Izraelský holocaust?
27. ledna 1945 osvobodila Rudá armáda vyhlazovací tábor Osvětim, symbol vraždění evropských Židů za druhé světové války. O více než 60 let později Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu a od roku 2006 je toto datum zaznamenáno i v oficiálním kalendáři České republiky jako její památný den. Podobně si toto výročí připomínají četné další státy.
Termín holocaust, v hebrejském ekvivalentu šoa, má svůj význam. Není obecným termínem pro vraždění, ničení, zvěrstva a genocidu, aniž by však svým zvláštním obsahem jakkoliv snižoval rozsah a dopad takových hrůz, ať k nim došlo kdykoliv a kdekoliv. Holocaust, šoa, je označením genocidy zvláštního druhu, jíž padlo za oběť na šest miliónů Židů a statisíce Romů v zemích pod nacistickou nadvládou.
Je termínem pro koordinovaný, státní mocí organizovaný proces, plynule vedoucí od rasistické ideologie k právní diskriminaci, vyloučení sociálnímu, ekonomickému, masové loupeži a nakonec hromadnému, průmyslově pojatému vyhlazování řešenému jako technický problém.
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun ve svém ani ne týden starém poselství k letošnímu Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu mimo jiné řekl, že "musíme pokračovat ve zkoumání příčin selhání celého světa, jenž nedokázal zabránit holocaustu a dalším masovým krutostem. Jen tak můžeme vyhladit antisemitismus a další formy intolerance. Musíme nekompromisně bojovat proti popírání holocaustu a jasně vystupovat proti fanatismu a nenávisti."
Je zvláštní slyšet tato slova pár dní poté, kdy k takovému popírání, k takovým projevům fanatismu a nenávisti došlo doslova před zraky všech - a ne již jen výroky notorických falzifikátorů historie a jejich neonacistických obdivovatelů. Válka v Gaze do značné míry rozdělila světové mínění a soudě podle světových médií, terčem kritiky se stal především Izrael.
Jako již tolikrát v blízkovýchodním konfliktu přitom byla převracena příčina a následek, akce a reakce. Demokratický stát a na něj útočící teroristické hnutí, veřejně proklamující jeho zničení - vše rovno. Shrňme to pod obrat "koloběh násilí" a vyčiňme Izraeli, že se odmítl smířit s roky trvajícím raketovým ostřelováním svého území, za mlčení jeho dnešních kritiků.
Izrael odsuzující aktivisté však nezůstali jen u protestů proti izraelskému vojenskému zásahu. Nezbytnou výbavou všech demonstrantů včetně těch v Praze před izraelskou ambasádou se stala hesla vyzývající k "zastavení holocaustu v Palestině". Fakticky se takovými předhůzkami nemá smysl zabývat - ti, kdo chtějí vědět, co znamenal holocaust, šoa, se to mohou lehce dozvědět.
Dokumentů je dost a navíc jsou stále mezi námi očití svědci, přeživší ty hrůzy. Obviňováni židovského státu z "holocaustu" je tak na stejné úrovni jako jeho popírání. V daném případě však nemáme co činit s neonacisty, ale i s lidmi považujícími se za humanisty, liberály, ochránce lidských práv a důstojnosti.
Loňský Den památky obětí holocaustu u nás proběhl v atmosféře zmařených a chystaných provokačních pochodů neonacistů v blízkosti synagog, ten letošní má jiný podtext: Připomínáme si ho s vědomím, že s termínem holocaust se dá propagandisticky manipulovat proti Židům a vlastně to nikomu nevadí. Zůstává urážka oběti nacistické genocidy židovského národa a přehlížený útok proti pravdě a paměti.
27.01.2009
Autor je ředitel Židovského muzea v Praze