Tuto nehoráznost Berndta Posselta komentoval předseda europoslaneckého klubu ODS Jan Zahradil  slovy: „Agresivní rétorika europoslance B. Posselta znovuotevírající témata minulosti je v příkrém rozporu s hodnotami evropské integrace 21. století. České předsednictví v Evropské unii se rozhodně nebude zabývat záležitostmi již definitivně uzavřenými na dvoustranné i mnohostranné úrovni“.

 

Lze jen ocenit, že nás v Evropském parlamentu zastupují poslanci jako pan Zahradil, ale obáváme se, že pokud bude Lisabonská smlouva schválena, páni Posseltové se jim i nám všem stejně vysmějí. Již několikrát jsme upozorňovali na to, zda není  jednou z hnacích sil Německa při vehementním prosazování Lisabonské smlouvy touha otevřít otázku Benešových dekretů. Poukazovali jsme přitom na nebezpečí zdánlivě nevinného kroku  eurofederalistů, že zahrnuli  do Lisabonské smlouvy i Chartu základních práv občanů EU. Upozorňovali jsme, že tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim  byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. 

 

A je to tady! Ještě nebyla Lisabonská smlouva  ani schválena  a již začínají Sudeťáci požadovat zrušení Benešových dekretů. A není se čemu divit. Vždyť by museli být hluší a slepí, aby výše uvedeného faktu nevyužili a nestěžovali si, že je  Československo po válce vysídlilo z "jejich" území a zabavilo jejich majetek – domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny a vinice, které zde museli zanechat. Tím, že Charta základních práv EU, jako součást práva EU, pomíjí české soudy, umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku.

 

Umožní jim dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy, jejíž je součástí, se sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu!

 

Nejde o planý poplach euroskeptiků, jak nás za tyto názory osočují naši kolegové novináři. Europoslankyně Jana Bobošíková si nechala vypracovat studii na téma Benešových dekretů a právníci v ní došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. I když nesmí  být použita retroaktivita, riziko existuje a mělo by se nalézt proti němu pojištění.

 

Kdyby se otázka vysídlení otevřela a posuzoval by nároky sudetských Němců Evropský soudní dvůr, v němž bychom měli my pouze 1 hlas ze 27, není to moc příjemná představa. Navíc by to posuzovali lidé prismatem současných ochránců lidských práv, které je těžké přenést na události po válce. Celý problém podtrhuje fakt, že po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev, v němž vyzdvihl  jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to mimochodem tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu a který nedávno neurvale napadl našeho pana presidenta.

 

Europoslanec Hynek Fajmon k tomu říká: "Rozhodně bych situaci nezlehčoval. Jsem zastáncem toho, že bychom měli spolu s Irskem chtít za případné schválení LS také něco. Irové chtějí mít garantovanou svou neutralitu, my bychom měl chtít garantovanou platnost Benešových dekretů a to, že EU nebude požadovat uzavření Temelína, místo toho nám dovolí naopak stavět další jaderné elektrárny. Ostatně nejen Irové ale většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky.  Lisabonská smlouva   obsahuje široký seznam dodatečných protokolů. Za nás by tam mělo být alespoň to, že Lisabonská smlouva  nesmí interpretovat Chartu lidských práv EU v tom smyslu, že zakládá návrat sudetského majetku.  Měli bychom toto zvednout."

 

Celý projekt LS je veden snahou jádra EU prosadit si větší podíl na rozhodování. Staré státy chtějí posílit své pozice na bývalou hodnotu.  Podle LS posílí v rozhodovacích pravomocech o 20-30 % jednak velké státy jako Německo, Francie, Itálie, Velká Británie, Španělsko, jednak státy velmi malé, jako Malta, Kypr a Lucembursko. Všechny státy mezi nimi ztratí od 10 do 30 % stávajícího vlivu.  V řadě oblastí ztratí státy právo veta a musejí se podřídit rozhodnutí přijatému tzv. kvalifikovanou většinou. Nastává tak odtržení politických elit od voličů. Jediné správné řešení by bylo zastavit toto nátlakové prohlubování EU. Dnes změna smluvních podmínek podléhá souhlasu všech národních parlamentů, pak budou ze hry definitivně vytlačeny. Dnes ještě mohou proces blokovat. Po přijetí LS bude proces probíhat tak, že EK, mající monopol navrhovat novou legislativu, bude muset poslat návrhy Radě. Ta je sice po schválení pošle do národních parlamentů k vyjádření, ale nemusí jejich požadavky reflektovat.

 

Pokud Němci a Irové Lisabonskou smlouvu nakonec přijmou, zbývá jako jediná hráz pro ztrátu naší samostatnosti a zánik ČR již jen pan prezident, který musí rozhodnutí premiéra kontrasignovat, pokud by měl tento tragický dokument platit. Podle paragrafu 63 naší ústavy má totiž president u mezinárodních smluv právo veta. Zatím toho nemusel využít. Přáli bychom mu, aby se mohl kontrasignaci vyhnout, neboť nejlepší válka je ta, která se neodehraje. Ale zase na druhou stranu by se stal svým nepodpisem národním a dokonce evropským hrdinou. V každém případě mu pomáhej Bůh!

 

reklama