Ad 1) Předem daná pravidla Evropské unii říkají, že Lisabonskou smlouvu musí schválit všechny státy, jinak nemůže vejít v platnost. Vzhledem k tomu, že Irové smlouvu odmítli v referendu, podle pravidel by tedy měl být Lisabon zamítnutým dokumentem. To, že politici Evropské unie nerespektují svá vlastní pravidla, pokud jim nehrají do karet, je smutným a alarmujícím faktem. Lisabonská smlouva je navíc svou podstatou prakticky stejná, jako euroústava, kterou zamítli občané Francie a Nizozemska v roce 2005. Brusel se tedy opakovaně snaží prosadit své zájmy bez ohledu na přání voličů.

Ad2) Stejně jako v odmítnuté euroústavě, je i v nové smlouvě celkem 68 nových případů, kdy stačí ke schválení použít tzv. řádný legislativní proces namísto mimořádného. To znamená, že by místo dosavadní jednomyslné shody stačila většina, a tudíž členské státy ztrácejí v těchto případech právo veta. Nutno dodat, že předchozí smlouva z Nice zavedla takovýchto případů 46, Amsterodamská smlouva 24, Smlouva o Evropské unii 30, Jednotný evropský akt 12 a Římská smlouva 38. Lisabonská smlouva tak v tomto směru zašla zdaleka nejdál.

Ad3) Článek 5 říká, že „členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada opatření, zejména hlavní směry těchto politik." Zároveň však v článku 3 stojí, že „Unie má výlučnou pravomoc...ve stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu."

Navíc je v LS „Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně."

Ad 4) Smlouva umožňuje Evropské radě přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v určitých oblastech rozhodovat kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti.

„Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie, že Rada přijímá legislativní akty zvláštním legislativním postupem, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto akty řádným legislativním postupem."

Aby tomu státy zabránily, musí jejich národní parlamenty protestovat do šesti měsíců, jinak rozhodnutí Rady vejde v platnost. Jejich souhlas tak vůbec není potřeba, čímž Lisabonská smlouva umožňuje Radě měnit samu sebe. K takovým oblastem patří například spotřební daně.

Ad 7) Energetika je zařazena mezi sdílené pravomoci členských států a Unie. Podle LS může Rada a Evropský parlament přijmout většinovým způsobem (souhlas ČR tedy ne třeba) opatření k dosažení cílů, mezi něž patří „podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie". V současné době neefektivní a drahé zdroje energie (a pro přírodní podmínky v České republice často nevhodné) tak mohou rozhodnutím EU opět zvýšit cenu elektřiny. Také zde ČR ztrácí právo veta.

reklama