Prezident Klaus může velmi jednoduše vyřešit problém Lisabonské smlouvy
Současné přemítání o tom, zdali, kdy a jak vnutit Irům nechtěnou smlouvu může velmi jednoduše vyřešit prezident Václav Klaus. Existuje totiž prezidentovo ústavní svaté právo smlouvu nepodepsat, neratifikovat jí, a tím ji definitivně potopit. Kromě toho, že jde o jeho ústavní právo a hájil by tím irské demokratické NE, potvrdil by tím i to, co slíbil ve své kandidátské řeči, na jejímž základě byl zvolen prezidentem, kde pravil: "Přeji si, abychom naši zemi předali budoucím generacím jako suverénní, sebevědomý, demokratický a prosperující stát svobodných občanů a jako stát ze své vlastní vůle spolupracující s ostatními demokratickými státy Evropy i světa."
Po přijetí Lisabonské smlouvy by již Česká republika nebyla suverénním a demokratickým státem, což jsou základní prvky našeho ústavního systému, a proto by měl prezident plné morální právo Lisabonskou smlouvu nepodepsat a tím ji definitivně pohřbít, protože bez jeho podpisu nemůže vejít v platnost.
Nejednalo by se o žádné zneužití pravomoci, protože prezidentův ústavou daný slib zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Prezident je suverén a je jedním ze strážců ústavnosti. Pokud je přesvědčen, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, je nejen jeho právem, ale dokonce jeho povinností smlouvu nepodepsat.
Prezident je přesvědčen, což řekl i před Ústavním soudem, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, proto by ji neměl NIKDY podepsat.
Nechápu, proč prezidentovo vyjádření, že proces ratifikace skončil, česká vláda nebere na vědomí jako daný fakt. Mohla by si tím ušetřit pro ní trapnou situaci, kdy prezident Lisabonskou smlouvu nepodepíše.