Petříkův politicky nekorektní průvodce konzervativní revolucí Reagana a Thatcherové
Přestože se v poměrně nedávné minulosti na tuzemském knižním trhu objevilo slušné množství literatury věnované někdejšímu americkému prezidentu Reaganovi i bývalé britské premiérce Thatcherové, práce, která by zastřešila činnost obou velikánů konzervativní politiky však dlouhou dobu českému čtenáři chyběla.
Tento dluh byl poprvé částečně splacen „trojbiografií“ Johna O´Sullivana „Prezident, papež a premiérka“, největší splátku ovšem zatím předložil historik a politolog Lukáš Petřík, svou knihou „Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana“.
Tomuto titulu, vydanému Centrem pro studium kultury a demokracie, bych úvodem paradoxně vytkl jeho název. Recenzemi či anotacemi nepolíbený čtenář z něj totiž nepozná, že Petříkova práce nepojednává pouze o Thatcherové a Reaganovi, ale že poskytuje solidní vhled do problematiky anglosaského konzervatismu jako celku.
Osudy a především pak vlastní politická činnost hlavních objektů Petříkova zájmu slouží autorovi jako jádro práce, kolem kterého nabaluje související informace. Tento postup čtenář shledá velmi šťastným, protože Petříkovi umožňuje zmiňovat se více či méně podrobně o rozdílných proudech v konzervativním hnutí a zasazovat je do kontextu politické historie i současnosti. V neposlední řadě je z těchto souvislostí znát, jak popisované směry ovlivnily právě „železnou lady“ nebo „Gippera“
Zvolený přístup Petříkovi dovolil připomenout čtenářům například polozapomenutou hvězdu britského konzervatismu Enocha Powella, nastínit smýšlení tzv. paleokonzervativců okolo patriota a „rebela“ Pata Buchanana, či znepokojivě konstatovat dnešní vyprazdňování konzervativní agendy takřečenými neokonzervativci. Při svém výkladu se však autor nenechává unést a vždy udržuje onu thatcherovsko reaganovskou nit, vinoucí se jeho prací.
Petřík jde ovšem dále. Hned v úvodních částech knihy vysvětluje samotné principy anglosaského konzervatismu, staví jej do srovnávací polohy s konzervatismem kontinentálním a všímá si jeho vztahu s klasickým liberalismem. Autor sestupuje ke kořenům. Přes Burka, Disraeliho či Bismarcka se dostává až k jižanskému konzervatismu, jehož základ je od klasického anglosaského konzervatismu poněkud odlišný.
Široce pojatý úvod může nicméně působit jako dvousečná zbraň. Zatímco politologický fajnšmekr si přijde na své, dovedu si představit, že běžný čtenář mnohé pasáže první kapitoly přeskočí, aby se rychleji dostal ke „konkrétnímu“. V případě úvodní kapitoly by asi méně znamenalo více.
Těžiště Petříkovy knihy spočívá v podílu Thatcherové a Reagana na konzervativní revoluci, jak je nazýván proces oslabování světové levice v osmdesátých letech. Petřík správně poukazuje na skutečnost, že boj obou protagonistů nebyl veden pouze proti Sovětskému svazu a komunismu východního bloku, ale i proti západní nové levici šedesátých let. Proti kulturní levici, která již tehdy začíná razit agendu multikulturalismu, feminismu, popírání tradičních hodnot a prosazování politické korektnosti.
Lukáš Petřík postupuje v případě osudů Thatcherové a Reagana srovnávací metodou. V uzavřených kapitolách podrobně rozebírá jejich ideové zázemí a politické začátky, zahraničně politické směřování,správu vnitřních záležitostí, hospodářskou politiku, ale popisuje také specifika, s nimiž se „Ronnnie“ a „Maggie“ potýkali. Jako dva z mnoha příkladů uvádím Reaganovo krocení „krajních pravičáků“ ve své administrativě nebo vztah Thatcherové k evropské unifikaci. Vše opřeno o bohaté množství cizojazyčných i českých pramenů, literatury, článků a čísel.
Ačkoliv Petřík sympatie k Thatcherové a Reaganovi nezakrývá, nečiní mu problém poukázat na dílčí neúspěchy jejich vládnutí.
