Dnešní největší stavitelé mešit? Francouzští starostové
V západní Evropě rostou nové mešity jako houby po dešti. Jen ve Francii je rozpracováno na 150 objektů, které jsou často příznačné svou megalománskostí. Islám se již dávno stal druhým největším náboženstvím v zemi a starostové francouzských měst přispívají ze 30 % na výstavbu mešit a islámských center z veřejných zdrojů. Radnice pomáhají zejména se zařazením nových „kulturních center“ do územního plánu a se získáním pozemků, což je pro projekty klíčové. Finanční sponzoring od států jako Saúdská Arábie, Alžírsko, Maroko nebo Turecko pokrývá obvykle 50 % stavebních nákladů a zbývajících 20 % je financováno ze sbírek uvnitř tuzemských muslimských komunit.
Ve Francii dnes již každé větší město má nebo připravuje stavbu své mešity. Náklady jdou do milionů eur. Bývalý předseda Francouzské rady muslimského ritu Dalil Bubakör na jedné straně s potěšením konstatuje, že dnes nevětšími staviteli mešit jsou starostové francouzských měst bez ohledu na svou politickou příslušnost, na druhé straně vyjadřuje obavy, že údržba tak grandiózních okázalých svatostánků se v budoucnu zřejmě neobejde bez dalších příspěvků z veřejných financí. I když ve Francii platí tzv. „zákon z roku 1905“ o oddělení státu a náboženských institucí zamezující státní finanční podporu jakémukoliv náboženství, starostové využívají různé obezličky, které hrají na to, že mešity představují jako kulturní, a ne náboženská centra. A kultuře, zejména multikulturní, už státní podporu přiznat lze, přičemž je to i žádoucí.
Přesto, že zdaleka ne všichni příslušníci francouzských xenonárodnostních muslimských komunit navštěvují mešity pravidelně, o svátcích jsou plné k prasknutí. Kromě mešit poukazují neméně ostentativně na institucionalizaci islámu v ulicích francouzských měst zahalené ženy či restaurace se stravou halal – jídelníčkem podle islámského práva či orientální ležérnost cizineckých řidičů.
z francouzštiny přeložil -bj-