Klaus: Hlavním úkolem české armády je obrana naší země
Pane prezidente, letos je tomu deset let, co Česká republika vstoupila do NATO. Jak jako vrchní velitel ozbrojených sil vnímáte a hodnotíte změny, kterými naše armáda za uplynulé období prošla?
Změny jsou velké a viditelné. Armáda zvládla svou vlastní profesionalizaci. Je stabilizovaná, moderně vybavená a moderně vyzbrojená. Zahraniční mise jí dávají novou motivaci a zkušenost. Už se začíná umět i domluvit v cizích jazycích. Ale změny musí pokračovat, nejsme u konce a jestli si to někdo myslí, pak se mýlí. Armáda získává kredibilitu u veřejnosti, ale nesmí si to různými chybami kazit.
Jako hlava české delegace se zúčastníte dubnového summitu NATO. Kromě jiného by zde měl být i nově zvolený americký prezident Barack Obama, Francie deklarovala svůj záměr navrátit se do vojenských struktur Aliance. Co Vy osobně očekáváte od setkání s nejvyššími představiteli partnerských zemí i od vlastního summitu?
Průlomový summit to podle mého názoru nebude. Nový americký prezident asi bude více standardním americkým prezidentem, než se zdálo ve volební kampani. Zůstane-li např. ministrem obrany Robert Gates, nečekám v této oblasti žádné revoluční změny. Francie tento svůj záměr deklarovala už letos v Bukurešti, ale zatím se toho moc nestalo. Počkejme proto s hodnocením. Setkání tohoto typu je ale vždy důležitým místem pro výměnu názorů. Na summitu v roce 2008 hlavně šlo o rozšíření o Albánii a Chorvatsko, o zklamání z postoje Řecka vůči Makedonii, o spory ohledně Ukrajiny a Gruzie. Dominovalo také téma Afghánistán, ale nic výrazného se v tomto ohledu – kromě slov - nestalo.
Tento rok si rovněž připomínáme 60. výročí založení Severoatlantické aliance. Nyní je však v Evropě i ve světě jiná politická i vojenská situace než při jejím založení. Jaké jsou z Vašeho pohledu hlavní úkoly Aliance v současné době, případně v blízké budoucnosti, kdy jsme konfrontování s novými globální bezpečnostními výzvami jako jsou například námořní pirátství nebo nedávné události v indické Bombaji?
Severoatlantická aliance se musí nové situaci přizpůsobovat, relativní „snadnost“ vymezení nepřítele z doby studené války však už asi nikdy nebude. Nemyslím, že se aliance začne zabývat námořním pirátstvím a stejně tak si nemyslím, že události v Bombaji má řešit Aliance. Nemá být pohotovostním četníkem světa, který když se někde něco stane - rychle zasáhne. Aliance musí zůstat u klíčových témat naší doby. Zodpovědnost politického vedení aliance – a i o tom bude dubnový summit – je obrovská.
Ke stávajícím 26 členům NATO by se zanedlouho mohlo připojit Chorvatsko či Albánie, hovoří se však o možnosti v budoucnosti přizvat například i Gruzii nebo Ukrajinu. Jaký je Váš názor na další rozšiřování Aliance?
Byl bych velmi opatrný. Pro mne je klíčová politická vyspělost a stabilita budoucí členské země. Nesmí se stát, aby ta či ona nová členská země vtáhla Alianci do svých sporů se svými sousedy. Strašně fandím Ukrajině, ale je to země, ve které proběhlo za posledních pět let pět hlubokých politických krizí. Mám osobně rád prezidenta Juščenka, ale je-li jeho dnešní míra popularity v zemi menší než 10%, není to nijak povzbudivá zpráva. Stejně tak se obávám, co by se stalo loni v létě, kdyby byla Gruzie členskou zemí NATO. Pro mne je klíčem pro vstup obou těchto zemí jejich domácí stabilní demokracie.
Česká republika, respektive její armáda se angažuje v zahraničních misích na Balkáně, v Iráku a především v Afghánistánu. Hovoří se ale i o možném nasazení českých vojáků v Africe pod hlavičkou EU. Jedná se o poměrně širokou škálu úkolů, navíc ve velmi rozdílných geopolitických oblastech. Měla by Česká republika z Vašeho pohledu pokračovat v tomto trendu nebo se spíše soustředit či specializovat na jednu nebo dvě mise?
Nechci posuzovat technicko-organizační stránku velikosti našich zahraničních misí. Východiskem k jakékoli odborné úvaze musí být racionalita a smysluplnost těchto misí. Pokud bude pokračovat tak jednostranné a nevyvážené posuzování situace v různých zemích, jako to bylo v případě Kosova, Bosny a Hercegoviny, Iráku, kdysi dávno Kypru, atd., bude počet misí narůstat. Z naší strany bude třeba si velmi pečlivě vybírat. Hlavně se ale nesmí zapomínat na to, že primárním smyslem naší armády nejsou její účasti v zahraničních expedicích. To je jen doplněk jejího hlavního poslání, kterým je obrana naší země, i když si to někteří tak nemyslí.
V posledních letech se stále častěji hovoří i o bojových skupinách Evropské unie. Jaký je Váš názor na tuto záležitost?
Jsem zásadně proti přesouvání dalších a dalších kompetencí do Bruselu, proto nevidím důvod zdvojovat NATO a budovat paralelní struktury. Kdo však chce mít z EU stát, ten si jistě přeje i evropskou armádu. Já nikoli.
Pane prezidente, děkuji za rozhovor.
Michal Zdobinský, ATM, 9. ledna 2009