Jakožto bytostný konzervativec, autor neopomíná vliv rodiny, přátel a domácího prostředí na hodnotovou orientaci obou politiků. Připomíná také, že konzervativní revoluce zaznamenala rychlý vzestup i díky podpoře mnoha dalších osobností politiky a veřejného života. V textu se tak objevují „stará známá“ jména – William Buckley, Joe McCarthy, Barry Goldwater, Enoch Powell, Jan Pavel II, Augusto Pinochet, Pat Buchanan, Paul Volcker a mnoho dalších.
Thatcherová a Reagan zde představují pomyslné slunce, kolem něhož se otáčí galaxie konzervativní politiky druhé poloviny dvacátého století.
Pozitivní vedlejší efekt spatřuji v politicky nekorektních postojích autora. Petřík se poctivě vypořádává hned s několika ožehavými tématy. Nesouhlasí kupříkladu s mediálně protlačovanou vizí šedesátých let jako zlatého věku svobody, nebojí se postavit na stranu Enocha Powella, dodnes nenáviděného multikulturními fanatiky, ani zaujmout nemainstreamový postoj k jižanské konfederaci.
Pokud je laskavý čtenář unaven politicky korektními komentáři současné mediálně politické arény, mohu mu Petříkovu práci, opatřenou předmluvou prezidenta Václava Klause, vřele doporučit.
Europoslanec Hynek Fajmon v anotaci o Petříkově knize píše, že „by neměla chybět v knihovně žádného příznivce konzervativní politiky“. S tím se nelze než ztotožnit.
Newsletter Centra pro ekonomikua a politiku leden 2008
/titulek redakce EUportal.cz/
Titul / Konzervativní revoluce
Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana
Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana
Doporučená cena: 249,- Kč
Cena po slevě: 212,- Kč
Cena pro předplatitele: 187,- Kč
Odkaz idejí Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana je i po pádu reálného socialismu stále aktuální. Nemalá část veřejnosti i politiků u nás i v zahraničí se ze selhání komunismu a socialismu nepoučila a stále věří v to, že je správné jednotlivce řídit byrokratickými nařízeními shora a že je možné rozmanitým národům nadekretovat jednu vládu a jedna unifikující pravidla. I proto jsem rád, že vychází nová kniha historika a politologa Lukáše Petříka, která připomíná dílo obou velkých státníků dvacátého století.
Václav Klaus
prezident České republiky
Margaret Thatcherová odešla z funkce britské premiérky v roce 1990, Ronald Reagan o rok dříve. A přestože nás od jejich odchodu z vrcholné politiky dělí již téměř dvacet let, jejich odkaz stále vyvolává rozsáhlou diskusi. Je to logické, protože žijeme ve světě, který tito dva politikové výrazně ovlivnili a v mnoha směrech přímo stvořili.
Kniha Lukáše Petříka se věnuje především ideovým základům jejich politiky. Vztah mezi konkrétními myšlenkami a reálnou politikou byl právě u Thatcherové a Reagana velmi silný. Českému čtenáři může tato kniha poskytnout velmi dobrý přehled o fenoménu tzv. konzervativní revoluce. Proto by neměla chybět v knihovně žádného příznivce konzervativní politiky.
Hynek Fajmon
poslanec Evropského parlamentu za ODS
PhDr. Lukáš Petřík (*1981) je novinářem a externím spolupracovníkem Centra pro ekonomiku a politiku. Přispívá do tištěných i internetových médií, jako jsou např. Mladá fronta Dnes, Euro, 51 pro, Revue Politika, Newsletter Centra pro ekonomiku a politiku, Revue Prostor, Parlamentní zpravodaj, Konzervativní listí, Agora, Portál, Konzervatívne listy, Neviditelný pes, EUportal.cz a Virtually. Vystudoval obor historie-politologie na FF UK. Specializuje se na anglosaské a české pravicové myšlení, problematiku EU, vztah demokracie k národnímu státu, teorie totalitarismu, mezinárodní vztahy a dějiny 20. století. Na Ústavu světových dějin FF UK obhájil diplomovou a posléze rigorózní práci Fenomén konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana a její ideové základy, která nyní vychází knižně.
Informace o knize
Ediční řada: Politika a společnost
Číslo publikace: 287
Vydání: 1.
Formát: brožovaná vazba, 268 stran
ISBN: 978-80-7325-167-3
Rok vydání: 2008
Dostupnost: na skladě
knihu možno objednat zde: