Proč budu volit novou pravicovou stranu
Myslím, že vyjádřím názor mnoha čtenářů tohoto serveru (www.eurabia.cz ), když na adresu rodící se pravicové strany, kterou připravuje tým kolem Petra Macha, řeknu - "díkybohu". Ryze pravicoví voliči totiž podobně směrovanou stranu vyhlížejí stejně toužebně, jako si žíznivý člověk na poušti přeje studnu chladivé vody.
Už z náznaků některých programových tezí vyplývá, že pro voliče zklamané ideovým vyprázdněním dosud nejsilnější pravicové strany, bude Machova partaj smysluplnou alternativou, která na politické scéně dosud tak citelně chyběla. Zároveň je ale zřejmé, že se na jejich ideových východiscích stále pracuje a že si strana ještě stále hledá témata, kterými chce voliče oslovit.
Dovolil bych si proto na tomto místě nesměle poskytnout pár myšlenek, ke kterým tvůrci nového pravicového subjektu mohou i nemusí přihlédnout, ale jejichž rozumné zakomponování do stranického programu by řada z čitatelů webu Eurabia.cz uvítala s povděkem.
Nutno podotknout, že důvodem, proč by čtenář Eurabia.cz mohl už nyní s klidným svědomím novou stranu podpořit, je její deklarovaný euroskeptický postoj a odpor k Lisabonské smlouvě. Ti z Vás, kteří navštěvujete tento web pravidelně, víte, že jeho jméno je odvozeno od termínu, kterým britská historička židovského původu Bat Ye´Or nazvala proces, kdy Evropská unie od sedmdesátých let bez většího zájmu médií - a tedy skrytě a chtělo by se říci plíživě - buduje pevné spojenecké svazky s arabským světem. Jde o desítky dílčích programů na ekonomické, politické či kulturní rovině, které od doby ropné krize roku 1973 převážně díky vůdčímu postavení tradičně proarabské Francie Brusel více či méně skrytě prosazuje. Že nejde o žádné výmysly či mýty, můžeme pozorovat z informací, které občas do médií prosáknou - pokud tedy člověk dobře ovládá evropský newspeak a dokáže je rozpoznat. Například Sarkozyho projekt Unie pro středomoří je přesně tím typem aktivity, která nese eurabijské rysy. To, že se český premiér nechal francouzským prezidentem zmanipulovat k otevřené podpoře tohoto projektu výměnou za jakési přesně nespecifikované vůdčí postavení v tzv. Východním partnerství, je dokladem toho, že se tyto arabsko-unijní záležitosti bezprostředně týkají i naší země.
Budování evropskoarabské spolupráce, tzv. Eurábie, tak jde ruku v ruce s unifikací a stále těsnější integrací Evropy. Každý posun k pevnější a jednotnější EU, každá další smlouva (tedy i Lisabonská) znamená zároveň další krok k upevnění konceptu Eurábie. Ten sice možná jeho autoři zprvu pragmaticky zamýšleli jako mocenskou protiváhu Spojeným státům, ale v konečném důsledku pouze ničí Evropu jako takovou. Pokud někdo touto spoluprací něco získává, pak je to právě a pouze arabský svět, kdežto Evropa v tomto svazku sehrává roli užitečného idiota, který muslimům pod ideologií multikulturalismu ustupuje.
Bude-li proto nová strana proti utužování EU, má už z toho důvodu moji podporu.
Unie navíc i díky Lisabonské smlouvě plánuje společnou zahraniční politiku. Tradičně promuslimský postoj Evropy, který je tak krystalicky vidět například v postoji EU k izraelsko-palestinské otázce, by se tak mohl stát oficiálním postojem i české vlády, která si zatím - bohudíky - svoji zahraniční politiku formuje sama.
Nejinak je tomu i s imigrační politikou, která také má být všem členským státům EU napříště společná (ono vlastně zůstává velmi málo pravomocí, které by Unie ponechala národním státům, a i ty si bude moci díky Lisabonské smlouvě kdykoli v budoucnu bez souhlasu národních parlamentů přivlastnit). Jak by společná imigrační politika sjednocené Evropy vypadala, raději neradno domýšlet. Na stránkách Eurabia.cz se na toto téma už před nějakou dobou rozepsal Benjamin Kuras, který předpověděl, že Unie bude díky euroústavě rozdělovat imigranty na základě kvót mezi jednotlivé země pod záminkou solidarity se státy staré patnáctky, které si už s přistěhovalci nevědí rady. Možná příliš odvážná předpověď, která se nemusí naplnit - ale v případě platnosti Lisabonské smlouvy bude Unie tento nástroj mít k dispozici a kdykoli jej bude moci využít. Pokud si bezhlavou imigrační politiku provádějí skandinávské země, Británie nebo Německo, nemusí nás to ještě tolik trápit. Byla-li by nám ale vnucená, což v případě přijetí Lisabonské smlouvy jistojistě bude, bude se nás problém přistěhovalectví týkat v mnohem větším měřítku, než si jsme nyní ochotni připustit.
Bude-li proto nová strana proti Lisabonské smlouvě, jak avizuje, má už z toho důvodu moji podporu.
