Sudetští Němci se již těší na Lisabonskou smlouvu
Neuplynulo ani pár dní, spíše jenom několik hodin a to, před čím varovali někteří naši politici v čele s prezidentem Klausem a europoslanci Bobošíkovou a Železným, se stává realitou. Bernd Posselt, šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu, již vyzývá k tomu, abychom v rámci předsednictví Radě EU sami iniciovali zrušení tzv. Benešových dekretů.
Když koncem minulého roku upozorňovali někteří z odpůrců Lisabonské smlouvy mj. i tím, že v okamžiku jejího schválení můžeme sami uvést náš právní řádv nesoulad se schválenými evropskými pravidly a že to můževe svém důsledku znamenat výrazné zaktivizování sudetoněmeckého landsmanšaftu, byl jim opovědí pouze více či méně skrývaný výsměch a ťukání na čelo. Rovněž, když upozorňovali na to, že je účast pana Kinského na jednání Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě nebyla náhodná, nebyla tomu ze strany ať již médií či našich politických exponentů věnována žádná pozornost. A hleďme, pouhých pár hodin po tom, co se ČR stala předsednickou zemí EU, vyrukoval pan Posselt spožadavkem, aby česká vláda iniciovala v rámci svého předsednictví zrušení Benešových dekretů! A to ještě nebyla (bohudík) schválena Lisabonská smlouva.
Rád bych ještě pro objasnění motivace landsmanšaftu a s ním spřízněných aktivit rád uvedl, že Landsmanšaft má jako jeden ze svých hlavních postulátů a cílů zrušení Benešových dekretů a vrácení majetku, který byl na jejich základě zabaven, původním vlastníkům (dodejme, že ve většině již jejich pra či praprapotomkům). S tímto cílem a také s podporou (zejména bavorských a rakouských) politických představitelů bojuje již padesát let a myslím, že mohu předpokládat, že bude bojovat dále, dokud svého cíle nedosáhne.Oni totiž na tento boj rezignovat nemohou, protože bez něj by se stali pouhým národopisným a okrašlovacím spolkem bez jakéhokoli vlivu a významu. Jejich motivaci je tedy možné pochopit, i když s ní nesouhlasím. Jaká je ale motivace českých přitakávačů, kteří říkají, že bez Lisabonské smlouvy se zhroutí svět a bude to naše vina? O tom můžeme pouze spekulovat, ale stoprocentní pravdy se nedobereme.
Ať je to tak, nebo tak, faktem zůstává, že to, před čím varoval prezident Klaus spolu s některými europoslanci (např. Bobošíková, Železný) či pár rozumnými senátory a poslanci, tj., že v důsledkem přijetí Lisabonské smlouvy se může stát to, že to , co po nás bude požadováno, může být v rozporu s naším právním řádem a zájmy České republiky, se stává skutečností. Naštěstí v důsledku nepřijetí Lisabonské smlouvy ještě ne na právním základě. Ale bude to tak stále? Přitakávači a schvalovači Lisabonské smlouvy zřejmě chtějí opak a proto si myslím, že je na místě, aby bylo jasně řečeno EU ANO, integrace ANO, Lisabon NE!
A navíc provokativní otázka: nemělo by schvalování Lisabonu proběhnout, poté, co budou odsouhlaseny ústupky Irsku, znova? Vždyť to přeci bude jiný dokument!
Případně, nebylo by nejlepší na Lisabon zapomenout a dohodnout se na něčem rozumném?