Klasický liberalismus považuje za největší politickou hodnotu svobodu. Za cíl politické společnosti považuje ochranu svobody jednotlivce a jeho přirozených práv, mezi nimiž těmi hlavními jsou právo na život, osobní volnost a soukromé vlastnictví.

Klasický liberalismus tudíž nelibě hledí na státní regulace, které svazují či porušují svobodu jednotlivce nakládat se svým majetkem. Odpor proti jaderné energii či jaderným elektrárnám, odpor proti lovu velryb, odpor proti kácení pralesů a zúrodňování půdy či zvýšená ochrana zvířat před právy lidí upravovat své pozemky jsou tedy fenomény, na které klasický liberalismus hledí nelibě.

Znamená to, že klasický liberalismus stojí na straně „práva“ a „svobody“ znečišťovat životní prostředí různými exhaláty a emisemi?

Nikoli. Klasický liberalismus stojí na straně vlastnických práv, tudíž jakékoli poškozování života, zdraví či vlastnictví někým jiným je pro něj nesprávné. Znečišťuje továrna majetek, pozemek či zdraví někoho v jejím okolí? Pak onen člověk má mít právo a možnost chránit sebe a svůj majetek soudní cestou a vyžadovat od oné továrny kompenzaci za zničení svého majetku a zdraví, případně až zastavení jejího provozu.

Klasičtí liberálové chrání majetek

Jinými slovy, klasicky liberální ochrana životního prostředí je přes lepší a dokonalejší vynucování vlastnických práv. Cestou k ochraně životního prostředí je privatizace onoho prostředí, aby každý les, louka, pole, vodní plocha měly svého vlastníka, který bude mít vlastní zájem na tom, aby jeho majetek nebyl poškozován.

Konzervatismus lze definovat mnohem obtížněji; není ideologií, nýbrž spíše postojem ke člověku a společnosti, způsobem přemýšlení o nich. Konzervatismus preferuje známé, tradiční a vyzkoušené před neznámým, nejistým a nevyzkoušeným. Domnívá se, že člověk není dokonalý, nýbrž je bytostí morálně nedokonalou a intelektuálně omezenou. Civilizace a společnost jsou křehkými útvary, neustále ohrožovanými impulsy ke zlému v člověku a lidech. Zlo z člověka a tudíž ani ze společnosti nikdy nelze definitivně vymýtit, a proto jakákoli lidská společnost bude vždy víceméně nedokonalá. Přitom, samozřejmě, politickými prostředky nelze na zemi vybudovat ráj, lze ale na způsobit peklo. Státní moc by měla být tudíž omezena; stát by měl být v rámci svých pravomocí silný, ale množství těch pravomocí by mělo být omezeno. Stát by se měl omezit na garantování práva a pořádku, ale neměl by mít ambici společnost nějak formovat. Měl by chránit to, co je, a co spontánně vzniká, nikoli politickými experimenty tvořit novou společnost.

Ochrana životního prostředí jako konzervativní projekt

Praktické postoje konzervativců jsou různé. Jsou konzervativci více paternalističtí, požadující energičtěji jednající stát na ochranu konkrétních komunit, a pak jsou konzervativci více liberální, kteří méně důvěřují státu a mají z něho a jeho experimentů obavu. Proto i na ochranu životního prostředí mají konzervativci různé názory. Obecně, jsou méně liberální a více paternalističtější než klasičtí liberálové, ale zároveň jsou méně etatističtí a globalističtí než socialisté a environmentalisté.

Především je však nutno říci, že ochrana – tj. konzervace – životního prostředí konkrétních lidí je navýsost konzervativním projektem. Ochrana životního prostředí je stejně konzervativní jako ochrana všeho ostatního, co je konzervativcům drahé – rodiny, vlastnictví, kultury, morálky, tradice – tj. všeho toho, co dělá naši společnost naší společností.

Konzervativci mohou požadovat více zákazů a místních regulací, než by si přáli klasičtí liberálové. Ve svých cílech jsou tudíž blíže environmentalistům než klasickým liberálům. Co se však týká motivace a prostředků, jsou blíže liberálům. Od levicových environmentalistů je oddělují dva rozdíly.

Za prvé, konzervativci chrání životní prostředí pro člověka. Na prvním místě jsou konkrétní lidé, ne abstrakce jako ekosystém. Na druhou stranu environmentalisté chtějí chránit životní prostředí pro životní prostředí, ekosystém pro ekosystém. V pohledu mnohých radikálních environmentalistů je člověk škodnou, před kterou má být příroda chráněna. V pohledu konzervativců má být příroda chráněna pro lidi.

Druhý rozdíl mezi konzervativci a levicovými environmentalisty je ten, že ti první myslí a jednají lokálně, zatímco ti druzí myslí a chtěli by jednat globálně. Konzervativci jsou stoupenci decentralizace a globální regulace odmítají. Na druhou stranu levicoví environmentalisté milují globální zákazy a příkazy, jakož i vytvoření globálních nadnárodních institucí.

V některých situacích tak mohou konzervativci více souhlasit s environmentalisty než s liberály, ale v otázce, zda restrikce lidské svobody za účelem ochrany životního prostředí mají být spíše na nižší než vyšší úrovni, zda spíše na lokální než globální, budou konzervativci a klasičtí liberálové souhlasit spolu více a společně budou odmítat sen levice, kterým je vytvoření globální, celosvětové autority regulující naše životy pro naše dobro.

 

www.obcinst.cz

reklama