Zdá se, že každá kritika unie vytváří v hlavách svých příznivců představu velezrádného útoku na samu existenci zárodečného evropského státu a tím i rudou mlhu před očima. Přitom list pana Barbera původně navrhoval niceskolisabonskou smlouvu zahodit do koše a po irském odmítnutí ji považoval za mrtvou. Vždyť by také, kdyby socialistická vláda Jejího Veličenstva splnila slib, proti ní v Anglii hlasovalo ne méně než 70 procent občanů.

Problém je asi v tom, že bruselští dopisovatelé novin jaksi ex offo tak dlouho píšou o tom, co se děje v Bruselu a unii, až to všechno začnou možná maně považovat za důležité a samozřejmé podle hesla, co je, být musí. Připomínají mi vědce zkoumající vývoj vesmíru a života, kteří také považují sám vývoj a pohyb za deus ex machina.

Jak se však do toho připletl chudák Josef Švejk? Podle novinářského stereotypu zřejmě jen proto, že je Czech a blbeček. Asi jako přihlouplý Forrest Gump, jehož byl Dobrý voják nešťastnou předlohou. Sám Hašek si jednou postěžoval, že zaslechl, jak kdosi říká „Seš blbej jak Švejk“, a začal mít vážné pochyby, zda se mu podaří poctivý charakter Švejka vykreslit tak, jak opravdu chtěl. Vinu na jeho dobromyslném blbství nese jistě i nešťastný národní Lada.

Nevím, jak je v Anglii tohle povrchní a hloupé chápání Švejka rozšířené, protože Angličané mají vskutku výjimečný smysl pro humor, a to i humor na výsost absurdní, tedy vlastně haškovský, vyplývající z nihilistického přístupu ke státní moci a byrokracii. Každá vláda je Angličanům jenom odporná nezbytnost a zbytnělá byrokracie podle nedávno vydaných pamětí historika Roberta Conquesta dnes přímo ohrožuje západní civilizaci. Jenomže pro Angličany je „velká světová válka“ především tragická, byla to jatka, nejde však o absurditu, šlo přece o spravedlivý zápas západní liberální civilizace proti pruskému nelidskému imperialismu.

Chápat Haškovo geniální dílo, jež není jen jeho, vždyť je také kvintesencí českého hospodského humoru, pouze jako jednoduchý pacifistický a protiválečný román, jako předchůdce Remarqua, je samozřejmě snadnější než pochopit nekonečnou a válku přesahující absurditu zbyrokratizovaného mnohonárodního Rakouska, jehož válečná mašinerie v týlu posloužila autorovi k satirickému vyjádření totálního odcizení, podobně jako jeho dvěma „českým“ kolegům, jimž stačil zlověstný byrokratický aparát v době míru, snad i proto, že psali v převážně českém prostředí německy.

Střet s nepochopitelnou byrokracií Kafkova Procesu i Kubinova šílená Země snivců vyvolávají děs, zatímco inteligentní Švejk vyvolává veselí a radost z nesmyslu. Zajímavé, že tak právě v Čechách vzniká nové pojetí moderní literatury: absurdního hrdiny v absurdním světě na rozdíl od dávného normálního hrdiny v neuchopitelně podivuhodném světě. Není ovšem pro cizince snadné pochopit nepochopitelné chování a mimikry v absurdním světě, které my tak dobře známe i z pozdějších švejkiád.
Švejk byl první euroskeptik Je tu ještě třetí, Švejkova národní dimenze odcizení, se kterou se na svém území začínají Angličané teprve seznamovat prostřednictvím kosmopolitního Londýna, problémů s politickým islámem a Evropskou unií. Unií sice nemilitaristickou na rozdíl od starého mocnářství, ale stejně absurdní jako karikovaná chobotnice rakouské nadnárodní byrokracie.

Jestliže takovým euronovinářům jako Tony Barber připadá Klausovo chování podivné a jeho úsměšky nad povinnou státní ideou unie iracionální, není divu, že se chovají stejně jako kdysi Švejkovi nadřízení, kteří jej prohlásili za blba. Nechtěně tak složil prezidentovi srovnáním se Švejkem poklonu. Prezident totiž obdobně jako Haškův Švejk projevuje neúnavný životní kritický elán a zároveň častou rezignaci vůči nadšencům imperiálního evropského schlamperei, protože si je vědom stejně jako Švejk, že s nimi opravdový dialog možný není. Tehdy jako teď.

Barber ani netuší, že prvním euroskeptikem nebyl žádný blázen, ale Čech Josef Švejk.

***

Prezident obdobně jako Haškův Švejk projevuje neúnavný životní kritický elán a zároveň častou rezignaci vůči nadšencům imperiálního evropského schlamperei

 

reklama