V obdobném kontextu se říká, že revoluce požírá své děti. Bude to platit i pro Evropskou unii, i když jde tady o inverzní "revoluci" nikoliv zdola, ale shora.

 

Není pochyb o tom, že Saša Vondra je – stejně jako Schwarzenberg a Kocáb - Havlův muž. Obdobně i sponzor Bakala. Že k němu pocítil lžilásku i Topolánek, tak tato lžipravda nejvíce zasáhla voliče ODS, viz zde.

Saša Vondra vybral svého kamaráda jako autora instalace, která má v bruselské budově Rady EU reprezentovat Česko po dobu jeho předsednictví. Učinil tak nepochybně proto, že tento muž reprezentuje vše, co je absolutně cizí vidění světa nynějšího prezidenta Václava Klause. Je to postmoderní provokatér s kosmopolitním cítěním, který okázale útočí na konformní symboly.

Ja mám v živé paměti, jak s otcem tehdejšího ministra Rumla natíral sovětský tank na růžovo. Připadalo mi to laciné a neuctivé. Pak také posadil svatého Václava na břicho chcíplé kobyly. Tato socha byla instalována za podpory doktorky Dagmar Havlové, švagrové Václava Havla a majitelky Lucerny, jež uzavřela s umělcem dohodu, podle níž má dílo viset v Pasáži Lucerna do doby, než nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.

Naštěstí David Černý má kromě neuctivosti k symbolům a sklonu k exhibicionismu a hyperaktivitě i svobodnou a nespoutanou duši. A tak se jeho angažmá obrátilo proti symbolům zadavatelů. Neodpustil si sice u karikatury České republiky ironizovat Václava Klause, což je „evropsky žádoucí“, ale zároveň satirizoval i ostatní státy způsobem, který Evropu ukazuje jako předsudky rozdrobený kontinent. A to už není očekávaný loajální, konformní a angažovaný postoj, jenž by devótně glorifikoval sjednotitelské ambice Evropské unie.

Od Černého se nedala očekávat žádná výtvarně pojatá Óda na radost nebo epos o europředsednictví v platickém vyjádření. Nakonec se u něj svobodomyslnost musela zákonitě střetnout se zkostnatělostí instituce a velikášstvím jejích protagonistů. Plastika pana Černého jako bumerang dopadla na hlavy svých zadavatelů, tedy české vlády.

Ano, jsou to amatéři, že něco takového dopustili. Ale nestyďme se za to, nejde o žádnou českou ostudu. Naopak. Ostudu si trhli čeští euronadšenci či eurokolaboranti. Česko bylo představeno v Bruseli jako svobodomyslná země, která nastavila zrcadlo chimérickým integračním ambicím. A učinilo to natolik nepřehlédnutelným způsobem, které české předsednictví jinak dozajista nepřinese.

Samotný název Entropa je geniální. Entropie znamená míru nepořádku, deficitu řádu, který se dá pokládat za zmatek, a může znamenat také, že systém je informačně vyprázdněný, tedy beze smyslu. Jen tak na okraj, největší entropii mají černé díry (hypotetické kosmické objekty). I toto spojení není od věci, když se zamyslíme nad osudem daní, které mizí v dalším přerozdělovacím stupni.

A tak chvála umění. A to i tomu, které se nám nelíbí. Stačí, když když není pod diktátem jakékoliv ideologie. Takový umělec pak klidně i bezděky zpodobní nahého císaře. Já jsem si vždy v souvislosti s Evropskou unií vybavoval Babylónskou věž. Teď už to navždy pro mě bude Entropa. Entropa v Bruseli...