Přesto si ale myslím, že by témata přistěhovalectví a imigrace měla nová strana ve svém programu explicitně zmínit. V dnešní době to chce sice politickou odvahu, právě ta ale - věřím - lidem kolem Petra Macha nechybí. Strana přece nemusí mít imigrační politiku jako jeden z hlavních bodů svého programu, stačí jen, když tento problém zmíní klidně na předposledním nebo posledním místě. Je totiž pravda, že Čechy mnohem více trápí jiná témata, která by se měla objevit na prvních příčkách programových tezí. Skutečně konzervativní a pravicová strana by ale na druhou stranu neměla problematiku imigrace opomíjet. Před čtyřiceti lety strčila před tímto problémem hlavu do písku britská Konzervativní strana, když exkomunikovala svou vycházející hvězdu Enocha Powela, který jako první na problém upozornil ve svém výborném a dosud citovaném projevu. O tom, že Enoch měl tehdy pravdu, pochybují dnes snad jen bigotní multikulturalisté.
Česká "středopravá" vláda se chová podobně neprozíravě a zmatečně a pro pravicové voliče je velkým zklamáním. Ministr vnitra Ivan Langer si pochvaluje Schengenský prostor, který umožňuje mimo jiné evropské sdílení teroristů a islámských radikálů, a třebaže byl České republice oficiálně vyhlášen džihád, raději vymýšlí nové barvy policejních vozů, které vydává za reformu policie. V jejím rámci pak státním orgánům posiluje pravomoci na úkor svobody jednotlivce tak, jak se za své vlády neodvážila ani sociální demokracie, což neradi přiznávají i někteří samotní politici ODS.
Ministři ODS až na dvě výjimky (Řebíček a Nečas) podpořili samostatnost muslimského a teroristického Kosova. Europoslanec Jan Zahradil chce vyškrtnout mudžáhidy ze seznamu teroristů, podporuje vstup Turecka do EU, stejně jako premiér Mirek Topolánek, který se kamarádí s tureckou proislámskou stranou premiéra Erdogana a jejíž zástupce si dokonce zve na kongres ODS. I jinak výborný senátor ODS Jaroslav Kubera jen přihlíží tomu, jak město Teplice, kterého je primátorem, pomalu skupují Arabové. Inu, peníze jsou až na prvním místě a důležitější je, když bohatí šejkové opraví fasády teplických domů a sem tam něco zafinancují. Že ale lázně odmítnou vstup české nevidomé dívce se slepeckým psem, protože by zvíře mohlo urazit lázeňskou klientelu z řad muslimů, pro které je pes nečistý, nikoho nezajímá. Ministr práce a sociálních věcí prosazuje pochybný antidiskriminační zákon a jeho ministerstvo dokonce utrácí peníze daňových poplatníků za brožurky, které zesměšňují argumenty těch, kteří podobnou směrnici odmítají. A aby toho nebylo málo, prosadil i zelené karty pro cizince ze třetích zemí, což bylo příliš velké sousto i na levicovou ČSSD.
"Pravicová" ODS také proti veškeré konzervativní rozvážnosti přenechala klíčová ministerstva nové levici v podobě zelených. Raději se zaměřila jen na ty rezorty, skrze které tečou peníze, to je totiž asi jediné, co ji ještě zajímá. Ministerstvo školství raději svěřila proevropskému a proněmeckému Ondřeji Liškovi a odsoudila tak mladé generace k výchově k multikulturalismu a dalším levicovým experimentům. Hyperaktivní zelená ministryně pro menšiny Džamila Stehlíková zase vymýšlí jeden hloupější nápad za druhým, který je i pro tolerantní českou veřejnost mnohdy za hranicí vkusu. Zelený ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se omlouvá za kdejakou karikaturu Mohameda, vylepenou kdesi na odpadkovém koši v Brně a islám hájí slovy, že "bomby za časů Mohameda neexistovaly". Tentýž ministr pak s dalším "pravdoláskovcem" Alexandrem Vondrou před Čechy obhajuje nutnost vzdání se státní suverenity ve prospěch stále bytnící Unie.
A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. ODS nesplnila své sliby voličům, zklamala a ztratila nejdůležitější - střední - třídu a porušila snad v každém možném bodě dohodu, kterou s voliči před volbami uzavřela. V politických názorech se posunula do středu, v reálném počínání je pak téměř k nerozeznání od ČSSD, protože alfou a omegou mnoha jejích politiků je jen rozehrávání vlastních kšeftíků. Myšlenky a ideje vzaly dávno za své.
Eurabia.cz už před krajskými volbami nedoporučovala volit ODS a v případě voleb do Senátu podpořila jen ty kandidáty, kteří se otevřeně postavili proti Lisabonské smlouvě. Další vývoj v ODS pak dal našim názorům jen za pravdu. Odchod čestného předsedy Václava Klause či dvouhodinový neuvěřitelný a demagogický výstup Topolánkova křídla v závěru kongresu ODS, kdy staronový předseda zmanipuloval delegáty k podpoře usnesení, které mu otevírá dveře pro ratifikaci Lisabonské smlouvy i přes stále platící zákaz předešlého kongresu, bylo pak už jen smutným obrázkem toho, jak hluboko ODS ve své touze po moci klesla. ODS už nehájí zájmy voličů či národní zájmy. Hájí jen svůj vlastní zájem zůstat u moci.
Poučí-li se nová strana z nezdarů ODS a hlavně zabrání-li díky šikovnému nastavení stanov příchodu kariéristů, kteří by ji chtěli využít jako výtah k moci, má šanci pravicovou scénu ovládnout a ODS odsunout do pozadí. Názory, které prezentuje, by už nyní měly vést voliče - a věřím, že i řadu příznivců a čtenářů Eurabia.cz - k její podpoře. Přejme si ale, aby v programu strany našly jasného zastání i ty myšlenky, které hlasitě odsuzují multikulturalismus a jiné levicové bludy a vyslovují se pro opatrnou a důslednou imigrační politiku. Takové hlasy totiž na české politické scéně chybí.
autor je šéfredaktorem Eurabia.cz