Za klimaticko-energetický balíček EU draze zaplatíme
Klimaticko-energetický balíček EU je produktem současné dominantní euroamerické ideologie environmentalismu. Ta člověka nepovažuje za rozvážného hospodáře, ale vykládá jej jako tvora, který svému prostředí cíleně škodí.
Vypjatý environmentalismus nahradil levicový třídní boj minulého století moderním, ale stejně levicovým bojem o planetu. A podobně jako jsou v třídním boji revoluční masy vedeny vybranými elitami, nositelem boje o planetu jsou zelené politické elity a environmentalistické nevládní organizace. Toxicita ideologie environmentalismu spočívá v tom, že se tváří neideologicky, že se povyšuje nad spory politických proudů, jež považuje za překonané relikty minulého století, a buduje svoji atraktivitu obhajobou čehosi, co není ani pravé, ani levé, ale co nás "přesahuje" a má "planetární dimenzi". Praktickým výsledkem této ideologie není zvyšování blahobytu lidské společnosti, ale cesta k regulaci lidských svobodných aktivit a následně k chudobě.
Energeticko-klimatický balíček je exemplárním příkladem tohoto myšlenkového schématu už formou svého vzniku. Politický závazek k němu byl přijat arbitrárně předsedy vlád na Evropské radě v březnu 2007. Bez demokratické diskuse ve svých parlamentech a vládách, bez rozumných odhadů, čeho dosáhneme a za kolik. Dnes a v budoucích letech budeme čelit drahým důsledkům tohoto rozhodnutí.
Čím nás tento balíček (mimo jiné) poškodí? Zavazuje členské státy EU povinně vyrábět elektrickou energii i z obnovitelných zdrojů energie. Vítr sice fouká zadarmo a slunce zadarmo svítí, to je pravda, ale přeměnit tyto potenciální zdroje energie v reálnou energii je velmi drahé. Rozdíl v ceně zaplatí spotřebitel nejen v účtu za elektřinu, ale v ceně každého výrobku, který musí koupit. Jaderná energetika stále zůstává zakázaným ovocem. Balíček zavádí systém obchodování s emisními povolenkami na aukcích. Cena povolenek se v budoucnu promítne do ceny a zdraží produkty firem, jež při své výrobě uvolňují do ovzduší oxid uhličitý.
Poškozen bude opět spotřebitel, ale také konkurenceschopnost firem v globálním měřítku. S ohledem na to, že se zbytek světa k energeticko-klimatické doktríně EU nechce připojit, je téměř jisté, že zdejší firmy buďto ztratí konkurenceschopnost a zkrachují, nebo utečou z Evropy. Draze za to zaplatíme.
15.01.2009, Reflex