný účel nemůže posvětit prostředky, které jsou (stejně jako schéma EU, její struktury a metody) křiklavě fašistické.
Protože jsem strávil mnoho let životem a prací v Německu, poznal jsem osobně mnoho těch, kdo vykonávali důležité funkce v nacisty okupované Evropě. Byli velmi příjemní, pohlední a idealističtí jednotlivci - dojem potvrzený mým otcem, který strávil několik let ve věznicích válečných táborů, kde musel existovat spolu s důstojníky SS. Moji akademičtí známí omlouvali svou nacistickou minulost tím že „v těch dnech jsem se bál více lidí než Boha”. Jiný, milý učitel z Belgie, působil v Gestapu, byl na konci války odsouzen k smrti, omilostněn v roce 1950 před tím, než odešel učit do Belgie.
Skryté síly korporativistické a státní moci jsou přichystány podrobit jednotlivce, rodiny a národy, které jsou jedinými oprávněnými demokratickými činiteli svobody a zodpovědnosti, zatímco korporativistické elity je popírají. Není již čas na argumenty. Kostky jsou vrženy a bitva musí být zahájena; ale vítězství svobodných lidí a národů není žádným způsobem jisté.
Z knihy Evropský úplný kruh. Korporativní elity a nový fašismus
Rodney Atkinson
Třetí vydání z prosince 1998
Rodney Atkinson BA MSc MIL vystudoval na universitách v Durhamu a Newcastlu upon Tyne než se po 6 let stal přednášejícím na universitě v Mainzu v Německu. Po návratu pracoval v pozici obchodního bankéře v londýnské City před tím, než zahájil svou vlastní činnost v nemovitostech, konferencích a publikacích. Píše o politické ekonomii s celonárodním s světovou pověstí a byl příležitostným poradcem vládním ministrům. Publikoval články v listech Daily Telegraph, The Guardian, The Times, The Financial Times a Wall Street Journal. Je autorem nějakých 50 článků a politických úvah a šesti knih - Government Against People (Vláda proti lidu - 1986), The Emancipated Society (Emancipovaná společnost, 1988), The Failure of the State (Chyba státu, 1989), Conservativism in Danger (Konservativismus v nebezpečí, 1991), Your Country Your Democracy (Tvá země Tvá demokracie, 1989) a s Norrisem McWhirterem Treason at Maastrich - The Destruction of Nation State (Maastrichtská zrada - likvidace národního státu, druhé vydání 1995). Byl častým komentátorem o politických a ekonomických záležitostech v televizi a v rozhlase.
.jpg)